{"id":2166,"date":"2018-07-14T00:10:31","date_gmt":"2018-07-13T22:10:31","guid":{"rendered":"http:\/\/tom-stehule.com\/?p=2166"},"modified":"2018-07-13T14:02:11","modified_gmt":"2018-07-13T12:02:11","slug":"bourliva-nikaragua","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/tom-stehule.com\/es\/2018\/07\/14\/bourliva-nikaragua\/","title":{"rendered":"Bou\u0159liv\u00e1 Nikaragua"},"content":{"rendered":"

Nikaragua byla v\u017edy v centru pozornosti USA jako most mezi Amerikami, kter\u00e1 m\u011bla schopnost ovliv\u0148ovat i sousedn\u00ed zem\u011b. Mo\u017en\u00e1 n\u011bkdo tu\u0161\u00ed, \u017ee je to st\u0159edisko Sandinistick\u00e9 revoluce, kter\u00e1 v zemi pokra\u010duje s kr\u00e1tkou p\u0159est\u00e1vkou dosud. Stoj\u00ed stranou z\u00e1jmu v\u011bt\u0161iny sv\u011bta a mainstreamov\u00fdch m\u00e9di\u00ed a p\u0159esto v n\u00ed op\u011bt te\u010de krev. Posledn\u00ed m\u011bs\u00edce pln\u00ed titulky n\u011bkter\u00fdch novin zpr\u00e1vy o st\u0159etech s polici\u00ed a nap\u011bt\u00ed v ulic\u00edch. M\u00e1 se St\u0159edn\u00ed Amerika ob\u00e1vat destabilizace a nov\u00e9ho konfliktu?<\/b><\/span><\/p>\n

<\/p>\n

Ale p\u011bkn\u011b popo\u0159\u00e1dku, projdeme si jej\u00ed historii, abychom pochopili skute\u010dnosti, za kter\u00fdch revoluce vznikla, a je\u017e ovliv\u0148uj\u00ed sou\u010dasn\u00fd napjat\u00fd stav v zemi. Nikaragua se vymanila ze \u0161pan\u011blsk\u00e9 koloni\u00e1ln\u00ed nadvl\u00e1dy 15. z\u00e1\u0159\u00ed 1821. Radost z nov\u011b z\u00edskan\u00e9 nez\u00e1vislosti ale netrvala dlouho, a tak pouh\u00fdch n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f pot\u00e9 byla zem\u011b p\u0159ipojena k tehdej\u0161\u00edmu Mexick\u00e9mu c\u00edsa\u0159stv\u00ed.\u00a0<\/span>Ani toto spojen\u00ed nevydr\u017eelo a v roce 1823 se zem\u011b odtrhla, aby s dne\u0161n\u00ed Kostarikou, Hondurasem, Salvadorem a Guatemalou, vytvo\u0159ila tzv. <\/span>Federativn\u00ed republiku St\u0159edn\u00ed Ameriky<\/b>.<\/span><\/p>\n

Ov\u0161em nov\u011b vznikl\u00e1 federace se pot\u00fdkala s celou \u0159adou t\u011b\u017ekost\u00ed, st\u0159et\u016f z\u00e1jm\u016f vlivn\u00fdch skupin, z nich\u017e ka\u017ed\u00e1 m\u011bla jinou p\u0159edstavu o v\u00fdvoji st\u00e1tu. Z\u00e1va\u017en\u00fd byl i probl\u00e9m komunikac\u00ed a neexistence dopravn\u00edch s\u00edt\u00ed, kter\u00e9 by spojovaly jednotliv\u00e9 zem\u011b. A\u010dkoliv tyto pot\u00ed\u017ee by se daly postupn\u011b p\u0159ekonat, nejv\u011bt\u0161\u00edm probl\u00e9mem se uk\u00e1zala c\u00edrkev a bohat\u00e9 vrstvy obyvatelstva, kter\u00e9 vytvo\u0159ily silnou opozici my\u0161lence federalismu. A tak nakonec Nikaragua v roce 1838 federaci opou\u0161t\u00ed, n\u00e1sledov\u00e1na Kostarikou a Hondurasem.<\/span><\/p>\n

