Mexico City: problém jménem voda

Substance křišťálově čisté tekutiny, chemicky vodík a kyslík, zkráceně H2O, česky voda. Věc pro nás tak samozřejmá a obyčejná, že jsme ji až donedávna nepřikládali v našich podmínkách pro její dostatek téměř význam. Na druhé straně světa, v hlavním městě Mexika – Mexico City, které je jedním z nejvíce obydlených oblastí světa, tato tekutina začíná docházet a ohrožuje tak nejen rozvoj města, ale i jeho celkové přežití. Zásobování vodou se zde stalo skutečným a děsivým problémem.

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že některá jihoamerická města mají problém s nedostatkem vody a většina domů se neobejde bez vlastního rezervoáru, do kterého se musí v určitých časových intervalech načerpat voda, která se využívá během doby, kdy nefunguje centrální vodovod. Ve velkých městech voda teče třeba jen několik hodin denně, kterých se musí využít. Proto mě při hledání informací o vodě v Jižní Americe zaujalo několik článků a dokumentů, popisující problémy s vodou v Mexico City. Pojďme se na to podívat trochu blíž.

Město se nalézá v údolí, zvaném Valle de México, a v minulém století zaznamenalo překotný růst. Ještě v roce 1900 mělo město pouhých 344 000 obyvatel. V roce 1940 byla populace města 1,7 milionu a v roce 1980 se zvýšila již na 14,4 milionu! Dnešní Mexico City i s přilehlými oblastmi obývá více jak 22 milionů obyvatel a stále roste. Prognóza tvrdí, že do roku 2030 bude nutné dodávat vodu pro 29 miliónů obyvatel. Tyto skutečnosti z něj dělají jedno z největších a nejvíce osídlených městských aglomerací na světě a vůbec největší město na americkém kontinentě. Mimo toto má ještě jiné prvenství – Mexico City je často dáváno za příklad neplánovaného a katastrofálního rozvoje města.

Samotné město paradoxně leží na místě někdejšího obrovského jezera jménem Texcoco. [1] Přesně tam, kde bylo před osudným rokem 1519 slavné aztécké město Tenochtitlán, postavené na několika ostrovech, a první španělští dobyvatelé ho obdivovali jako jedno z nejkrásnějších měst, které kdy viděli. Tam, kde kde se v minulosti přirozeně shromažďovala voda, je jí dnes alarmující nedostatek. Je to důsledek nehospodárné politiky i neuváženého rozšiřování města. Kdysi tu existovaly dva koncepce rozvoje. Ta první aztécká, která počítala s modelem jezerního města a po příchodu španělů to byla koncepce města na souši. Ta druhá nakonec zcela převládla, a tak se v 16. století rozsáhlý systém jezer v oblasti Valle de México začal vytrácet.

Někdejší uspořádání aztéckého města Tenochtitlán. Dnes je jezero suché a na části je postavené Mexico city. Zdroj: Wikipedia

Prameny byly využívány zcela bez rozmyslu, a tak byly tyto přírodní zdroje vysušeny rychleji, než se stačily obnovit. V 60. letech minulého století se tradiční zásobování vodou v údolí začalo ocitat v krizi. Ta byla způsobena velkou poptávkou po vodě a naproti tomu ztrátou místních zdrojů, způsobenou právě výše uvedenou nerozvážnou vodohospodářskou politikou a technikami používanými pro sběr a spotřebu vody. V roce 1980 lidé z Valle de México spotřebovali 2,4 milionu krychlových metrů vody denně a téměř 80 procent jí pocházelo z podzemních zdrojů. Po celé oblasti dnes existuje přes 900 vrtů, ze kterých se v současnosti čerpá voda. Denně to znamená přes 5,321 milionů litrů vody. Toto nadměrné a nekontrolované využívání podzemních vod způsobilo, že město kleslo v některých částech až o devět metrů! Naproti tomu se provádí pouze velmi malé množství průzkumných vrtů, za účelem nalezení vody v hlubších, spodních vrstvách. To může po roce 2025 způsobit rozsáhlou krizi, neboť se předpokládá, že současný systém studní nebude pokrývat budoucí potřeby města.

Město se na některých místech propadlo až o 9 metrů.

