Na návštěvě u Dámy z Cao

Už několik let slýchávám od svých peruánských známých otázku, zda jsme již konečně viděli Dámu z Cao. Poslední dva roky to byla poměrně běžná otázka, protože se jedná o jeden z největších objevů peruánského pobřeží. Po objevu Pána ze Sipánu se Magdalena z Cao, jak se jí také jinak říká, stala další senzací zrychlující tep všech, kdo se zajímají o historii a archeologii Peru.

A tak konečně 12 let po objevení padlo rozhodnutí vydat se tímto směrem. Komplex pyramid se nachází asi 60 km od města Trujillo a nazývá se El Brujo (čaroděj). Je to prý proto, že se na tomto místě v minulosti scházeli čarodějové z celého regionu.

Cesta ubíhá nejdříve podél pobřeží s výhledem na blízké moře, částečně skryté v nízkém oparu. I když je zdánlivě zataženo, slunce přesto pálí a můžete se velice snadno spálit. Po asi dvaceti minutách jízdy, poté, co opustíme turistickou oblast Huanchaco (poblíž tohoto místa byl nedávno objeven hrob se 140 dětskými obětmi. Více zde.) se zhorší i silnice, po které jedeme. Dostáváme se do zemědělské oblasti, a silnice začne být z obou stran obklopena nekonečnými lány cukrové třtiny. Jen tu a tam potkáváme nějaký kamion plně naložený touto vysoce ceněnou rostlinou, jedoucí do nedaleké fabriky na její zpracování.

Je to změna oproti fádní barvě pouště. Díky systému zavlažování se rostlinám ve zdejší půdě daří. Pravdou je, že údolí kolem řeky Chicama začalo být systematicky obděláváno už někdy před pěti tisíci lety a pokračuje úspěšně dodnes.

Starodávní osadníci, kteří obývali tuto oblast, zdědili a postupně zdokonalovali zavlažovací technologie svých předků, čehož dosahovali sofistikovanějšími systémy, jež vedly k rozsáhlému zavlažovacímu zemědělství v celé oblasti. Tím pádem mohlo být zemědělství páteří hospodářství severního pobřeží, což umožňovalo a podporovalo rozvoj stále složitějších politických systémů. Zdejší Mochikové byli soustředěni v celém dlouhém údolí kolem řeky Chicama, a byli to oni, kdo vybudoval síť kanálů a akvaduktů, díky kterým byli později schopni ekonomicky využít celé rozsáhlé údolí.

A právě tady v údolí Chicama došlo v květnu roku 2006 k podivnému archeologickému nálezu uvnitř pyramidy nazývané Huaca Cao Viejo.  Byla zde nalezena hrobka ženy. To by samo o sobě nebylo až tak moc zvláštní, kdyby to nebyla samotná vládkyně zdejších Mochiků.

Tento nález otřásl všemi dosud zavedenými teoriemi o moci žen ve starých peruánských civilizacích. Je to nepochybně neobvyklá událost, už kvůli kvůli pohlaví osoby, stejně jako neobvyklému pohřebnímu vaku, který se ve zcela výjimečném stavu zachoval po sedmnáct století až dodnes. Podle peruánských archeologů se jedná o vůbec nejlépe zachovanou mumii celé předkolumbovské kultury Moche. [1] Ta ovládala celou oblast v prvních 700 letech našeho letopočtu.

Ze snění mě vytrhuje řidič, který nám ukazuje pískový kopec po pravé ruce. Cvičené oko poznává, že je to pyramida, prý dosud neprozkoumaná, a v podstatě vydaná napospas vykradačům hrobek. Kolik zlata a nálezů se asi skrývá uvnitř? A objevíme ho pro svět vůbec někdy? Nebo se poklady a mumie stanou jen další z mnoha dekorací v soukromých sbírkách bohatých amerických sběratelů? Nikdo na to nezná odpověď. Památek je v Peru zkrátka mnoho a podvodníků ještě víc. Pyramida nám ale dává jasný signál, že se blížíme k cíli. Vítá nás cedule komplexu El Brujo a jen bíle natřené kameny vyznačují stoupající silnici v kamenité poušti.

Po pravé straně v dálce je vidět pyramida zvaná Huaca Cortada. Je charakteristická hlubokým zářezem, který, jak jsme se později dozvěděli, způsobili vykradači hrobů. Bohužel, nikdo neví, co vlastně našli, ale podle některých se spekuluje o nálezu velmi velkého významu, který skončil bohužel v soukromých sbírkách…

Autor na pyramidě Huaca Cao Viejo. V pozadí muzeum a ještě dál pyramida Huaca Cortada. Zdroj [3].
Dostáváme se až k pyramidě, kde se nachází samotná hrobka Magdaleny. Ta je datována do období mezi 4. a 5. stoletím n.l.. Jedná se o krásně malovaný ceremoniální prostor, vybudovaný speciálně na počest a k uctívání této vládkyně. Prostor zahrnuje řadu fresek se stylizovanými reprezentacemi světa, tak jak ho chápali jen oni. Rozhlížíme se po zdech kolem, a i přes svůj věk jsou patrné ryby, hadi a další bytosti, jak z reálného, tak nadpřirozeného světa. Také stupňovité vlny jsou typickým znakem této kultury.