Zem\u011b byla a je mostem mezi dv\u011bma oce\u00e1ny, kterou vyu\u017e\u00edval u\u017e kdysi obchodn\u00edk <\/span>Cornelius Vanderbilt <\/b>k vykl\u00e1d\u00e1n\u00ed zbo\u017e\u00ed a cestuj\u00edc\u00edch z jeho lod\u00ed. Tuto trasu toti\u017e vyu\u017e\u00edvali dobrodruzi, obchodn\u00edci a emigranti, cestuj\u00edc\u00ed z atlantick\u00e9 \u010d\u00e1sti Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f do Kalifornie, kde byla v letech 1848-49 objevena zlat\u00e1 lo\u017eiska. To ud\u011blalo z Nikaragui strategick\u00e9 a d\u016fle\u017eit\u00e9 m\u00edsto ve St\u0159edn\u00ed Americe.<\/span><\/span><\/p>\n

Po\u010d\u00ednaje rokem 1858, v r\u00e1mci konzervativn\u00ed politiky, za\u010dalo obdob\u00ed hospod\u00e1\u0159sk\u00e9ho o\u017eiven\u00ed. Zmi\u0148uji to proto, pon\u011bvad\u017e se jednalo o jedno z nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch obdob\u00ed v historii cel\u00e9 zem\u011b. Obdob\u00ed se ozna\u010duje jako <\/span>“Prvn\u00ed konzervativn\u00ed Republika” <\/b>nebo <\/span>\u201cT\u0159icet konzervativn\u00edch let\u201d<\/b>.\u00a0<\/span><\/span>Hospod\u00e1\u0159stv\u00ed, kulturn\u00ed a spole\u010densk\u00fd rozvoj, kter\u00fd v men\u0161\u00ed m\u00ed\u0159e zp\u016fsobil nerovnost v soci\u00e1ln\u00edch t\u0159\u00edd\u00e1ch, ud\u011blal ze zem\u011b nejstabiln\u011bj\u0161\u00ed a nejbohat\u0161\u00ed st\u00e1t ve St\u0159edn\u00ed Americe, a jednu z nejlep\u0161\u00edch americk\u00fdch ekonomik, s pevn\u00fdm \u00fastavn\u00edm re\u017eimem a osv\u011bd\u010den\u00fdm \u0159\u00edzen\u00edm ve\u0159ejn\u00fdch financ\u00ed.\u00a0<\/span>Tyto \u00fasp\u011bchy zp\u016fsobily, \u017ee do Nikaragui za\u010dala proudit vlna p\u0159ist\u011bhovalc\u016f z Evropy, zejm\u00e9na z N\u011bmecka a It\u00e1lie, kte\u0159\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce podpo\u0159ili ekonomiku k r\u016fstu. Nikaragua se stala na tehdej\u0161\u00ed dobu ekonomick\u00fdm tygrem. A tak zat\u00edmco Salvador, Honduras a Guatemala byly zm\u00edt\u00e1ny ozbrojen\u00fdmi konflikty, a v Kostarice do\u0161lo v t\u00e9to dob\u011b k n\u011bkolika vojensk\u00fdm p\u0159evrat\u016fm, Nikaragua za\u017e\u00edvala zlatou \u00e9ru.<\/span><\/p>\n

\"\"
Vlajka Sandinovsk\u00e9 fronty n\u00e1rodn\u00edho osvobozen\u00ed. Zdroj: Wikipedia.<\/span><\/figcaption><\/figure>\n

