Byl napsán Voynichův rukopis v Jižní Americe ?

Je nejzáhadnější knihou všech dob, jejíž tajemství přechází staletí podobně jako čas, a stále není zcela vyřešeno. Již celá řada odborníků, kryptografů (několik z nich také z NASA), specialisté na prolamování kódů, zběhlých v singulárních jazycích, technici, lingvisté a fanoušci všech branží, strávili celé století snahou o interpretaci obsahu tajemné knihy – Voynichova rukopisu. Jedná se knihu formátu 15 x 23 cm, která má 240 stran, a je známo, že se ztratilo minimálně 28 stran, s barevnými nákresy a poznámkami v neznámém jazyce.

„Voynichův rukopis“ je pojmenovaný podle amerického sběratele knih Wilfrida M. Voynicha. Spis objevil v roce 1912 v italském městě Frascati, a pak ho převezl do USA a poskytl odborníkům na šifry.

Je to kniha zbavená desek, jejíž stránky jsou pokryté neznámým písmem a s množstvím obrázků. Rukopis je bezpečně uložen v knihovně univerzity v Yale. [1]
V ČR vyšel podrobný rozbor všech údajů, včetně faksimile celého rukopisu, v roce 2012. [2] U knihy dosud není znám ani autor, ani doba vzniku, ani písmo, ani jazyk, ve kterém byl napsán. Dlouhá léta se tvrdilo, že jde o podvrh. Pokusy o dešifrování selhaly. Hypotéz o jeho původu a smyslu je celá řada. A aby to bylo ještě zajímavější, zjistilo se, že kniha má vztah k Čechám, přímo ke dvoru císaře Rudolfa II. Nechci tady ale opakovat údaje, které si lze najít jinde a v poměrně podrobném přehledu. Podívejme se spíš na to, jaké má kniha souvislosti s Latinskou Amerikou, o kterých se u nás příliš neví. Zajímavosti, jsem rozdělil do několika kategorií:

Text
Podle výzkumů, obsažených ve studii z roku 2013 [3] je možné, že by text knihy mohl být napsán jazykem nahuatl, zřejmě některým dialektem z oblasti státu Morelos, což je jeden z federativních států Mexika. Jedná se tedy s největší pravděpodobností o mrtvý jazyk a text, takže zatím vylučuje dešifrování. Předpokládá se, že písař a umělec (tlacuiloque) Voynichova rukopisu byl synem jakéhosi aztéckého šlechtice, vyučeného františkánskými mnichy v kolegiu Santa Cruz de Tlatelolco a rukopis by tak mohl být datován na základě interních důkazů asi na rok 1565. Kompletní překlad by teprve prokázal, že tento aztécký rukopis je jedním z nejcennějších historických textů 16. století, kdy jeho texty pravděpodobně nebyly filtrovány přes španělskou editaci. [4]

Text je také založen na kombinaci neznámé abecedy nebo na využití slabičného písma [5] v neznámém jazyce. Tato “abeceda” byla identifikována, protože 153 rostlin v sekci o farmacii je doprovázeno jmény v symbolickém jazyce, který je mezi odborníky nazýván “Voynichese”.

Rostliny
Výše uvedená studie upozorňuje také na to, že styl ilustrací rostlin se velmi podobá mexickému kodexu ze 16. století (E. G. Codex Cruz-Badianus),[6] který popisuje léčivé rostliny starých Aztéků. Některé z kaligrafií Voynichova rukopisu jsou podobné tzv. kodexu Codex Osuny (1563-1566, Mexico City). [7]

Američtí botanikové byli schopni z celkem 309 ilustrovaných rostlin, které rukopis obsahuje, identifikovat celých 51 z nich (tj. 17% z celkového počtu), jako domácí květiny rostoucí od Texasu až po Kalifornii, a na jih až po Nikaragui. Je možné, že se vyskytovaly v aztéckých botanických zahradách v centrálním Mexiku, dost možná v Huaztepec (Morelos) nebo v palácových zahradách Netzahualcoyotl (Tezcoco, Mexico).
Jen je obrovská škoda, že mnohé herbáře Mexiců spálili právě první Evropané. Kdyby je tehdy nespálili, bylo by jistě více možností, jak obrázky porovnávat. Jednou z vyobrazených rostlin je třeba Agáve, ze které se vyrábí alkoholický nápoj Pulque, [8] ale také mnohem známější a komerčnější Tequila nebo Mezcal.