Avšak Dáma z Cao nebyla pohřbena sama. Spolu s ní byly nalezeny ostatky uškrcené dospívající ženy, která doprovázela Dámu z Cao na cestě do světa předků. Kromě hrobky Magdaleny, ji na cestě do posmrtného světa doprovázeli ještě další lidé. Jejich hroby se nacházely ve stejné místnosti u obvodové zdi. Centrální hrob uchovával pozůstatky kněze zabitého uškrcením. Další obsahoval člověka bez obětních darů. Odhaduje se, že jeho funkce možná byla spojená s námořními úkoly.

Jednotlivé významné hrobky byly vždy přikryté kmeny rohovníku. Rohovník hrál ve zdejších starých kulturách velice významnou roli. Je to strom, který roste jen na nejsušších místech světa a jeho kořeny mohou dosahovat délky až 100 metrů. Průměr a délka kmene byl pro archeology signál, že se jedná o významný objev, neboť čím silnější kmen, tím byl strom starší a byl tak určen jen pro speciální účely.

Když byl později v roce 2006 vyzvednut pohřební vak s ostatky Magdaleny, vážil téměř 120 kilogramů. Měl úctyhodné rozměry – délku 180 cm, šířku 75 cm a výšku 42 cm. Ukázalo se, že na horní ploše vaku byl vytvořen antropomorfní obličej, zbarvený cinabarem (síranem rtuťnatým). [2] Mumifikované ostatky ženy, vysoké pouhých 1,45 m, byly pokryty 18 náhrdelníky ze zlata, stříbra, drahých kamenů. Měla množství zlatých a stříbrných nosních ozdob a také zlaté a měděné čelenky a korunky.

Dáma z Cao zemřela přibližně ve věku 25 let, před asi 1500 lety, pravděpodobně kvůli komplikacím během porodu.

Složité tetování královny a zároveň šamanky se zachovalo až do dnešních dnů. Zdroj: Internet

V hrobce byly nalezena dřevěná žezla lemovaná mědí, používané při ceremoniích jako symboly moci a hegemonie a různé další kovové destičky, které pokrývaly plášť z přírodní bavlny. Mochikové neprováděli záměrně mumifikace svých mrtvých. Přirozené vysušení však zachovalo tělo Magdaleny v perfektním stavu, dokonce je vidět i její složité tetování na rukou, které mohlo posilovat magické spojení s bohy.

Místní muzeum funguje od roku 2009 a nabízí kompletní expozici věnovanou životě v tomto údolí, se svým zlatým hřebem – tmavou místností s vystavenou mumií Dámy z Cao. V této speciální místnosti je zakázáno fotit a kromě samotné mumie lze obdivovat šperky, nalezené spolu s ní. Co je úžasné, je skutečnost, že se vědcům podařilo zrekonstruovat tvář této vládkyně, která je v muzeu také k vidění a má dokonce vyčleněnu samostatnou místnost. Z toho až mrazí, když si uvědomíte že koukáte do tváře někoho kdo ovládal tak starou a tajemnou civilizaci.

Vystavená mumie Magdaleny z Cao. V muzeu je k vidění zcela jinak. Zdroj: Internet

Objevy učiněné během poslední dekády ukázaly, že kultura Moche nebyla společností ovládanou pouze muži. Zdá se, že tato společnost byla do jisté míry založená na jakémsi souboru federativních států a řízena králi – vysokými kněžími nebo královnami – a že rozdělení vlády mezi pohlaví mělo vyváženější povahu než se dosud předpokládalo. Většina těchto zjištění se uskutečnila v posledních deseti letech. Kdyby k nálezům došlo dříve, historici by pravděpodobně považovali ženy v těchto hrobech za manželky nebo konkubíny. Tajemná civilizace Moche dosáhla svého maximálního rozvoje mezi lety 200 př. n.l. a 600 n.l.. a stala se jednou z nejdůležitějších civilizací mezi nejstaršími andskými kulturami, jejichž fascinující historii teprve začínáme odkrývat.

Byli to ohromní umělci, zemědělci a zpracovatelé kovů, ale bohužel nikdy nepoznali písmo. Postavili obrovské pyramidy za použití milionů cihel a vytvořili rozsáhlou síť akvaduktů, která jim umožnila zavlažovat plodiny v pouštních zemích, které obsadili. Byli také průkopníky v některých technikách výroby kovů, jako je zlato a svařování, což jim umožnilo vytvořit komplikované šperky a další kusy. Na troskách této kultury vzniklo později království Chimú, které zabrali Inkové. V budoucnosti se určitě dočkáme celé řady dalších objevů, podobně jako je fascinující nález Magdaleny z Cao.

Zdroje:

[1] Stěhule, T., Mochikové: Stavitelé hliněných pyramid. 20.01.2017. Online: http://tom-stehule.com/2017/01/20/mochikove-stavitele-hlinenych-pyramid/
[2] Cinabarit. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cinabarit
[3] Stěhule, T. Fotografie, archiv autora.

Přečtěte si také:  Karnevalové tradice Jižní Ameriky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.