Chan Chan – největší starověké město světa

Při vyslovení jména Peru si většina lidí jako první vybaví kulturu Inků a jejich nejznámější památku a také jeden z divů světa – Machu Picchu. Pak si možná vzpomene ještě na Cuzco a jezero Titicaca. A samozřejmě hlavní město Lima, kam dosedají mezikontinentální lety. Jenže Peru je fantastická pokladnice starých kultur, z nichž Inkové byli pouze jedněmi z mnoha a tak je nutné pohovořit i o jiných kulturách, než jen o té nejslavnějších z nich.

Vydejme se proto na sever země, který patří k opomíjeným místům a je pro evropského turistu téměř neznámý i přesto, že má mnoho co nabídnout.

Z přeplněné a auty ucpané Limy vyrážíme po slavné panamerické dálnici na sever, projíždíme provincií Ancash a pokračujeme dále až do provincie La Libertad s hlavním městem Trujillo. Název znamená svoboda a tato provincie si ji zasloužila tím, že zde byla vyhlášena nezávislost na Španělsku o rok dříve, než se tak právoplatně stalo. Cestou toho není příliš k vidění, pouštní krajinu střídají malá puebla a tak pokud neletíte, vyplatí se zaplatit noční autobus, neboť jako všechny vzdálenosti v Jižní Americe i tato překračuje časově osm hodin jízdy.

Co je pro návštěvníka na severu země nejzajímavější? Je to především staré království Chimů.

Kultura Chimů se nacházela v údolí Moche, na půli cesty mezi letoviskem Huanchaco a hlavním městem provincie Trujillo. Jedná se o civilizaci starší, než byla civilizace incká, všeobecně se uvádí její vrchol někdy kolem roku 800 n.l. a zánik kolem roku 1400 n.l., kdy byla říše anektována rozpínající se Inckou říší.
Jejich hlavní město Chan Chan (v jazyce Muchik Jang-Jang, “slunce slunce”) je předkolumbovské sídliště, kompletně postavené z hliněných cihel tzv. adobe. V době svého největšího rozmachu zde žilo až 100 tisíc lidí. Podle legendy nalezené v anonymní kronice, napsané v roce 1604 španělským letopiscem, se zde vypráví, že Chan Chan založil vládce Tacaynamo, který přišel z moře se svojí flotilou člunů, se všemi bojovníky a královskou družinou. Byl prvním svrchovaným vládcem Chan Chan, města, které ve své době bylo nejdůležitějším centrem kultury Chimú. Ví se, že měl syna jménem Guacricaur, který vládl po něm a ten měl opět syna jménem Ñancempinco. Celkově zde bylo deset králů této dynastie. Poslední Minchancaman byl poražen Inky, kteří město dobyli. Archeologické naleziště se rozkládá na ploše přibližně 20 čtverečních kilometrů a od roku 1986 je pod ochranou UNESCO. Centrální oblast je tvořena souborem 10 zděných hradeb (tzv. “pevností”) a dalších pyramid. Základní soubor, přístupný pro turisty, se rozkládá na ploše přibližně 6 kilometrů čtverečních. Zbytek se skládá z mnoha malých, špatně udržovaných staveb, chodníků, kanálů, zdí a hřbitovů.

Historické souvislosti

Podíváme se teď trochu zpátky do historie. Někdy kolem roku 700 n.l., v období Moche V. na severním pobřeží Peru vznikají nová města, kde nejvýznamnější stavbou není jen tradiční slavnostní pyramida, ale velké množství budov a místností, obklopených vysokými zdmi (“skalisky”), které jsou napojené na nejdůležitější části sídliště. Příkladem je například velké město Pampa Grande, v nedalekém údolí Lambayeque nebo město Galindo v samotném údolí Moche.