Obdob\u00ed konzervativn\u00ed vl\u00e1dy po t\u0159iceti p\u011bti letech skon\u010dilo takzvanou liber\u00e1ln\u00ed revoluc\u00ed 11. \u010dervence 1893, kdy byl svr\u017een prezident <\/span>Roberto Sacasa. <\/b>Do \u010dela se postavili liber\u00e1lov\u00e9, v \u010dele s doktorem <\/span>Jos\u00e9 Santosem Zelayou Lopezem<\/b>. Ten zavedl represivn\u00ed dikt\u00e1torsk\u00fd re\u017eim, kter\u00fd byl p\u0159\u00ed\u010dinou dal\u0161\u00ed politick\u00e9 nestability, nicm\u00e9n\u011b mu umo\u017enil z\u016fstat u moci a\u017e do roku 1909. Z ekonomick\u00e9ho hlediska se kupodivu zemi b\u011bhem jeho vl\u00e1dy i nad\u00e1le da\u0159\u00ed, co\u017e Zelayovi umo\u017enilo roz\u0161\u00ed\u0159it sv\u016fj vliv ve St\u0159edn\u00ed Americe. Jeho vliv ale nezapadal do geopolitick\u00fdch her USA, a tak byl Zelaya nakonec svr\u017een p\u0159\u00edm\u00fdm z\u00e1sahem vl\u00e1dy Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f, prost\u0159ednictv\u00edm tzv. Knoxovy pozn\u00e1mky.[1] <\/span><\/span><\/p>\n

Za\u010dala nov\u00e1 ob\u010dansk\u00e1 v\u00e1lka mezi liber\u00e1ly, kte\u0159\u00ed dr\u017eeli moc, a konzervativci, kte\u0159\u00ed po\u017e\u00e1dali o pomoc USA. Ti za podpory americk\u00fdch n\u00e1mo\u0159n\u00edk\u016f obsadili Nikaraguu, a v roce 1911 um\u00edstili do prezidentsk\u00e9ho \u00fa\u0159adu <\/span>Adolfa D\u00edase.<\/b>[2] Americk\u00e1 arm\u00e1da z\u016fstala v Nikaragui v\u00edce ne\u017e deset let.\u00a0<\/span><\/span>Po odchodu americk\u00fdch voj\u00e1k\u016f byly vytvo\u0159eny vlastn\u00ed bezpe\u010dnostn\u00ed sbory, N\u00e1rodn\u00ed Garda, veden\u00e1 <\/span>Anastasiem Somozou Garc\u00edou<\/b>, kter\u00fd se t\u011b\u0161il d\u016fv\u011b\u0159e USA. Opozici v t\u00e9 dob\u011b vedla v\u00fdznamn\u00e1 postava – <\/span>Augusto Nicol\u00e1s Calder\u00f3n Sandino<\/b>,[3] zn\u00e1m\u00fd jako <\/span>Augusto C. Sandino<\/b>, gener\u00e1l rolnick\u00e9ho p\u016fvodu, kter\u00fd, kdy\u017e se nakonec liber\u00e1lov\u00e9 a konzervativci dohodli, pokra\u010doval i nad\u00e1le v boji proti intervenci ze strany USA.\u00a0<\/span>Nakonec byl v roce 1933 okolnostmi donucen podepsat s tehdej\u0161\u00edm prezidentem <\/span>Juanem Bautista Sacasou <\/b>dohodu o m\u00edru a rozpu\u0161t\u011bn\u00ed sv\u00e9 arm\u00e1dy, co\u017e pro n\u011bj v praxi znamenalo rozsudek smrti. Sandino byl skute\u010dn\u011b zabit 21. \u00fanora 1934, a jeho vra\u017edu m\u011bla na sv\u011bdom\u00ed pr\u00e1v\u011b N\u00e1rodn\u00ed Garda.<\/span><\/span><\/p>\n

Jednalo se o prvn\u00ed \u010din, kter\u00fd vedl Somoza s podporou USA. Byl to po\u010d\u00e1tek zalo\u017een\u00ed rodinn\u00e9 diktatury Somoz\u016f, kter\u00e1 m\u011bla podporu USA, jej\u00ed\u017e z\u00e1jmy tak\u00e9 h\u00e1jila. Tento stav trval nep\u0159etr\u017eit\u011b od roku 1936 do roku 1979.<\/span><\/p>\n

