Děsivá záhada jednoho brazilského statku

Jihoamerické země jsou plné záhadných míst, která pro nás mnohdy zůstanou navždy skrytá. Existují ale i místa, u kterých se jejich ponurá historie podařila alespoň částečně vystopovat. Jedno z takových míst byla brazilská farma, ukrytá před zraky lidí hluboko v džungli, vzdálená 160 kilometrů západně od Sao Paula v oblasti zvané Campina do Monte Alegre.

I když se jedná o zprávu několik let starou, dokresluje velmi dobře historii, kterou si Jižní Amerika prošla. Vše začalo záhadným nálezem, který šokoval obyvatele farmy. Bývalý zemědělec Jose Ricardo Rosa Maciel, který farmu v minulosti vlastnil, popsal náhodný objev. “Jednoho dne prasata prolomila zídku a utekla do pole a já jsem si všiml těch cihel, které popadaly. Myslel jsem si, že mám halucinace.” Na spodní části každé cihly byla vyražena svastika!

Brzy následoval druhý zajímavý objev spojený s tímto místem. Byl to nález pamětní fotografie fotbalového týmu. To by samo o sobě nebylo nic divného, kdyby to nejzajímavější nebyl symbol na vlajce týmu – svastika… “Neměli jsme vůbec představu o tom, co se tady dělo,” řekl Maciel. Až později, díky detektivní práci profesora historie Sidney Aguilar Filho, mohl Maciel poznat smutný příběh o propojení předchozích majitelů statku s brazilskými fašisty.

Fotografie s největší pravděpodobností pochází ze třicátých letech minulého století, když se nacistická strana dostala k moci v Německu a v Jižní Americe zažíval nacismus strmou popularitu, díky různým německým imigrantům. Je známo, že předválečnou Brazílii spojovalo s Německem hospodářské partnerství, a mimo jiné – Brazílie měla i největší fašistickou stranu mimo Evropu s více než 40 000 členy!

Filho zjistil, že farmu kdysi vlastnila rodina Rocha Miranda, která patřila k bohatým rodinám z Rio de Janeira, zabývajících se průmyslem. Tři ze členů – otec Renato a dva jeho synové Otavio a Osvaldo – byli členy krajní pravicové organizace Acao Integralista Brasileira (AIB),[1] sympatizující s nacisty. Rodina někdy na farmě pořádala shromáždění a hostovala tisíce členů této organizace. Ale také tu byl i brutální pracovní tábor pro opuštěné děti.

Argemiro dos Santos: “Byly tam fotografie Hitlera a vy jste byli nuceni pozdravit.” 

„Shromáždil jsem příběhy 50 chlapců ve věku kolem 10 let, kteří byli odvedeni ze sirotčince v Riu,“ řekl Filho. „Byli odvezeni ve třech vlnách, první skupina přišla v roce 1933.“ Podle dokumentů, které se mu povedlo objevit, Osvaldo Rocha Miranda žádal, aby byli sirotci hlídáni. „Poslal svého řidiče, který nás nahnal do rohu,“ říká devadesátiletý Aloysio da Silva, jeden z prvních sirotků, kteří na farmě pracovali.

Silva měl číslo 23. Zdroj [4]
„Osvaldo jen mířil ukazovátkem – ty půjdeš sem, ty sem,… a ty půjdeš tam,“ – a od dvaceti chlapců, oddělil deset. „Sliboval, že budeme hrát fotbal, jezdit na koni. Ale nic z toho nebyla pravda. Deset z nás dostalo motyky, aby odstranili plevel a vyčistili farmu. Byli jsme podvedeni.“ Děti byly pravidelně biti dřevěným pádlem s otvory, navrženými ke snížení odporu vzduchu a ke zvýšení bolesti. Nebyly oslovováni svým jménem, nýbrž číslem – Silva měl číslo 23.

Strážní psi, kteří děti hlídali, zajistili, že se nikdo z nich nepokusil o útěk. „Jeden ze psů měl jméno Poison (jed, pozn. T.S.), fena byla nazývána Trust (víra, důvěra, pozn. T.S.),“ vzpomíná Silva, který stále žije v oblasti, poblíž statku. „Snažím se vyhnout řečem na toto téma“, podotýká. Dalším přeživším, kterého se podařilo vypátrat, byl Argemiro dos Santos. Jako chlapec byl nalezen v ulicích, a odvezen do sirotčince. Pak si pro něj přijela stejná rodina… „Nenáviděli černé lidi,“ vysvětlil Santos, kterému bylo v době rozhovoru již 89 let.

„Běžné tresty byly takové, že nám nedávali jídlo, a nebo nás bili děrovaným pádlem, to bolelo opravdu hodně. Většinou 2 rány, ale maximum bylo pět, protože člověk pak nemohl stát. Všude tam byly fotografie Hitlera a vy jste byli nuceni ji vždycky pozdravit. Nerozuměl jsem tomu. Je třeba zdůraznit, že všeobecné znalosti o druhé světové válce byly a jsou v Jižní Americe dodnes povrchní. Znalost osobnosti Adolfa Hitlera nebo mít povědomí o jeho podobě, nebylo pro většinu tehdejších obyvatel vůbec samozřejmé.