Pokud tato města navštívíte, tak je třeba si zde povšimnout důležitosti velkých zděných hradeb, které poskytovaly ochranu budovám, určených pro administrativní a rituální funkce. Dalším příkladem, již poněkud vzdáleným, ale ze stejného období, jsou města Cajamarquilla a Pachacamac na centrálním pobřeží (obě v blízkosti Limy). Vzhledem k jeho velkému rozsahu a důležitosti tohoto bohatého královského města, Chan Chan byl v zájmu cestovatelů a badatelů po celá staletí. Nicméně je třeba poznamenat, že zmínky a odkazy na toto místo najdeme hlavně ve velmi starých dokladech.
Později, po dobytí Španělskem, jsou zmínky čím dál vzácnější, nebo odkazují na Chan Chan jako na zříceninu. Proto se předpokládalo, že po dobytí Incké říše, Chan Chan (jednu dobu velký rival města Cusco) byl vydrancován a zničen (přibližně kolem roku 1470), a když přišel španělský dobyvatel Pizarro v roce 1532, toto město bylo jen bledým odrazem jeho starého lesku, nepatrného politického a ekonomického významu, obydlené jen málo lidmi. Během období španělského místokrálovství (1532 – 1821) byl Chan Chan několikrát poničen, neboť hledači pokladů věřili, že v jeho zdech je skryt velký poklad zlata a stříbra.

Teprve v devatenáctém století společně s obnovou vědy se toto město stalo předmětem akademického zájmu a badatelé jako Rivero, Tshudi, Hutchinson, Middendorf nebo Bandelier zmapovali a popsali jeho původ a přemýšleli, jakým způsobem asi žili lidé, kteří Chan Chan osídlili. Ve dvacátém století se stala archeologie vědou a výzkumníci archeologové získali celou řadu poznatků o peruánské minulosti.
Mezi nejvýznamnější archeology, kteří zkoumali Chan Chan, patří Bennett, Kosos nebo Mackey.

Popis města
Jádro Chan Chan se skládá z 10 “pevností” pojmenovaných po velkých hradbách, uvnitř kterých je mnoho menších staveb, připomínajících malá zděná města, z nichž 9 staveb má řadu společných rysů. Při pohledu ze severu a po směru hodinových ručiček byly stavby pojmenovány jako Squier, Gran Chimú, Bandelier, Uhle, Chayhuac, Tschudi, Rivero, Laberinto, Tello a Velarde. Názvy jsou odvozeny podle představ badatelů, kteří si stavby pojmenovali podle svých pocitů z tohoto pradávného města. Jako příklad velikosti je nutné zmínit citadelu Rivero, která zabírá plochu 8,7 hektarů, nebo Gran Chimu (největší) s plochou 22,1 hektarů. Ostatní mají v průměru kolem 14 hektarů.

Způsob, jakým je Chan Chan organizován, odráží skutečnost, že zde byl silný tlak na stratifikaci, že zde existoval kastovní systém s různými společenskými třídami, které zabíraly různé oblasti a různé stavby využívaly pro svoje vlastní potřeby. Například citadely jsou chráněny vysokou zdí a mají jediný přístup, usnadňující kontrolu vstupů. Kromě centra města, můžeme najít v organizaci Chan Chanu dvě další důležité lokality na jihu a na západě, kde jsou drobné lepené stavby, nazvané “slumy” a komplexnější, pravděpodobně určené pro bohatší vrstvu. Nakonec je zde rozptýlena řada struktur, jako jsou sklady, silnice, pyramidy, hřbitovy, příkopy, propadlé zahrady (“huachaques”) a hráze.

Citadel, jak již bylo zmíněno, je deset a je velice pozoruhodné, že nejméně devět z nich (kromě jedné, nazvané Tella), mají stejné formální charakteristické vlastnosti, například:

• jsou obdélníkového tvaru
• jsou orientovány na sever / jih
• jsou rozděleny do tří sektorů
• mají pozoruhodně vysoký stupeň plánování stavby
• hlavní vchod se nachází na sever.
• Vnitřní interiéry jsou z velké části podobné
• Jsou v nich audienční místnosti, nádrže a studně a pohřební rampy.
Vnitřek je organizován na 3 sektory: Severní, Střední a Jižní.

