Hlášení o prosperitě a zániku říše Caral

Ta země byla větší než všechny, které dosud lidstvo poznalo. Tady povstala velká a neobyčejná královská moc, panující nad celou zemí pevně a spravedlivě. Pak přišlo sucho, které už trvá několik desetiletí.
Horké slunce pomalu zapadá za horizont a na všech je cítit nervozita. Kněží oblečeni do překrásných slavnostních tunik, vykonávají poslední přípravy na cestu. Bohové nám již nejsou nakloněni a tak je tedy načase opustit zem a přesunout se jinam, kde snad nalezneme větší přízeň. Posvátný průvod v čele s knězi a zástupem panovníků z jednotlivých měst obchází pyramidy a u každé postupně vykonávají obřad odsvěcení. Dělníci pak ihned začnou se zasypáváním jednotlivých pyramid. Zhášejí se věčné ohně, které až dosud vytrvale hořely… Početný průvod obyvatel se pomalu vydává na cestu do neznáma a písek začíná pohlcovat historii jednou provždy.

I takhle nějak mohl vypadat soumrak nad nejstarší známou říší amerického kontinentu. Peru a její starobylá kultura nás stále nepřestává překvapovat. Pokud vynechám dnes nejznámější a nejkomerčnější oblasti jako je Nazca nebo Machu Picchu a okolí Cusca, pak je to především severní kultura Moche [1] (známá hlavně díky nálezu tzv. Pána ze Sipánu – Señor de Sipán [2] ) a posledních více jak dvacet let také Caral. Ten se nachází severně od hlavního města Limy v údolí Supe a areál zabírá kolem 65 hektarů!

Posvátné město Caral je pro svět místo zcela epochálního nálezu, neboť dosud se mělo za to, že nejstarší civilizace v Peru byla kultura Chavín de Huantár [3] ve středních Andách. Obří zásluhu na objevení nové archeologické lokality má peruánská archeoložka Ruth Shady Solís [4], která vykopala Caral na svět z písku v roce 1994, avšak nález byl zveřejněn až o několik let později. Je zajímavé, že civilizace, která ho opustila, odešla zcela plánovaně a veškeré stavby byly doslova zahrabány. Nebyl to tedy útěk ze dne na den.
Ruth patří mezi legendy peruánské archeologie (rozhodně to v počátcích objevu neměla jednoduché) a především díky ní, můžeme dnes Caral obdivovat a učit se z jeho odkazu.

K dnešnímu dni bylo provedeno celkem 28 zkoušek tzv. radiokarbonového datování, které potvrzuje, že Caral je nejstarším městem Peru a Ameriky. Jelikož u kamene není možné určovat stáří uhlíkovou metodou, bylo nutné nalézt jiný materiál.
Naštěstí se zadařilo a archeologové zde po nějakém čase nalezli pytle, tkané z rákosu, zvaného Shicra. V těchto pytlích stavebníci nosili kameny na stavbu pyramidy. Radiouhlíkovou metodou lze určit stáří vláken takových rákosových pytlů velmi přesně, neboť rákos má životní cyklus pouhý rok. Před samotným testem nikdo nepředpokládal, že by rákos mohl být starší více než 1700 př. n. l., kdy podle obecného mínění v Peru začínalo tzv. období keramiky [5].
K šoku archeologů se ukázalo, že Caral byl postaven někdy v letech 2700 – 2100 př. n. l.!! To je přibližně stejná doba jako období druhé dynastie faraonů v Egyptě. Tím se tato civilizace v Peru stala zdaleka nejstarší na americkém kontinentě a jedna z nejstarších na světě, srovnatelná s Indií, Egyptem nebo Čínou. Jeho datování je tedy stejné jako nejstarší dosud známá civilizační centra Starého světa.
Když se v Egyptě stavěla pyramida v Sákkaře, nebo později pyramidy Cheopsova a Chephrenova v Gíze, tak právě v těchto časech byly stavěny i pyramidy v Caralu. Během několika let se počátek peruánské civilizace posunul o dvě tisíciletí zpět do minulosti a civilizace je dnes téměř 5000 let stará!

