Týden s jevem El Niño, aneb tak kdysi trestal bůh Aiapaec

Od konce ledna vytrvale a silně prší. Vzhledem k posledním událostem v Peru a průběhu aktuálních záplav, které s sebou přinesl jev zvaný El Niño, jsem se rozhodl dohledat zdroje a napsal článek o těchto staronových souvislostech.

Vrtošivý je bůh Aiapaec, jeden z hlavních bohů kultury Moche. [1] Tyran, kterého se všichni báli a zároveň ho zbožňovali, a který je nazývám i katem. Byl uctíván jako bůh stvořitel, poskytovatel životodárné vody. A jako každé božstvo, to, co nám dává, nám také může vzít. On byl v jejich očích ten, kdo na ně mohl seslat El Niño a proto bylo nutné mu přinášet lidské oběti, aby byla zajištěna jeho náklonnost.

Houževnatí a bojovní příslušníci národa Moche, mezi 1. a 7. stoletím našeho letopočtu vykopali kanály v poušti, aby mohli zavlažovat svoje pole a změnit suchou půdu v úrodné údolí. Také jejich paláce a chrámy postavené z milionů hliněných cihel adobe, vyprávějí o jejich velkoleposti. Ale přibližně na konci roku 700 tuto sofistikovanou kulturu postihl náhlý konec. Drastické změny klimatu, způsobené řadou přírodních katastrof, která zasáhla severní pobřeží Peru, kde se tato kultura vyvinula, ukončily jejich bytí.

Foto: Trome.pe
Trujillo – centrum, 21.3.2017

Do té doby se civilizace Mochiků rozšiřovala na sever údolím řeky Jequetepeque, kde existovaly jejich centra jako San José de Moro nebo huaca Dos Cabezas, a dále kolem řeky Lambayeque, kde nejvýznamnější byl Sipán [2] a Pampa Grande. Na jihu obsadili údolí řeky Moche, poblíž dnešního města Trujillo, kde se nacházejí pyramidy Huaca del Sol a Huaca de la Luna. [3] Neméně významné je údolí řeky Chicama, kde se nalézá ceremoniální komplex El Brujo. [4]

Sever a jih Peru jsou oblasti, kde panuje velké sucho. Ale Mochikové porazili poušť díky umělému zavlažování. Za použití nepálených cihel odklonili tok vody z řek a vytvořili síť potrubí, z nichž mnohé se využívají dodnes. Díky tomu mohli vyprodukovat více než třicet druhů plodin, což jim umožnilo mít velké zemědělské přebytky. Podle archeologa Waltera Alvy, ředitele muzea Královské hrobky Señora de Sipán, tento nádherný zavlažovací systém trpěl vysokým rizikem kolapsu. “Národ, který žije ze zemědělství v poušti je trvale vystaven těmto dvěma problémům: dešťům a suchu. Dva protichůdné jevy, které nakonec můžou ukončit společenství,„vysvětluje.

Nicméně, v 6. století se tato sofistikovaná společnost, postavená na křehké ekologické rovnováze, začala dostávat pod nápor jevu El Niño, a začala trpět přívalovými srážkami. I když tento jev pravidelně ovlivňuje sever, to, čím trpěli Mochikové, byly dlouhotrvající povodně, které zpustošily region během více než třiceti let. Povodněmi znečištěné kanály a prameny a jimi způsobené eroze, narušilo tisíce hektarů plodin.

Je zajímavé, že u Mochiků nebyla nalezena žádná ikonografie, která by zobrazovala záplavy a jejich vlastní zničení (jako tomu bylo v případě kultury Caral, pozn. TS). Projevy uctívání a rituálů věnovaných vodě, mají spíše smírčí význam. Nicméně, archeologové mají za to, že existují signály propojení močických chrámů s případy přívalových dešťů. „V případě Sipánu jsme zjistili, že kolem čtvrtého století nastal jev, který silně narušil tuto památku (pyramidu, pozn. TS.), a poté probíhala rekonstrukce,“ uvedl archeolog.
Tyto strašlivé povodně znečistily vodní toky a prameny a nahlodaly tisíce hektarů orné půdy. Rozpustily se paláce a pyramidy postavené z nepálených cihel adobe a tento smrtící koktejl se přehnal přes vesnice postavené ze stejného materiálu. Úmrtí, které způsobily povodně se přelily do následných horeček a epidemií.

Podle vědců, povodeň následovala po období sucha, které trvalo celkem třicet let. Ve druhé polovině 5. století došlo na pobřeží ke snížení přítoku vody pocházející z And. To znamená, že hladomor byl způsobený zemědělskou katastrofou následkem sucha. O několik let později se vrátily přívalové deště následované novými suchými léty.

Tyto dramatické klimatické kontrasty hluboce oslabily základy ekonomiky společnosti Močiků. „Zhroucení přišlo nejen na základě kolapsu jejich výrobního systému, ale došlo i ke zhroucení celé sociální struktury. A tak vládnoucí třída už neměla schopnost řídit a požadovat nadměrnou produkci po obyvatelích.” vysvětluje Alva a doplňuje, že “Peruánské pobřeží má mimořádnou křehkost.