Někteří z potomků rodiny Rocha Miranda tvrdí, že jejich předci přestali podporovat nacismus dávno před druhou světovou válkou. Maurice Rocha Miranda, synovec Otavia a Osvalda popírá, že by děti na farmě pracovaly jako „otroci“. Dokonce brazilským novinám Folha de Sao Paulo řekl,[2] že sirotci na farmě „museli být kontrolováni, ale nikdy nebyli trestáni a zotročováni.“

Ale historik Filho věří mnohem více příběhům těch dětí, které přežily. A přestože už je to velmi dávno, tak Silva a Santos, kteří se od té doby spolu nikdy nesetkali, vyprávějí velmi podobné a šílené historky. 

Jediným odpočinkem sirotků byly právě fotbalové zápasy proti týmům místních zemědělských dělníků, jako je ten, který byl zachycen na snímku s vlajkou svastiky. Fotbal byl klíčem k ideologii

Dobytek byl často cejchován svastikou. Zdroj [3]
AIB. Na fotbalovém hřišti Vasco da Gama se konaly vojenské přehlídky a hra byla pravidelně používána k propagandistickým účelům pod brazilským diktátorem Getuliem Vargasem. [3]

Po několika letech toho měl Santos dost. „Byla tam brána a já jsem ji jednou nechal pootevřenou,“ vysvětluje. „Pozdě v noci jsem utekl a nikdo mě neviděl.“ Santos se vrátil do Ria když mu bylo 14 let, a pracoval jako prodejce novin. V roce 1942 poté, co Brazílie vyhlásila válku Německu, vstoupil do námořnictva. Začal pracovat pro nacisty, aby s nimi nakonec bojoval. „Splnil jsem to, co Brazílie potřebovala,“ říká Santos. „Nemohl jsem Hitlera nenávidět – nepoznal jsem ho! Netušil jsem, kdo to vůbec byl.“

Santos se dostal na hlídku až do Evropy a strávil většinu druhé světové války na lodích, lovících ponorky poblíž brazilského pobřeží. Dnes je Santos známý pod přezdívkou Marujo – „námořník“ – a hrdě všem předvádí medaili, kterou získal za své válečné služby. Ale je také známý z jiného důvodu – byl to jeden z nejlepších brazilských fotbalistů čtyřicátých let a stal se později prostředníkem mezi některými fotbalovými týmy v Brazílii. „V té době profesionální hráči neexistovali, bylo to všechno amatérské,“ říká Santos. „Hrál jsem pro Fluminense, Botafoga, Vasco da Gama a všichni hráči byli obyčejní kluci, víceméně prodejci novin.“

V současné době žije Santos klidný život v jihozápadní Brazílii se svou manželkou  Guilherminou. Vzpomínkám na farmu však nelze uniknout.

Integralismo brasileiro bylo fašistické politické hnutí založené v Brazílii v roce 1932. Hnutí přijalo některé z charakteristických znaků evropského fašismu – uniformované polovojenské křídlo, řízené pouliční demonstrace a antimarxistickou rétoriku. Kázali nacionalismus jako společnou duchovní identitu prostřednictvím sloganu – „Spojenectví všech ras a všech lidí“ – mnozí členové měli antisemitské názory. Hnutí bylo kooptováno prezidentem Getuliem Vargasem, který v Brazílii v roce 1937 nastolil diktaturu. Brazílie se zpočátku prohlásila za neutrální ve druhé světové válce, ale v roce 1942 vstoupila do války a přidala se ke Spojencům. Vargas byl v roce 1945 vojenským pučem sesazen. Po konci druhé světové války uprchla celá řada nacistických zločinců do Jižní Ameriky – notoricky známý doktor SS Josef Mengele unikal chycení po celá desetiletí a zemřel v Brazílii v roce 1979.

Zdroje:

[1] Brazilian Integralist Action. Wikipedia. Online: https://en.wikipedia.org/wiki/Brazilian_Integralist_Action
[2] Caramante, A.: Outro lado: Família contesta versão de prática de trabalho escravo. 17.02.2013. folha.uol.com.br. Online: http://www1.folha.uol.com.br/poder/2013/02/1231958-outro-lado-familia-contesta-versao-de-pratica-de-trabalho-escravo.shtml
[3] Getúlio Vargas. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Getúlio_Vargas
[4] Zobel, G.: The Brazilian ranch where Nazis kept slaves. 21.01.2014. Online: http://www.bbc.com/news/magazine-25815796

Foto: Harvey, O.: Facist camp in the jungles of Brazil. 06.05.2014. Online: https://www.thesun.co.uk/archives/news/797210/facist-camp-in-the-jungles-of-brazil/

Přečtěte si také:  Mexiko: Podivuhodné rituály smrti

Tomáš

cestovatel, publicista.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.