Jediný podstatnější rozdíl zde je. Zatímco civilizace starého kontinentu si mezi sebou směňovaly zboží, znalosti a zkušenosti, za oceánem byla na podobném stupni společenského vývoje pouze kultura Caral, protože ostatní populace Peru a Ameriky byla na nižším stupni vývoje.

Jak zmiňuje Ruth, naleziště bylo známo už od 40. let minulého století, ale badatele od průzkumu Caralu odrazovala skutečnost, že v okolí nebyly nalezeny žádné zbytky keramiky, protože panoval názor, že schopnost umět vypalovat hlínu předcházela vždy stavbě monumentální architektury. Památka je dnes zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO a navštíví ji kolem 60 tisíc návštěvníků ročně.

Co o ní víme ?

V roce 1996 započaly vykopávky, které pokračují až do současnosti. Nyní se pracuje na 11 nalezištích po celém areálu. Díky tomu vznikla hypotéza, že společnost byla rozdělena do několika linií, kdy každá linie měla svého panovníka a jeden z nich byl hlavním vůdcem. Panovníci jednotlivých linií organizovali životy jednotlivých měst a obcí, jako bylo Aspero, Allpacoto, Miraya, Kotosh a La Galgada s hlavním sídelním městem Caralem. Všechny sdílely stejné tradice a vytvářely jednu velkou, dobře organizovanou síť, sloužící pro výměnu zboží a informací, kde Caral musel být jedním z nejdůležitějších center [6].

Ze způsobu výstavby je zřejmé, že lidé zde měli povědomí o aritmetice a geometrii, což jsou nezbytné znalosti pro navrhování a provádění staveb. Uměli předpovídat počasí, což odvozovali např. i z chování zvířecích druhů.10
Náboženství muselo být ústředním faktorem sociální a kulturní integrace, které drželo pohromadě obyvatele celého údolí Supe. Vládnoucí třída byla pravděpodobně prostředníkem mezi sociální skupinou, kterou představovala a nadpřirozenými silami předků a bohů.
Vzhledem k monumentálnosti chrámů a stupňovitých pyramid, město Caral muselo být náboženským centrem této civilizace. Zde byl průsečík pro všechny příchozí z ostatních míst v celém údolí, a nebo ze vzdálenějších regionů. Jejich rituální obřady udržovaly pořádek a zajišťovaly sociální soudržnost. Obřady se soustředily kolem ohňů poblíž chrámů, kde se pálily obětiny, který sestávaly převážně z potravy (ryb a korýšů), bavlny, pramenů vlasů atd.

Monolit na centrálním prostranství údajně sloužil k astronomickým pozorováním.

Existují důkazy, že caralští muži měli znalosti o astronomii, kterou využívali při sestavování kalendářů, jež souvisely se svátky a dalšími ekonomickými aktivitami, náboženskými a občanskými aktivitami. Tyto znalosti dále využili při plánování orientace veřejných budov. Zjistily se například geoglyfy a čáry poztrácené v pouštních pláních vedle roztroušených vyřezávaných kamenů. Našel se také podzemní kryt, původně zastřešený, který, jak se zdá, mohl být hvězdárnou. Je nutné také zmínit monolit, zasazený do půdy na veřejném prostranství, který byl také astronomickým pozorovacím nástrojem. Měření pohybu hvězd se odrazilo ve výstavbě velkých geoglyfů a způsobu řazení kamenů, které předcházely o více než tři tisíce let nákresy v Nazce! [7]

Caral je něčím mnohem víc, než jen první organizovaná civilizace v Peru a obou Amerikách. Jednalo se o kulturu, která oproti jiným expanzívním a militaristickým civilizacím, které existovaly v Peru, byla mírumilovná a udržovala dobré vztahy se sousedními národy. Její prosperita byla založena na obchodu se vzdálenými místy, od džungle až po dnešní Ekvádor.
Ruth poznamenává, že za celých 22 let, co studuje historii civilizace, se nenalezly žádné stopy zbraní nebo zděných městských center, protože tito lidé nežili pro válku. Podle průzkumů to naopak byla společnost harmonická, plná respektu, založená na výměnném obchodu s jinými národy té doby, v horách nebo džungli.