Je známo, že na konci 7. století, nový jev El Niño zdevastoval velkou část zavlažovacích systémů blízko Pampa Grande a Galindo, a obyvatelé tak začali rychle opouštět tato centra. Populace se začala drobit na menší samostatné celky, a tím rozmělňovala politický systém Močiků, který se následně zhroutil. A konečně, posledním hřebíčkem do rakve byl růst státu kultury Wari, která díky své vojenské síle brzy připojila ke svému území pobřežní a středohorské panství. A podobně jako povstal z popela bájný Fénix, tak povstala z popela kultury Moche nová říše.

Postižena nebyla jen kultura Moche…

Hřbitov Laredo, Trujillo, 15.3. 2017. REUTERS/Douglas Juarez
Vyplavený hřbitov Laredo, Trujillo, 15.3. 2017. REUTERS/Douglas Juarez

Jak vysvětluje Walter Alva, jev El Niño není svázaný jen s kulturou Moche, ale byl určujícím faktorem pádu jiných civilizací rozvinutých v této oblasti. „Je to mnohem starší problém,“ říká archeolog. „Zjistili jsme známky katastrofických událostí, které by i dnes bylo nemyslitelné zvládnout. Příklad společnosti, která musela opustit své místo a přestěhovat se jinam najdeme v Lambayeque. Jedná se o komplex Purulén, datovaný do období asi 1200 před naším letopočtem.“ [5] Ve skutečnosti se jedná o rozsáhlou archeologickou lokalitu, zahrnující množství konstrukcí, architektonických a prostorových charakteristik.

V Purulénu kdysi existoval velký semi-urbanistický celek, který se zhroutil. Hovoříme o městském uskupení s 16 chrámy a domy, zcela závislých na zemědělství a rybolovu. Stalo se, že řeka Zaña změnila tok a zlikvidovala všechna pole v okolí. Lidé museli opustit místo, protože nemohli zasít. Ale pravděpodobně to postihlo i rybolov. Existují náznaky, že chrámy a okolní vesnice byly opuštěné velmi, velmi rychle. A po opuštění hlavního sídla, došlo k rozptýlení jednotlivých vesnic po celém údolí, “ vysvětluje. [6]

Podobně Alva popisuje i případ zhroucení kultury Lambayeque, kolem roku 1100, z důvodu povodní, které zničily všechny zavlažovací systémy a poté následovalo letité sucho. „El Niño byl vždy katastrofální problém,“ říká Alva.

Pro objevitele hrobky Pána ze Sipánu, je příběh zmizelých civilizací ze severu tím, co by mělo přivést dnešní lidi k jinému uvažování. „Musíme pochopit, že tam, kde jsou suchá koryta řek, tam se voda jednou vrátí,“ říká. To je dilema, které máme pro budoucnost, protože téměř všechna nová města peruánského pobřeží nerespektují jejich některé předkolumbovské vzory. „Byly založeny podle evropského vzoru, kde je zvykem usadit se v blízkosti řeky. Ale v peruánských údolích oblasti v blízkosti řek budou vždy trpět záplavami. Musí se myslet moudře a ne nadále stavět uvnitř suchých koryt, nebo u břehů řek či potoků. Vidíme, že města jako Piura, Chiclayo a Trujillo jsou postaveny takto špatně. Je to lekce, kterou musíme vstřebat a pečlivě studovat.

Během posledních dní, kdy Trujillo postihlo několik záplavových vln, archeologický komplex města Chan Chan zůstal jako zázrakem neporušený, ačkoliv téměř celé nové město je pod vodou. Bylo totiž vystavěno inteligentně v prostoru, mimo dosah řek. Existuje také legenda, která říká, že původní obyvatelé Chimů byli ti, kteří „doporučili“ Diego de Almagrovi, aby založil nové město přesně tam, kde se vylévá řeka San Idelfonso.

Mohla to být jejich pomsta budoucím generacím ?

16.3. Trujillo, čtvrť Porvenir.

Zdroje:

[1] Stěhule, T.: Mochikové – stavitelé hliněných pyramid. T. Stěhule, 20.1.2017. Online: http://tom-stehule.com/2017/01/20/mochikove-stavitele-hlinenych-pyramid/
[2] Señor de Sipán. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Se%C3%B1or_de_Sip%C3%A1n
[3] Stěhule, T.: Mochikové – stavitelé hliněných pyramid. T. Stěhule, 20.1.2017. Online: http://tom-stehule.com/2017/01/20/mochikove-stavitele-hlinenych-pyramid/
[4] El Brujo (sitio arqueológico). Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/El_Brujo_(sitio_arqueol%C3%B3gico)
[5] Enrique Planas: Los moches y El Niño: así castigaba al norte el dios Aiapaec. 20.03.2017. Online: http://elcomercio.pe/luces/libros/moches-y-nino-asi-castigaba-al-norte-dios-aiapaec-noticia-1977264
[6] Enrique Planas: Los moches y El Niño: así castigaba al norte el dios Aiapaec. 20.03.2017. Online: http://elcomercio.pe/luces/libros/moches-y-nino-asi-castigaba-al-norte-dios-aiapaec-noticia-1977264

Přečti si také:  {:cz}Peru: “Mimozemská” mumie je jen nástrojem podvodu{:}{:es}Perú: "Extraterrestre" es sólo una herramienta para el fraude{:}

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*