Děti z Llullaillaco

Příběh inckých dětí obětovaných a mumifikovaných v Saltě

Překvapivý objev šokoval vědeckou komunitou země a světa, když poblíž vrcholu sopky Llullaillaco v Saltě byly nalezeny ostatky tří dětí, v překvapivě zachovalém stavu a se záhadným vzhledem.
V roce 1999 objevila expedice, vedená Johanem Reinhardem, badatelem z National Geographic Society, spolu s jeho kolegyní Constanzou Ceruti z Katolické univerzity v Saltě, těla tří dětí na vrcholu sopky Llullaillaco.

Tyto tři malé děti pocházely z doby Inků, a byly před více než 500 lety nabídnuty hoře v rámci posvátného rituálu, známého jako „capacocha“. Při tomto obřadu vzali Inkové děti v rozsáhlém průvodu, který bykl vypraven z Cuzca k hoře, kde byla těla pohřbena, ve výšce 6 739 metrů – s cílem „předat“ je bohům…

„Pro Inky děti neumíraly v ‚capacoše‘, ale spíše to byl tranzit, aby se setkaly se svými předky, a staly se ochrannými bohy komunit, spojených s těmito horami, které pro ně byly posvátné,“ vysvětluje Recagno Browning, antropolog a ředitel Muzea archeologie vysokých hor, kde jsou ostatky uchovávány.

„Llullaillaco je nejvyšší archeologické naleziště na světě, je to obřadní platforma. Každé dítě bylo v malé individuální hrobce, hluboké 1,80 metru. Bylo pohřbeno a obklopeno řadou předmětů, které tvořily jejich výbavu,“ říká Recagno Browning.

Nejstarší je „dívka“, asi 15 let stará: byla objevena sedící, se zkříženýma nohama a rukama opřenýma o břicho, na sobě hnědé šaty a sadu visících kostěných a kovových ozdob, vlasy učesané do copánků a peříčková čelenka. Předpokládá se, že mladá žena mohla být jednou z žen, speciálně vybraných jako „panny slunce“, které měly být obětovány inckým bohům. „Tyto ženy byly vychovány a vychovány, aby sloužily Inkovi a jeho obřadům. Jiné sloužily Inkovi nebo byly předurčeny k tomu, aby se provdaly za guvernéry, a další byly vychovány k tomu, aby tkaly roucha pro nejdůležitější obřady incké říše,“ popisuje antropoložka.

Druhý z těch nejmenších, „chlapec“ , ve věku kolem sedmi let, byl nalezen na kolenou na šedé tunice, oblečený v červeném oděvu, čelenku přes čelo a ozdobu z peří, s pohledem upřeným ve směru k vycházejícímu slunci. „Látky jejich oděvů jsou slavnostní, nejvyšší dokonalosti a barvy naznačují, že patřily k elitě,“ dodává Recagno Browning.

Poslední z mladých žen z Llullaillaca je „blesková dívka“, o věku něco málo přes šest let, pojmenovaná tímto způsobem, protože v určitém okamžiku, když byla pohřbena ve své hrobce v hoře, blesk udeřil na povrch a spálil část jejího obličeje a ramena. Našli ji sedět s pokrčenýma nohama a napůl otevřenýma rukama, měla na sobě hnědé šaty a přikrytou vlněnou přikrývkou.

„Každá z nich měla kalhoty, které je doprovázely v hrobech. Každá souprava má co do činění s pohlavím. Dívky nesly keramické předměty, jako jsou talíře, džbány, tašky a šicí potřeby, zatímco chlapec nesl stříbrné figurky a zlaté, malé lamy a figurky předmětů spojených s výrobní činností,“ říká ředitel muzea.

Na konci minulého století a dodnes však nejvíce upoutal pozornost odborníků výjimečný stav zachování. „Jsou to děti, které byly přirozeně mumifikovány, protože chlad a přítomnost sopečného popela zaručily jejich zachování a absolutní zachování. Pro nás to nejsou těla, ale děti poslíčků z jiných dob s obrovským symbolickým a vědeckým potenciálem,“ říká Recagno Browning.

Děti z Llullaillaca nám zase umožňují pochopit způsob života jejich komunity. Podle webu National Geographic bylo na základě biochemické analýzy vlasů dívky zjištěno, že nějakou dobu před smrtí zaznamenala změny ve stravě.

Rok před její smrtí se její strava měnila od jednoduchých potravin až po výživnější produkty, což by naznačovalo, že se dostala do jiného stavu vědomí, do stavu, vybraného pro rituál. Stejně tak v posledních měsících svého života požila velké množství alkoholu a kokainu, používaného k navození změněných stavů vědomí spojených s posvátným rituálem, i když je pravděpodobné, že se tyto látky pokusily uklidnit děti ve vysokých horách, než čelily svému osudu.

Dnes děti odpočívají v Muzeu vysokohorské archeologie, které závisí na Sekretariátu kultury Salta, a jsou udržovány v neporušeném stavu díky systému kryokonzervace: těla jsou v kapslích při teplotě 20 stupňů pod nulou s filtrovaným osvětlením.

Kromě toho jsou jejich ostatky předkládány návštěvníkům muzea jednotlivě a střídavě, každých šest měsíců, aby nebyly vystaveny dlouhodobému vystavení světlu.

Od jejich objevení uplynulo více než 20 let, ale děti z Llullaillaca si stále uchovávají stopy, které poslouží k rozluštění nových podrobností o životě Inků. „V současnosti probíhá mnoho výzkumů. Některé se týkají textilií, které fungují jako jazyk a lze je interpretovat symbolicky, protože Inkové neměli písmo a textilie vyjadřovaly poselství. Zabývají se také otázkami dětské DNA, aby bylo možné určit paleopatologie, které mohly mít, a pracuje se na různých materiálech nebo pigmentech dětí v těle,“ uzavírá Recagno Browning.

Podle:

• Julia D’Arrisso: Niños del Llullaillaco: la historia de los incas sacrificados y momificados en Salta, a 20 años de su hallazgo. La Nacion, 3,10.2020, online: http://www.lanacion.com.ar/lifestyle/ninos-del-llullaillaco-historia-incas-sacrificados-momificados-nid2459086/