Tato civilizace byla charakterizována řadou důležitých vlastností, které v dnešní společnosti chybí, jako je vize společného dobra, tedy sociální organizace pro společný prospěch. Zajímavostí je existence rovnosti pohlaví mezi mužem a ženou.

Vesničané se pravidelně účastnili kolektivních činností výroby (což využívali také později Inkové, kde je znám jejich povinný pracovní systém zvaný mita). Sociální struktura byla posilována pravidelnými akcemi (různými trhy a slavnostmi), které zároveň sloužily k vydávání různých pravidel a předpisů. Byly to obřady plné rituálů, hudby, tance, potravin a nápojů. Celkem byly nalezeny sady hudebních nástrojů a to 32 fléten z kostí kondorů a pelikánů se zvířecími motivy, 38 rohů vyrobených z kostí jelenů. Kolektivní hudba pravděpodobně doplňovala náboženské obřady. Je to trošku paradox v porovnání například s kulturou Moche, kde vítězily hlavně krvelačné obřady.
Caral nám zanechal také řadu vědeckých a technických znalostí, jak poznamenává Ruth Shady: „Měli znalosti pokročilého pozemního stavitelství, konstrukcí pyramidálních budov, ve kterých se použily technologie odolné proti zemětřesení,“ říká archeoložka a dodává, že stavby odolaly zubu času bez poškození, i když se Caral nachází v tzv. Ohnivém kruhu Tichomořského regionu. [8]
Lidé se naučili pěstovat bavlnu, kterou směňovali za ryby a další zboží. Například v zemědělství udivili svět genetickou modifikací bavlny, aby získali čtyři jednotné barvy; v současné době je tato skutečnost překvapením pro celý obchodní svět a získává na zájmu.
A to není všechno. Genetické experimenty jim umožnily pěstovat ovoce v lepší kvalitě a velikosti a větší odolnosti vůči škůdcům. Během období dešťů v horách, od listopadu do dubna, zemědělci zavlažovali svá pole vodou z řeky; zbytek roku vodou z pramenů nebo potůčků, která byla distribuována prostřednictvím kanálů. Z archeologických nálezů dále víme, že znali rostlinu, v Andách známou jako Pumpush, která se dala využívat jako věčný oheň.

V oblasti medicíny byli průzkumníky v principech aspirinu, protože byly nalezeny sáčky se zbytky “omáčky”, kterou staří Caralané používali proti bolesti hlavy. [9]

Další zajímavostí je, že informace zaznamenávali pomocí provázků a uzlíků, tedy qipu, jehož znalost se dochovala až do incké říše, více než čtyři tisíce let poté, co existovala civilizace Caral.

22 let soustavného výzkumu ukázalo, že způsob, jakým se jejich civilizaci podařilo přizpůsobit obtížným podmínkám, je udivující. Nutnost přežít na místě se složitým klimatickým vývojem, navíc s ucelenou vizí harmonie s přírodou, která není pleněna a ničena, je fascinující i pro civilizaci našeho věku. Poznatek, že Caralané uměli využívat jen ty přírodní zdroje, důležité pro jejich činnost, nám zanechalo obrovské dědictví, které neustále překvapuje dnešní svět. Není to věc, o kterou se dnešní “moderní” civilizace také snaží? O trvale udržitelný rozvoj?

Zbývá jen dořešit, jak tato civilizace skončila. Často hledači fantastických pravd zmizení řady civilizací připisují něčemu nadpřirozenému. Ovšem pravda může být docela prozaická.

