Podivuhodné terasy Moray

Kruhové terasy Moray jsou považovány za jednu z nejoblíbenějších peruánských atrakcí. Na fotografiích působí téměř až mimozemským dojmem, jakoby vůbec nebyly z tohoto světa. O jejich historii se vedou spekulace, ale nejpravděpodobněji představují pozůstatky “skleníkového” zemědělství starověkých Inků. Laici, ale i badatelé jsou překvapeni především geometrickou přesností, s jakou byly kulaté terasy provedeny.

O terasách Moray se dlouho nevědělo. Až v roce 1931 letěl nad komplexem americký pilot George Johnson, specialista v oblasti leteckého snímkování. Pořídil mnoho obrázků, které později překvapily celý svět.

Terasy se nacházejí v nadmořské výšce 3300 metrů nad mořem. Pokud se podíváte na kruhy z výšky, připomínají antický amfiteátr. Uprostřed je prohlubeň, jejíž vnitřní reliéf je vytvořen ve formě soustředných kruhových teras. Nejnižší prvky jsou v hloubce 30 m. Díky této kaskádové struktuře se uvnitř komplexu udržuje  teplotní rozdíl 15 °C. Na nižších terasách nikdy nefouká vítr, a slunce vzduch vyhřívá – vytváří se zde atmosféra jako v parní lázni. Tyto podmínky umožnily Inkům pěstovat rostliny milující teplo, včetně koky.

Celkově se v údolí nacházejí čtyři řadové komplexy, každý z nich vysoký 2–2,5 m. Nejširší terasy jsou uprostřed. Na každé úrovni jsou terasy, po kterých mohli lidé šplhat vzhůru. Jsou postaveny ve formě vyčnívajících kamenů, na které je poměrně obtížné stoupat.

Terasy byly pravidelně obnovovány. Místo štípaných úlomků jsou umístěny hladké kameny z koryta nejbližší řeky.

Podle hlavní a nejpravděpodobnější verze bylo využití teras Moray pro zemědělský výzkum. Starověcí Inkové zaseli užitečné plodiny na různých úrovních teras: brambory, hrách, kukuřici, quinou. Poté sledovali, jak jsou podmínky pro pěstování vhodné pro určité rostliny. Teplota, vlhkost, osvětlení a množství srážek se v různých fázích liší. Vědci potvrdili, že ani půda v různých částech teras není stejná. Byla dovezena z jiných oblastí Peru. Některé vzorky pocházejí z džungle, jiné z vysokých And.

Terasy mají jedinečný drenážní systém. Faktem je, že ani nejnižší prstence nejsou nikdy zaplaveny vodou. To se neděje ani při silných srážkách. Výzkum ukázal, že spodní terasy mají nejvíce porézní půdu, přes kterou může snadno unikat veškerá voda. V důsledku experimentální činnosti našli starověcí Inkové lepší podmínky pro pěstování. Poté byla výsledná semena zaseta do jiných oblastí země – to zvýšilo výnos a zlepšilo jeho kvalitu.

Podobné zemědělské technologie byly běžné například i v Číně, Indočíně, Indonésii a na Filipínách.

Existují také ​​jiné neoficiální verze původu teras, ale jsou velmi nepravděpodobné. Například jedna legenda hovoří o mimozemském původu teras – je možné, že se jedná o piktogram mimozemských civilizací, které prý označující jednotné vědomí lidstva...