Severní je čtvercový, tvoří ho nádvoří s lavičkami (nízké zídky, které lze využít k sezení), které jsou po jeho obvodu, s přístupem k jižnímu sektoru, kam vede malý sklon. Budovy shora v půdorysu mají tvar do “U”, a mohly být určeny jako sídlo osoby s vyšší funkcí v administraci města.

V centrální části se nachází nejvyšší koncentrace staveb určených pro skladování výrobků. Kromě toho zde jsou „pohřební plošiny“, malý nízkopodlažní komolý jehlan, ve kterém byl pohřben nějaký vyšší funkcionář. Většina z těchto plošin byla zbourána v prvních letech španělské invaze (po roku 1532), ačkoli je možné, že takové ničení začalo již bezprostředně po dobytí inckými vojsky.

Jižní sektor byl zřejmě bez oplocení, ale díky archeologickým vykopávkám víme, že existovaly stavby z materiálů podléhajících zkáze. Tato oblast byla obytná, kde se nacházely kuchyně a ložnice. Byla zde místa, kde se nacházela studna, jež zásobovala tekoucí vodou všechny obyvatele citadely.

Elitní architektonické komplexy se nachází mimo město. Budovy se velmi liší ve velikosti a kvalitě. Nicméně, opakují se u nich některé charakteristické rysy, jako jsou terasy, jímky, studny, stavební zaměření a vnitřní uspořádání. Sloužily nejen jako obydlí, ale také pro činnosti vedení města. Obyvatelé těchto komplexů měli podobné nebo související činnosti s vlastníky pevností, i když měli mnohem menší politický a hospodářský význam. Město Chan Chan bylo považováno za místo složené z velkých chrámů a monumentálních staveb, ale bylo zde i velké množství domů se špatnou konstrukcí, něco jako slumy (jednoduché domky pro chudé).

Americký archeolog John Topic, který studoval tyto stavby dospěl k závěru, že slumy, které se nacházely na okrajích města (na jihu a západu), byly zcela odlišné, než architektura budov elity. Jsou to stavby, charakteristické pro velké aglomerace a není v nich patrný žádný pořádek nebo plánování. Budovy jsou postaveny z oblázkových zdí 50 cm vysoké, které tvoří základ pro doškové zdi (sláma, bahno) se střechami ze stejného materiálu, podepřené dřevěnými vidlicemi. Uvnitř byly objeveny důkazy o fungování domácností, jako jsou kamna, valcha a užitková keramika.

Ale to není jediný důkaz obydlení prostými obyvateli. Ti se zde podíleli na výrobě textilu, opracování dřeva, zlata a stříbra. Důkazy jsou tak početné, že můžeme říci, že většina obyvatel slumu se věnovala těmto činnostem. Zásobování vodou v Chan Chan zajišťovalo více než 140 studní, v nichž 60% bylo v historické oblasti (města) a 12% na předměstí (pro elity a běžné obyvatele), kde přebývalo více 90% z celkového počtu obyvatel.

Město bylo postaveno z místního materiálu. Zdi citadely byly postaveny na kamenných základech s blátem, širší u základny a užší v horní části. Výplň stěn, rampy a plošiny, tvořily rozbité cihly, spolu se zeminou, kameny a jinými nečistotami. Dřevo bylo použito na sloupky a překlady. Také používali rákos. Střechy byly vyrobeny ze svázaných trsů slámy. Jednou z věcí, které mohou současní návštěvníci obdivovat nejvíce, je krása, rozmanitost a množství reliéfů, zdobících stěny nádvoří a chodeb uvnitř citadel. Dekorativní motivy byly nejčastější různé geometrické kombinace (především mořské vlny a sítě), ale jsou zde také vyobrazeni ptáci a ryby. Podle archeologa Kolata, nebyl Chan Chan postaven náhle. V první fázi bylo postaveno jádra tvořené stavbami Chayhuac a Uhle. Výstavba pak pokračovala na západě. V druhé etapě byly postaveny budovy a prostory na severu a na západě. V třetí fázi bylo postaveno 5 zbývajících pevností.

Podívejte se jak vypadá Chan Chan dnes na krátkém videu: