Panamská krize

20. prosinec je v Panamě oficiálním dnem národního smutku. Je to proto, že Spojené státy americké napadly 20. prosince 1989 Panamu.

Cílem invaze bylo svrhnout panamského diktátora Manuela Noriegu a záminkou byla ochrana amerických občanů a zájmů v oblasti.

Mezi tyto zájmy patřil a dodnes patří Panamský průplav a několik amerických základen s tisící vojáky, které v Panamě byli. Neméně zajímavé bylo i praní špinavých peněz a výnosný obchod s narkotiky, které Noriega provozoval.

Až do poloviny osmdesátých let byl přitom Noriega věrným a vzácným americkým spojencem a ročně inkasoval stovky tisíc dolarů od CIA, pro kterou pracoval coby agent. Díky této spolupráci měl také v té době zaručenou beztrestnost u amerických soudů.

Od poloviny osmdesátých let se však vztahy mezi oběma zeměmi začaly zhoršovat, proti čím dál nezávislejšímu Noriegovi se v USA zdvihla mediální kampaň, a když v roce 1989 neuznal prohrané volby a krvavě odrazil pokus o převrat, začali Američané plánovat invazi.

Za cenu tří set mrtvých panamských vojáků a šesti set civilistů (dvacet tisíc jich díky bombardování přišlo o domovy) byl Noriega svržen, zajat a ve Spojených státech odsouzen na 30 let.

Útok odsoudilo Valné shromáždění OSN jakožto hrubé porušení mezinárodního práva a Organizace amerických států jej označila za protiprávní a požadovala okamžité stažení amerických vojsk. Američané vetovali rezoluci Rady bezpečnosti OSN, která požadovala stažení US Army a provedli v Panamě “průzkum” veřejného mínění, v němž 92% Panamců vyjádřilo souhlas s invazí, ovšem je třeba říci, že tento průzkum byl dělán pouze v bohatých čtvrtích u amerických základen.

George Bush ve funkci ředitele CIA byl s Noriegou velký kamarád. Vpád do Panamy byl asi ovlivněn destrukcí Sovětského svazu, USA již nepotřebovaly v oblasti za spolupracovníky silné hráče (ze stejných důvodů byl asi odstraněn i Pablo Escobar). Po roce 1999 sehrávalo podobnou roli v distribuci narkotik Kosovo jako svého času Panama. Pouze se nejednalo o kokain z Jižní Ameriky do USA, ale o heroin z Afghánistánu do Evropy. CIA reprezentuje v této hře zájmy politické i finanční.

Manuel Noriega byl spojencem Spojených států a od 50. let do 80. let 20. století pracoval i pro CIA. Později se orientoval nacionalisticky a protiamericky. Podporoval obchod s drogami, porušoval embargo Kuby. Následně jej Spojené státy obvinily ze špionáže pro Kubu pod vládou Fidela Castra. Na to Noriega změnil svoji rétoriku a začal veřejně označovat Spojené státy za nepřítele.

Během invaze Spojených států do Panamy se Noriega ukrýval a strávil i několik týdnů na velvyslanectví Svatého stolce v Panamě pod jeho ochranou jako uprchlík. Americké armádní jednotky oblast uzavřely a obléhaly velvyslanectví. Součástí obléhání byl i psychologický nátlak, jenž zahrnoval pouštění hlasité hudby atd. Armádní jednotky nemohly vtrhnout dovnitř a Noriegu zatknout, protože budova vyslanectví i jeho pozemek byly majetkem a suverénním územím Svatého stolce a byly pod ochranou Vídeňské úmluvy.

3. ledna 1990 se Noriega vzdal, byl zatčen a odvezen na Floridu, kde byl obviněn dle federálních zákonů a postaven před soud. Mimo jiné byl obviněn z pašování drog, vydírání a finančního podvodu. Na lavici svědků usedli i někteří z jeho bývalých spojenců i jeho nepřátelé. Noriega byl nakonec shledán vinným a 16. září 1992 byl odsouzen na 40 let. V roce 1999 mu byl tento trest zmírněn na 30 let.

O extradici Noriegy požádala v roce 1999 Panama, aby se zde zpovídal ze zločinů, jež se staly během jeho vlády. V nepřítomnosti byl v roce 1995 odsouzen na 20 let odnětí svobody. O jeho vydání požádala rovněž Francie, která jej odsoudila za finanční podvod na 10 let. V roce 2010 byl vydán Francii, kde strávil 1 rok ve vazbě. V prosinci 2011 jej Francie vydala do Panamy.

V březnu roku 2017 se podrobil kvůli nálezu nádoru operaci mozku, posléze se mu spustilo krvácení, která se nedařilo zastavit a upadl do kómatu. Na následky krvácení 29. května téhož roku také zemřel.