\"\"
Jos\u00e9 Daniel Ortega Saavedra. Zdroj [4].<\/span><\/figcaption><\/figure>Nicm\u00e9n\u011b, v 60. a 70. letech minul\u00e9ho stolet\u00ed vzr\u016fstaj\u00edc\u00ed odpor k pravicov\u00e9 diktatu\u0159e rodiny Somoz\u016f vyvol\u00e1val \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed nepokoje. R\u016fzn\u00e9 skupiny odporu sjednocovala organizace tzv. Sandinovsk\u00e1 fronta n\u00e1rodn\u00edho osvobozen\u00ed (Frente Sandinista de Liberaci\u00f3n Nacional, zn\u00e1m\u00e1 pod zkratkou FSLN). Sandinovsk\u00e1 na pam\u00e1tku zavra\u017ed\u011bn\u00e9ho gener\u00e1la <\/span>Augusta C. Sandina<\/b>, kter\u00fd se stal symbolem revolu\u010dn\u00edho odporu. Jedn\u00edm z v\u016fdc\u016f byl i <\/span>Jos\u00e9 Daniel Ortega Saavedra<\/b>,[4] kter\u00fd se stal sou\u010d\u00e1st\u00ed rady, je\u017e p\u0159evzala moc po triumfu Sandinovsk\u00e9 revoluce. Z\u00e1rove\u0148 je to sou\u010dasn\u00fd prezident st\u00e1tu. <\/span><\/span><\/p>\n

Sandinist\u00e9 byli inspirov\u00e1ni bojem <\/span>Fidela Castra<\/b> a <\/span>Ernesta Che Guevary <\/b>v hor\u00e1ch Kuby a viz\u00ed partyz\u00e1nsk\u00e9ho boje s podporou mal\u00e9ho rolnictva. Proto n\u00e1vrh, se kter\u00fdm p\u0159i\u0161lo veden\u00ed FSLN v roce 1962, zahrnoval strategii povst\u00e1n\u00ed se z\u00e1kladn\u00edm t\u00e1borem v hor\u00e1ch, venkovsk\u00fdm partyz\u00e1nsk\u00fdm bojem, a podporou rolnictva, kter\u00fd by byl spou\u0161t\u011b\u010dem v\u0161eobecn\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed, d\u00edky n\u011bmu\u017e by bylo mo\u017en\u00e9 porazit diktaturu bez ohledu na podporu z USA. Bohu\u017eel FSLN nedok\u00e1zala napodobit \u00fasp\u011bchy kub\u00e1nsk\u00fdch revolucion\u00e1\u0159\u016f a Sandinist\u00e9 byli N\u00e1rodn\u00ed Gardou potla\u010deni. Proto byl zvolen jin\u00fd postup. Ve\u0161ker\u00e9 boje byly utlumeny a Sandinist\u00e9 \u201chromadili potichu s\u00edly\u201d. <\/span><\/span><\/p>\n

Toto obdob\u00ed trvalo a\u017e do 27. prosince 1974, kdy p\u0159ibli\u017en\u011b v jeden\u00e1ct hodin v noci komando FSLN napadlo d\u016fm somozisty <\/span>Jos\u00e9 Mar\u00eda Castillo Quanta<\/b>, kter\u00fd se nach\u00e1zel uvnit\u0159, ale kde se tak\u00e9 konalo spole\u010densk\u00e9 setk\u00e1n\u00ed, p\u0159i kter\u00e9m byli p\u0159\u00edtomni d\u016fle\u017eit\u00ed vl\u00e1dn\u00ed \u010dinitel\u00e9 a p\u0159edstavitel\u00e9 soukrom\u00fdch spole\u010dnost\u00ed. To byl za\u010d\u00e1tek p\u0159eru\u0161ovan\u00e9 a rostouc\u00ed ofenz\u00edvy, kter\u00e1 vyvrcholila v\u00edt\u011bzn\u00fdm vstupem do hlavn\u00edho m\u011bsta Managua 26. \u010dervence 1979.[5]<\/span><\/span><\/p>\n