Protože velká většina dalších vodních zdrojů je ve značné vzdálenosti, bylo nutné vybudovat novou infrastrukturu. Proto Mexiko začalo budovat akvadukt, nazvaný Cutzamal, [2] který přešel do plného nasazení v roce 1982. Vzhledem k jeho velikosti (měří přes 322 km) a způsobu fungování je považován za jednu z pěti nejdůležitějších civilních staveb na světě. Ale akvadukt nepřináší jen pozitiva. Voda se musí za cenu velkých energetických ztrát pumpovat a přivádět do města z okolních regionů, kam se zase vrací v podobě znečištěné vody, kterou jsou zemědělci nuceni zavlažovat pole. Dále na akvaduktu několikrát do roka probíhají servisní práce a i tyto krátkodobé výpadky dodávek vody bezprostředně postihují kolem 5 miliónů lidí.

Je paradoxem, že ve městě, kde často prší, je přesto velký nedostatek vody. Dosud totiž neexistuje žádný vládou podporovaný program na zachycování dešťové vody, a ta se tak ztrácí. Proto opakující se povodně při vydatných deštích mají stále stejný průběh. Vyplavení celé řady domácností a stížnosti obyvatel na neřešený stav. Tento problém je částečně způsobený i geografií krajiny, neboť Valle de México je obklopeno horami a napršená voda tak nemá kam odtékat.

Velký problém mají i s odpadní vodou. Znečištěná voda z megapole v podobě nevábné řeky protéká venkovskými oblastmi, kde ji farmáři používají k zavlažování polí se zeleninou. Odpadní kanály bohužel nevedou v podzemí, ale na povrchu a jsou zdrojem infekcí a nemocí pro široké okolí. Odpadní vody s sebou zpět přináší nadlimitní úrovně chromu a olova a dalších nebezpečných látek pro člověka. Vypěstovaná zelenina, která je zalévána touto kontaminovanou vodou v sobě zahrnuje zvýšené hladiny toxických látek, způsobujících rakovinu. Tyto potraviny jsou vraceny zpět do města a tím se uzavírá nebezpečný kruh smrti. O moc lepší to nemají ani lidé na venkově s čistou vodou. Často jim teče špinavá voda, zapáchající a plná parazitů. I když podle ústavy mají nárok na čistou vodu, v praxi tomu tak není.

Bohužel, město v současnosti zvládá vyčistit pouze něco kolem 7% všech odpadních vod. Proto se již několik let staví největší úpravna odpadních vod kterou Mexiko bude mít. Jmenuje se Atatonilco [3] a měla být hotová již před pěti lety. Má vyčistit vodu pro 12,5 miliónů obyvatel, a předpokládané plné nasazení by mělo být někdy během roku 2018. Voda v kanálu kontaminuje okolní půdu těžkými kovy jako chrom, nikl, kadmium, arsen a bohužel ani tato čistička nebude schopna zbavit vodu těchto látek.

Atatonilco: Výstavba nové čisticí stanice má už několik let zpoždění. Zdroj: ulmaconstruction.com.mx

Obtížná situace má alespoň částečné řešení. Jedná se o nadějný inženýrský projekt zachytávání dešťové vody, pojmenovaný Isla Urbana. [4] I když je projekt stále ještě v začátcích, jejich instalace zachytí přes 60 miliónů litrů vody. Dokonce i technologický institut v Massachusetts (MIT) ocenil projekt Isla Urbana jako jeden z nejvíce inovativních projektů světa. [5] V současné době se předpokládá, že Mexico City má přibližně 10 let na nápravu situace a zvládnutí vodního hospodářství tak, aby splnilo požadavky megapole.

Zdroje:

[1] Texcoco. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Texcoco
[2] Comisión Nacional del Agua. 34 años de operación del Sistema Cutzamala. 3.5.2016. gob.mx. Online: https://www.gob.mx/conagua/articulos/34-anos-de-operacion-del-sistema-cutzamala?idiom=es
[3] Edar Atotonilco. acciona-agua.com . Online: http://www.acciona-agua.com/es/areas-de-actividad/proyectos/dc-de-plantas-de-tratamiento-de-agua/edar/atotonilco/
[4] Isla Urbana. Online: http://islaurbana.org/english/
[5] Segev, T., Hope for a Rainy Day: The Case of Isla Urbana’s Rainwater Harvesting Systems. Online: http://cite.mit.edu/sites/default/files/Hope%20for%20a%20Rainy%20Day_The%20Case%20of%20Isla%20Urbanas%20Rainwater%20Harvesting%20Systems.pdf
[6] H2O-MX. youtube.com. Online: zde.

Přečtěte si také:  Projekt Cybersyn měl řídit ekonomiku Chile

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.