Další stopy
To však nejsou všechna vodítka, ukazující na Jižní Ameriku. Z 18 zvířat, vyobrazených v rukopisu, je 16 původních z Ameriky a dvě hospodářská zvířata, dovezená Španěly. Třeba obrázek č. 70 zobrazuje aligátora mississipského. [9]

Obrázek na stránce. č. 70 zobrazuje aligátora mississipského.

Navíc, podrobná chemická analýza rukopisu ukázala, že v použitém inkoustu se nachází minerál atacamit, který se nalézá v chilské poušti Atacama. [10]

Dále, na stránce 102r [11] je vyobrazen modrý krystal – minerál, známý jako boleite. [12] Jediným zdrojem tak velkých krystalů této kvality i kvantity jsou tři doly v Baja California v Mexiku, hlavně důl Santa Rosal (El Boleo).

Obrázek na stránce č. 102r zobrazuje modrý krystal, známý jako boleite.

Z uvedeného vyplývá, že z nalezených a identifikovaných rostlin, dále jednoho zvířete a jednoho minerálu, bylo možné rozluštit jejich jména. Jejich názvy se zdají být přejatá z klasického jazyka Aztéků – Nahuatl,[13] španělštiny, jazyka Mixtec,[14] a Taino.[15]

To všechno jsou pádné argumenty pro původ kodexu.

Závěr
Stopy naznačují, že rukopis, ke kterému mají čeští patrioti zvláštní vztah, vznikl skutečně v Latinské Americe. Šlo možná o zápisky vzdělaného Aztéka, možná ve službách Evropana, který sem přijel poznávat a kolonizovat Nový svět. Je možné, že měl nějaký vztah k Čechám a tak se výtvor dostal do Evropy, kde se stal majetkem osobního lékaře císaře Rudolfa II. – Jakuba Horčického z Tepence, který je v knize přímo uveden. V té době každý výtvor z Nového světa znamenal pravý poklad a něco, jako pro nás třeba kámen z Měsíce. Třeba každý majitel doufal, že text rozluští, ale klíč už dávno zmizel někde na mexických pláních či v amazonských džunglích…

Zdroje:

[1] Yale University Beinecke Rare Book & Manuscript Library. Online: http://beinecke.library.yale.edu/
[2] Lenková, J.: Voynichův rukopis. Nejzáhadnější kniha světa. CAD Press, Bratislava, 2012. ISBN: 9788088969600
[3] Arthur O. Tucker – Rexford H. Talbert: A Preliminary Analysis of the Botany, Zoology, and Mineralogy of the Voynich Manuscript. HerbalGram. 2013; American Botanical Council. Online: http://cms.herbalgram.org/herbalgram/issue100/hg100-feat-voynich.html
[4] Jules Janick, Purdue University, West Lafayette, IN, United States
Arthur O. Tucker, Delaware State University, Dover, DE, United States. The Voynich Manuscript as a MesoAmerican Herbal. 5.8.2015. Online: https://ashs.confex.com/ashs/2015/webprogramarchives/Paper21639.html
[5] Slabičné písmo. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Slabičné_písmo
[6] Libellus de Medicinalibus Indorum Herbis. Wikipedia. Online: https://en.wikipedia.org/wiki/Libellus_de_Medicinalibus_Indorum_Herbis
[7] Aztec codices. Wikipedia. Online: https://en.wikipedia.org/wiki/Aztec_codices
[8] Pulque. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pulque
[9] Voynich Manuscript, str.70r. voynich.com. Online: http://www.voynich.com/folios/color/070r.jpg
[10] Barabe, Joseph G. (McCrone Associates) (1. 4. 2009). „Materials analysis of the Voynich Manuscript“ (PDF). Beinecke Library. Online: http://beinecke.library.yale.edu/sites/default/files/voynich_analysis.pdf
[11] Voynich Manuscript, str.102r. voynich.com. Online: http://www.voynich.com/folios/color/102r.jpg
[12] Boleite. Wikipedia. Online: https://en.wikipedia.org/wiki/Boleite
[13] Nahuatl. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nahuatl
[14] Mixtec language. Wikipedia. Online: https://en.wikipedia.org/wiki/Mixtec_language
[15] Taínové. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Taínové
[16] Napsal Voynichův rukopis Indián? ZaZ, 22.2.2014. Online: http://zahadyazajimavosti.cz/index.php/historie/444-napsal-voynichuv-rukopis-indian

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*