Vyjadřují tyto postavy hladomor ? Podle archeologů, je to velmi pravděpodobné.

Ruth říká, že v místě Vichama (spadá také pod naleziště jako Caral), se nachází budova, která má stejné architektonické prvky. Zde jsou zobrazeny vlivy změny klimatu na společnost, které zřejmě vedly k obrovskému hladomoru. Jedná se o velkolepé představení v reliéfu lidských bytostí. Zobrazuje 18 antropomorfních postav, jejich obličej a profil, jak provádějí rituální tanec a ukazují vyzáblé tělo s téměř propadlým žaludkem.

Jak dále poznamenává k dotazu na případný konec civilizace: „Období sucha bylo tak intenzivní, že mohlo trvat v rozmezí 60 až 130 let. Můžeme to pochopit a vysvětlit teprve nyní, proč v civilizaci Caral vznikla sociální krize, podobně jako u kultur Moche nebo Tíwanaco, tedy, že se jedná o něco,co se vyskytuje na planetě cyklicky.“ [10]

Na andské kultury vždy měl a dodnes má velký vliv jev, nazývaný El Niño. [11] Peru se totiž nachází v jednom z nejvíce citlivých ekosystémů na planetě. Změna převládajícího větru, který se mění jednou za 6-8 let způsobuje například zvýšení teploty vody v okolí peruánského pobřeží. Jako první tím utrpí rybolov. Dochází k celkovému zvratu podnebí. V roce 1998 způsobilo El Niño škody za 30 miliard dolarů [12] .V současné době Peru prochází obdobím dalšího cyklu jevu El Niño. Teploty jsou v těchto dnech v oblasti Limy nejvyšší za posledních 19 let…

Přečti si také:  Mayskou civilizaci zahubilo sucho

Zdroje:

[1] Stěhule, T.: Mochikové – stavitelé hliněných pyramid. T. Stěhule, 20.1.2017. Online: http://www.tom-stehule.com/2017/01/20/mochikove-stavitele-hlinenych-pyramid/
[2] Seňor de Sipan. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Se%C3%B1or_de_Sip%C3%A1n
[3] Chavín de Huantár. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Chav%C3%ADn_de_Hu%C3%A1ntar
[4] Ruth Shady. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Ruth_Shady
[5] Thomson, Hugh: Posvátná země. Hledání starověkého Peru. BB art, Praha 2008, ISBN: 978-80-7381-418-2
[6] Caral. Hacia la primera civilización de América. Tomo 1 de la serie Culturas Antiguas del Perú. Obra colectiva del equipo profesional de la editorial Septiembre S.A.C. (Autor de textos originales: Gonzalo Rodríguez). Publicada por el diario La República. Lima, 2015. ISBN 978-612-308-121-8
[7] Shady Ruth, Camilo Dolorier, Fanny Montesinos y Lyda Casas (2000): Los orígenes de la civilización en el Perú: el área norcentral y el valle de Supe durante el Arcaico Tardío. En Revista Arqueología y Sociedad, UNMSM, Lima, N.º 13
[8] Caral: El Legado (Documental). Zona Caral. 10.7.2016. Online: http://www.zonacaral.gob.pe/noticias/caral-el-legado-documental/
[9] Caral sorprende al mundo por su avanzado conocimiento y tecnología. Zona Caral. 12.1.2016. Online: http://www.zonacaral.gob.pe/noticias/caral-sorprende-al-mundo-por-su-avanzado-conocimiento-y-tecnologia/
[10] La crisis de Caral, la civilización más antigua de América, se debió al clima. Efeverde. 12.6.2015. Online: http://www.efeverde.com/noticias/peru-crisis-civilizacion-caral-america-clima/
[11] El Niño. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/El_Ni%C3%B1o
[12] Thomson, Hugh: Posvátná země. Hledání starověkého Peru. BB art, Praha 2008, ISBN: 978-80-7381-418-2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*