Proč byl Japonec prezidentem v Peru?

Mnozí pravděpodobně vědí, že po dobu 10 let byl prezidentem latinskoamerické země Peru občan japonského původu – Alberto Fujimori (alias Alberto Kenya Fujimori – viz. úvodní foto). Navíc to byl čistokrevný Japonec, který se narodil v rodině čistokrevných Japonců. Dokážete si to představit u nás? Nebo v Německu či velikém Rusku? Nebo ve Velké Británii? Těžko.

Než budeme hovořit o důvodu, proč se Japonci objevili v Peru, podíváme se na to, jaký druh lidí tam žije. Ukazuje se, že etno-rasové složení obyvatelstva je různorodé. Více než 60% populace tvoří mestici, to znamená potomci bílých Evropanů (hlavně španělských kolonialistů) a místních Indiánů.

Druhou největší populací je národ Kečuánců – s více než 22%. Mimochodem, oni jsou ti dědici slavného Tahuantinsuyu  – říše Inků. Čistokrevní bílí Peruánci jsou na třetím místě – téměř 6%. Pak jsou tu potomci afrických otroků, aymarští Indiáni, domorodé kmeny Amazonky, stejně jako Číňané a Japonci. Zdá se, že jich není tolik – asi 160 tisíc – ale jsou velmi důležitou součástí peruánské společnosti. Kde se tam tedy vzali? Když jsem Peru navštívil vůbec poprvé, byl jsem z této skutečnosti poměrně překvapen.

První diplomatické vztahy mezi Japonskem a Peru se obecně navázaly v roce 1868. Právě v tomto roce začalo takzvané období Meidži, kdy po mnoha letech izolace od vnějšího světa začalo Japonsko konečně navazovat diplomatické vztahy s mnoha zeměmi světa. No a také s Peru, protože tato země není od Japonska tak daleko, pokud přeplavíte Tichý oceán.

V roce 1899 přijelo do Peru 790 japonských migrantů, aby pracovali na místních plantážích. Faktem je, že peníze, které dostali v Peru za jeden pracovní den, překročily průměrné denní výdělky v Japonsku dvakrát (!). Japonské orgány navíc v této věci dosáhly dohody s peruánskými úřady. A po celém Japonsku byly vyvěšeny takovéto plakáty, které nabádaly:

„Připojte se ke své rodině v Jižní Americe! Stejně jako váš otec, bratr, synovec tam už pracují, tak co tady ještě děláte? No tak, běž, máš dobrou smlouvu na 4 roky.“ Foto: internet

A odešli nejen do Peru, ale také do Brazílie. Zpočátku to Japonci měli v Jižní Americe obtížné. Trpěli místními tropickými chorobami, umírali, trpěli rasovou diskriminací atd. Ale postupně se mnozí začali začleňovat do společnosti, asimilovat se, stěhovat se do měst, zakládat vlastní malé firmy (obchody, řemeslné dílny), vytvářet vlastní školy, brát si místní ženy. Když už jsem tedy výše napsal, že v Peru žije dnes asi 160 tisíc Japonců, měl jsem na mysli přesně občany japonského původu. Tedy už nikoli nutně čistokrevné Japonce!

Přečtěte si také:  Co by se stalo, kdyby Kolumbus neobjevil Ameriku?

Ve čtyřicátých letech 20. století se vztahy k místním Japoncům zhoršily. Důvod je jasný: Japonsko podporovalo fašistické Německo a začalo expanzi do SSSR, Číny, Koreje, Indonésie atd. Začalo drancování a pogromy japonských podniků. A tak s Japonci do konce 20. století nebylo v Peru nijak zvlášť dobře zacházeno.

Navzdory tomu si Peruánci v roce 1990 sami vybrali Japonce za prezidenta. Navíc ani mestice, ale čistokrevného Japonce! Bylo to poprvé, co se Japonec stal prezidentem cizí země, a podruhé se jím stal Asijec (prvním byl Číňan Arthur Chunga v Guyaně).

Úřadování Alberta Fujimoriho však mimochodem, nebylo příliš úspěšné. Proslavilo ho autoritářství a úplatkářství. Stal se diktátorem. Nakonec byl v roce 2000 při návštěvě Japonska jednoduše sesazen. Pokusil se zachránit si svou politickou kariéru, ale nepříliš úspěšně – byl poslán do vězení na 25 let. I když byl propuštěn do domácího vězení, jeho osoba je silně kontroverzní a Peruánce toto téma nenechává chladným. V současnosti jeho osoba ustoupila poněkud do pozadí, aby byla nahrazena jeho dcerou, kongresmankou Keiko Fujimori, která budí stejně silné emoce na obou stranách politického spektra.

Mimochodem, v 90. letech 20. století byla v Japonsku změněna přísná legislativa týkající se občanství. Úřady umožnily občanům japonského původu z jiných zemí vrátit se do své historické vlasti. Během této doby asi 60 tisíc takových lidí opustilo Peru a přestěhovalo se zpět do Japonska.

Mnozí z nich tam přirozeně nikdy nebyli a narodili se v Peru. Navíc ne všichni navrátilci byli čistokrevní Japonci, mnozí z nich byli mestici. Vzhledem k tomu, že otázka „etnické kvality“ a mono-etnického původu je pro japonské orgány velmi důležitá, je to velký krok k politické korektnosti. Historie se tu možná tak částečně opakuje, i když opačným směrem.

Tomáš

cestovatel, publicista.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..