Tento boj se naz\u00fdv\u00e1 <\/span>Nikaragujsk\u00e1 revoluce<\/b> nebo <\/span>Sandinistick\u00e1 revoluce<\/b>. Tohoto \u00fasp\u011bchu bylo mo\u017en\u00e9 dos\u00e1hnout d\u00edky podpo\u0159e tehdej\u0161\u00edho SSSR a Kuby. Po svr\u017een\u00ed Somoz\u016f a obsazen\u00ed hlavn\u00edho m\u011bsta Managua byla zalo\u017eena marxistick\u00e1 \u201cvl\u00e1da n\u00e1rodn\u00ed jednoty\u201d v \u010dele s rodinou Orteg\u016f, v n\u00ed\u017e Sandinist\u00e9 s drobn\u00fdmi obm\u011bnami vl\u00e1dli od roku 1979 a\u017e do roku 1990.\u00a0<\/span><\/span>I kdy\u017e zpo\u010d\u00e1tku st\u00e1le je\u0161t\u011b prob\u00edhala ob\u010dansk\u00e1 v\u00e1lka, nov\u00e1 vl\u00e1da zah\u00e1jila rozs\u00e1hl\u00e9 reformy za podpory a po vzoru Kuby. Vl\u00e1da prosadila \u0161kolskou reformu, kter\u00e1 zahrnovala hromadnou alfabetizaci a vym\u00fdcen\u00ed negramotnosti. Bylo nutn\u00e9 reformovat zdravotnictv\u00ed, vybudovat pr\u016fmysl a zdokonalit infrastrukturu. Z\u00e1rove\u0148 bylo nutn\u00e9 ud\u011blat \u0159adu krok\u016f v oblasti lidsk\u00fdch pr\u00e1v, p\u0159edev\u0161\u00edm byl kladen d\u016fraz na rovnost pohlav\u00ed.<\/span><\/p>\n

Od roku 1981 musela Sandinistick\u00e1 vl\u00e1da \u010delit ekonomick\u00fdm sankc\u00edm ze strany USA a tak\u00e9 tzv. <\/span>Contras<\/span><\/i> – kontrarevolu\u010dn\u00edm band\u00e1m, financovan\u00fdm a vy\u0161kolen\u00fdm americkou CIA, vytvo\u0159en\u00fdch za \u00fa\u010delem svr\u017een\u00ed FSLN. Podpora nikaragujsk\u00fdch Contras poch\u00e1zela ze t\u0159\u00ed zdroj\u016f: <\/span>CIA, obchodu se zbran\u011bmi do \u00cdr\u00e1nu a obchodu s drogami<\/b>.<\/span><\/span><\/p>\n

