Thursday, November 21, 2024
Záhady

Záhada kolem lidí bílé pleti

Už v době Kryštofa Kolumba se objevitelé Ameriky setkávali s náznaky toho, že nejsou prvními osobami bílé pleti, s nimiž se některé indiánské kmeny setkaly. A tento fakt mimo jiné potvrzovaly i četné legendy, které přežily až do současnosti. Jedním z nejznámějších odkazů na postavy světlé pleti a světlých vlasů je prastará pověst Inků o lidech z nebes, kteří po několik století ovládali peruánské severní Andy. Poslední z nich byli údajně poraženi Inky zhruba před půlkou tisíciletí.

Obavy Inků z moci bílých lidí byly natolik silné, že se snažili vymazat veškeré stopy po jejich existenci. Ničili jejich města, hroby, kulturní pozůstatky. Proto také archeologové dlouhé roky neúspěšně pátrali po jakýchkoliv připomínkách těchto legendárních postav z nebes.

Teprve celkem nedávno zaznamenali badatelé viditelný úspěch, a to v oblasti, jejíž podmínky podle slov objevitele Dr. Petera Lerche připomínají peklo.[1] Strmé stěny, hluboké propasti, neustálé deště – to vše navozuje představu, že tady lidé prostě žít nemohli. Německá výprava zde ve výšce asi 2000 metrů nad mořem na vrcholku třísetmetrové stěny našla prazvláštní hrob. V jámě o rozměrech asi 2 x 4,5 metru zasypané bílým jílem objevili pět kulovitých rakví, které byly zčásti ze dřeva, zčásti i jakési plachtoviny. Mumifikované postavy uvnitř jsou podrobovány analýze, která má prokázat původ mrtvých. A tak se naskýtá otázka – může se jednat o příslušníky tajemného “lidu z nebes”?

Jedna z hypotéz uvažuje i o tom, nešlo-li v souvislosti se světlými lidmi o potomky Féničanů či Kartaginců, kteří objevili americký kontinent dávno před Kolumbem. Ale stejnou prioritu mohli teoreticky mít i Vikingové, i když v jejich případě je uvažováno spíše o východním pobřeží Severní Ameriky. Nicméně například kmen Chachapoyů, který obýval vrcholky And, měl také světlou pleť, krásné ženy a jejich stavby byly podobně kruhové, jako stavěli Vikingové…[1]

Kanadský badatelský pár Flem-Athových opírá svou teorii o zánik Atlantidy a záhadné mapy, které se objevily v 16. století a jsou známy pod názvem Oronteus Fineaus.[2]

Platón situoval zničení Atlantidy do roku 9600 před naším letopočtem a kanadští badatelé přisuzují její zkázu ledovci z Antarktidy, který sklouzl z kontinentu do moře. Na uváděných mapách je totiž Antarktida, pro svět objevena až v roce 1820, zobrazovaná ještě s pohořími, nížinami a řekami nepokrytými ledem. Navíc je umístěna podstatně severněji, že se takřka dotýká Jižní Ameriky.

Jestliže tedy Atlantida existovala v těchto zeměpisných polohách a její civilizace byla tak vyspělá, určitě dokázala předvídat ony obrovské geologické změny s posunem kontinentů. Kam by se ohrožení Atlanťané tedy uchýlili? Nepochybně na vrcholky vysokých hor! Že by oni byli lidmi z nebes? Rozhodně je tato teorie zajímavá. Také soudce Monzon ve službách španělských dobyvatelů ve svých spisech ze 16. století píše o výpovědích starých Indiánů z oblasti Nazca. Ti údajně udržovali kontakt s malou skupinou lidí, žijících vysoko v horách a nazývanou Viracochas. K jejich obydlí stavěli cesty a uctívali je jako polobohy. A právě indiánské kmeny, které jsou spojovány se vznikem obrovských obrazců na náhorní plošině Nazca, pohřbívaly své mrtvé ve skrčené poloze vysoko nad strmých horských štítů. Ale jen stěží lze odvodit, kdo převzal čí způsob. Za slepou uličku je rovněž považována hypotéza, spojující lidi z nebes s obyvateli na březích jezera Titicaca, ležícího 4000 metrů vysoko v bolívijských Andách. Zarážející ale je, že zdejší nalezené stopy nejstarších rolnických kultur z doby zhruba 9600 let před n.l., se kryjí s dobou zániku Atlantidy.

Přečtěte si také:  Legendy o tvorech machukuna

Uruové, kteří žijí uprostřed jezera, přišli na kontinent přes Beringovu úžinu už někdy v éře lovců mamutů. Říkají o sobě: Nejsme lidé, jsme předchůdci lidí a jsme starší než slunce. [3]
Ovšem zajímavý je i chrámový sloup, vyčnívající z vod jezera Titicaca při nízkém stavu vody. Podle náročného odborného výzkumu se jedná o věž rozlehlého obrovského chrámového komplexu na dně jezera, pocházejícího z předinckého období. Chrám byl podle vědců zaplaven v době, kdy se vody jezera zvedly na dnešní úroveň. Kdo jej však postavil? Že by někdejší Atlanťané?

I když na většinu otázek stěži dostaneme odpověď, čas v těchto souvislostech ztrácí svůj význam a je možné, že jednou nalezneme i odpovědi na původ legendárních bílých lidí.

[1] Stěhule, T.:Tajemný lid z oblaků. 7.4.2018. Online: http://tom-stehule.com/2018/04/07/tajemny-lid-z-oblaku/

[2] Fingerprints of the Gods. The Orontius Fineaus Map, Exhibit 8. Online: http://www.intersurf.com/~chalcedony/FOG4.html

[3] Stěhule, T.: Legendární etnikum Uru. 12.01.2019. Online: http://tom-stehule.com/2019/01/12/legendarni-etnikum-uru/

[4] Rand Flem-Ath, Rose Flem-Ath: Když padalo nebe / When the Sky Fell: In Search of Atlantis. Mustang, Plzeň 1995.[5] Uru (etnikum). Wikipedia. Online: http://cs.wikipedia.org/wiki/Uru_(etnikum)

Tomáš

cestovatel, publicista.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.