Tordesillaská smlouva rozdělila svět

Španělsko a Portugalsko, společně s papežem už dávno před výpravou Kryštofa Kolumba jednali o tom, komu připadnou případně nově objevená území. Již v roce 1455 papež Mikuláš V. udělil Portugalsku výhradní právo prozkoumat země a ostrovy podél západního pobřeží Afriky a nárokovat si všechno, co se tam najde. Bylo však jasné, že toto ustanovení nebude dostačující.

Roku 1479 byla v Alcáçovasu uzavřena smlouva, na základě které portugalský král Alfons V. a jeho syn, princ Jan, postoupili Kanárské ostrovy španělským panovníkům Ferdinandovi a Isabele Kastilské. Španělsko na oplátku uznalo, že Portugalsko bude mít monopol na obchodování s Afrikou a nadvládu nad Azorskými a Kapverdskými ostrovy a také nad Madeirou.

Když se Kryštof Kolumbus vrátil v roce 1493 ze své první plavby do Ameriky, kromě obrovské euforie z nově objeveného světa, vznikl mezi panovníky Španělska a Portugalska spor. Nedokázali se shodnout na tom, kdo by měl převzít kontrolu nad obchodem v nově objevených zemích a nad jejich osídlováním. Španělsko se proto obrátilo na papeže Alexandra VI., [1] aby je rozsoudil. Papež na základě toho vydal tři buly.

V první z nich bylo „z autority Všemohoucího Boha“ přiznáno výhradní a trvalé vlastnictví nových území Španělsku.

Ve druhé stanovil demarkační linii, která se táhla od pólu k pólu a byla vzdálená asi 560 kilometrů západně od Kapverdských ostrovů. Papež uvedl, že všechny země, které byly a ještě budou objeveny na západ od této linie, připadnou právě Španělsku. Jeho třetí bula podle všeho rozšířila španělskou sféru vlivu na východ až k Indii.

Podoba smlouvy v praxi. Světlá část patřila Portugalsku, tmavší Španělsku.

Proti tomu se postavil portugalský král Jan II., [2] kterého rozhodnutí rozlítilo, obešel papeže a začal vyjednávat přímo s Ferdinandem a Isabelou. Španělsko té doby mělo z Portugalska respekt a tak výsledkem byla nová hraniční linie, která umožnila Portugalcům kolonizovat část Brazílie ležící na východ od ní. Existuje domněnka, že Portugalci již při těchto jednáních o existenci Brazílie věděli.

Výsledky jednání byly stvrzeny tzv. Tordesillaskou smlouvou [3] (podepsanou dne 7. června 1494 ve španělském městě Tordesillas) o rozdělení světa mezi Španělsko a Portugalsko.

Tordesillaská smlouva vymezovala zcela novou demarkační linii, posunutou o 1770 km. Podstatné bylo, že východní část Jižní Ameriky, krajní východ Brazílie, byla nyní připsána do sféry působnosti Portugalska, což mu umožnilo podřídit toto území své svrchovanosti, příjezdem Pedra Álvarese Cabrala [4] na brazilské pobřeží v roce 1500. Španělským lodím byla na oplátku smlouvou uznána volná plavba po vodách portugalské strany k jejích cestám do Ameriky.

Je třeba dodat, že smlouva byla často ze strany Portugalska porušována o čemž v podstatě svědčí velikost dnešního státu Brazílie. Naopak Španělsko, prostřednictvím místokrálovství Peru na rozpínavost Portugalska nereagovalo a dostatečně neuplatňovalo své nároky vyplývající ze smlouvy.
I když dokument vůbec neuznala Anglie,Holandsko a Francie jako další významné námořní velmoci, [5] její stopa zůstala patrná dodnes – část Jižní Ameriky, Brazílie, mluví portugalsky, zbytek španělsky…

Zdroje:

[1] Alexandr VI.. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_VI.
[2] Jan II. Portugalský. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_II._Portugalský
[3] Tratado de Tordesillas. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Tratado_de_Tordesillas
[4] Pedro Álvares Cabral. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pedro_Álvares_Cabral
[5] Tordesillaská smlouva. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Tordesillaská_smlouva

Přečtěte si také:  Kolumbie: Bude porušen mír kvůli pěstitelům koky?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.