Co se t\u00fdkalo obchodu se zbran\u011bmi, tak v roce 1986 bylo zji\u0161t\u011bno, \u017ee Reaganova administrativa prod\u00e1vala tajn\u011b zbran\u011b \u00cdr\u00e1nu, kter\u00fd v\u00e1l\u010dil proti Ir\u00e1ku v ir\u00e1cko-\u00edr\u00e1nsk\u00e9 v\u00e1lce, a z v\u00fdt\u011b\u017eku financovala protivl\u00e1dn\u00ed povstalce – Contras v Nikaragui.[6] \u00cdr\u00e1n byl v t\u00e9 dob\u011b na seznamu zem\u00ed, podporuj\u00edc\u00edch terorismus, a bylo zak\u00e1z\u00e1no tam exportovat zbran\u011b. Cel\u00e1 af\u00e9ra je dnes zn\u00e1m\u00e1 jako <\/span>\u00cdr\u00e1n-Contras<\/b>. Mezin\u00e1rodn\u00ed soudn\u00ed dv\u016fr v Haagu pozd\u011bji konstatoval, \u017ee Spojen\u00e9 st\u00e1ty v Nikaragui poru\u0161ily mezin\u00e1rodn\u00ed pr\u00e1vo, proto\u017ee se v rozporu s mezin\u00e1rodn\u00edmi \u00famluvami a mezin\u00e1rodn\u00ed zvyklost\u00ed vm\u011b\u0161ovaly do vnit\u0159n\u00edch z\u00e1le\u017eitost\u00ed jin\u00e9ho st\u00e1tu. <\/span>
\n<\/span>Co se t\u00fdkalo drog, tak pro tuto operaci, podle dokument\u016f, kter\u00e9 uvolnila vl\u00e1da USA, a kter\u00e9 se t\u00fdkaly p\u0159\u00edpadu \u00cdr\u00e1n-Contras, existovala podpora CIA. Kolumbij\u0161t\u00ed a mexi\u010dt\u00ed obchodn\u00edci s drogami (nap\u0159\u00edklad zn\u00e1m\u00fd kartel Medell\u00edn v \u010dele s <\/span>Pablem Escobarem <\/b>nebo kartel Guadalajara) finan\u010dn\u011b podpo\u0159ili Contras v\u00fdm\u011bnou za uvoln\u011bn\u00ed tranzitn\u00edch cest k doprav\u011b drog do Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f.[7]<\/span><\/span><\/p>\n

V roce 1983 se FSLN stala politickou stranou a mohla se \u00fa\u010dastnit prvn\u00edch svobodn\u00fdch voleb, kter\u00e9 se konaly v roce 1984, a ov\u011b\u0159ili je mezin\u00e1rodn\u00ed pozorovatel\u00e9. V t\u011bchto volb\u00e1ch strana FSLN z\u00edskala absolutn\u00ed v\u011bt\u0161inu – 67% hlas\u016f. Probl\u00e9m s Contras se i nad\u00e1le stup\u0148oval a v roce 1987 u\u017e st\u00e1lo proti centr\u00e1ln\u00ed vl\u00e1d\u011b v Nikaraguy v\u00edce ne\u017e 10 000 ozbrojenc\u016f! To si vy\u017e\u00e1dalo reakci st\u00e1tu a tak byl rozpout\u00e1n ozbrojen\u00fd konflikt, kter\u00fd trval a\u017e do roku 1989. Ten m\u011bl za n\u00e1sledek smrt v\u00edce ne\u017e 38 000 lid\u00ed a hospod\u00e1\u0159sk\u00e9 ztr\u00e1ty zhruba 17 miliard dolar\u016f. Sandinistick\u00e1 vl\u00e1da nemohla nad\u00e1le udr\u017eovat nepopul\u00e1rn\u00ed v\u00e1lku, kter\u00e1 vy\u010derpala hospod\u00e1\u0159stv\u00ed. Nav\u00edc zem\u011b po p\u00e1du Sov\u011btsk\u00e9ho svazu z\u016fstala bez jak\u00e9koliv podpory. <\/span><\/p>\n

Po konci studen\u00e9 v\u00e1lky v roce 1990 tak ob\u011b strany podepsaly p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed. N\u00e1sledn\u00e9 prezidentsk\u00e9 volby konan\u00e9 25. \u00fanora 1990 <\/span>Daniel Ortega <\/b>prohr\u00e1l s <\/span>Violettou Chamorrovou<\/b>. Na 16 let se Sandinist\u00e9 st\u00e1hli do opozice.<\/span><\/span><\/p>\n

Pak p\u0159i\u0161el rok 2006 a Daniel Ortega znovu vyhr\u00e1l a stal se op\u011bt prezidentem. Od t\u00e9 doby vyhr\u00e1l volby poka\u017ed\u00e9. P\u0159i posledn\u00edch volb\u00e1ch z roku 2016 z\u00edskal dokonce 72,5% v\u0161ech platn\u00fdch hlas\u016f, co\u017e je v historii Nikaragui nejv\u00edc od prvn\u00edch demokratick\u00fdch voleb v roce 1984.<\/span><\/p>\n