Jak zmizeli domorodci z Ohňové Země

Historicky je prokázáno, že imperiální státy vždy určovaly dynamiku světa. Patřilo k tradici, že se vždy podílely na kolonizaci technicky zaostalých teritorií. Patent na toto chování mají Angličané, nicméně podobnou politiku ve skutečnosti prováděli všichni, u nichž se ukázalo, že jsou o něco silnější než oběť, a kteří chtěli vstoupit mezi světovou politickou elitu. Francouzi, Belgičané, Němci, Turci, Italové, Španělé a Portugalci se provinili genocidou domorodých obyvatel různých území. 

K seznamu těchto zemí se zařadila i Argentina, která, jak se zdá, měla vždy spíše okrajovou roli, více parodující, než aby hrála skutečnou politickou hru. Nicméně i Argentina dokázala přervat historii celého národa Onas (vlastním jménem – Selk’nam), který kdysi žil v Ohňové zemi (Tierra del Fuego).

Indiánům Ohňové země se nikdy nepodařilo dostat se z doby kamenné. Kus země, na které žili, se ukázal být příliš malý. Zdroje prostě nestačily na vážný skok vpřed z hlediska civilizace.

Poprvé je Evropané objevili během expedice, kterou vedl portugalský mořeplavec      Fernão de Magalhães (1480-1521). Po ní byla však tato část Patagonie zjevně zapomenuta, i když se o ní další cestovatel, Angličan James Cook (1728-1779) zmínil v jedné ze svých zpráv. V roce 1832 popsal tento lid znovu Charles Darwin (1809-1882), ale ve Starém světě se o tuto zemi nikdo nezajímal. Až v polovině 19. století se o tento kus země začalo dohadovat Chile s Argentinou. Výsledkem bylo, že souostroví bylo rozděleno na polovinu, aniž by se někdo ptal na názor těch, kteří na něm žili.

Obyvatelé Ohňové země v žádném případě nepatřili mezi vyspělé kmeny, a národ Ona neopustil nomádský způsob života, byl považován za nejzaostalejší ze všech. Tito Indiáni nestavěli trvalá obydlí, a živili se převážně lovem. Je pravda, že jejich život  velmi závisel na ročním období. V létě se více zajímali o chov lam, a v zimě lovili tuleně a ryby. Kromě toho se jejich lovecké nástroje po celá tisíciletí vůbec nezměnily, a byly používány s obrovskou dovedností a univerzalitou.

Lidé Ona se vyznačovali tendencí k nadváze, a tak snadno snášeli chlad. Sotva používali oblečení. Jen příležitostně nosili jakousi bederní roušku – kožený trojúhelník, zavěšený na způsob fíkového listu, a to i přesto, že se v drsném chladném počasí mohli obléci do teplé tulení nebo lamí kůže. Ve skutečnosti se jejich krejčovské umění nedostalo dál než k výrobě plášťů. Je pravda, že na nohou nosili jakési zdání kožešinových mokasínů, které byly často jejich jediným oděvem – kožené “trojúhelníky” na ohanbí byly méně časté.

Obyvatelé Ohňové země mohli přežít až do dnešních dnů, ale k jejich neštěstí se v Bukurešti v roce 1857 narodil jistý Julius Popper – talentovaný, nicméně bezcharakterní člověk. Pocházel ze židovské rodiny, zabývající se obchodem se starožitnostmi, a tak nebyl nijak znevýhodněným občanem. Ve své vlasti získal vynikající vzdělání, a od dětství se proslavil jako polyglot – hovořil plynně rumunsky, řecky, španělsky, německy, francouzsky a jidiš. Navíc dokonale ovládal latinu. Ve věku 17 let odešel studovat do Paříže, kde získal titul v oboru hornictví.

Poté Julius hodně cestoval po celém světě – od Číny po USA, ale měl rád Latinskou Ameriku. A dokonce se pokusil usadit na Kubě a v Brazílii, ale skončil v Argentině. A tam se najednou rozhodl zahájit těžbu zlata v Ohňové zemi. Za tímto účelem přesvědčil argentinskou vládu, aby mu dala svolení, a sestavil tým o 18 osobách, aby prozkoumal slibné ostrovy.

Je těžké dnes zpětně hodnotit, jaký byl vůdce výpravy, ale ukázalo se, že byl vynikajícím geografem – zmapoval a popsal množství dříve neprozkoumaných zemí, což ho proslavilo ve vědecké komunitě. Mimochodem, jeho mapy se používají dodnes. 

Bohužel, při svém hledání nalezl také zlato i na pozemcích kmene Ona. Je pravda, že proklamované ložisko neodpovídala jeho rozsahu – Popper oznámil argentinské vládě, že nalezl nejbohatší ložiska, ale ve skutečnosti tam bylo během celého provozu získáno přibližně jen 600 kg zlata, načež už nebylo co hledat – veškeré zlato bylo vytěženo.

Nikdo nepřemýšlel o omezeném zásobování, a dobrodruh dostal povolení od Argentiny k jakýmkoli akcím, které slibovaly výhody. První věc, kterou Popper začal používat, byly drsné metody, jak se zbavit domorodců – sestavil soukromou vojenskou společnost, která se zabývala vyčištěním zlatonosné oblasti od Indiánů – byli jednoduše povražděni…

Brzy se ukázalo, že ložiska zlata nejsou tak bohatá, jak by si dobyvatelé přáli. A začali hledat alternativu. Ukázalo se, že vhodnou možností  jsou ovce, všude pro ně existuje spousta trávy (sopečná půda je velmi úrodná), a drsné klima přispívá k tomu, že ovcím roste velmi dlouhá a teplá vlna. A takové rouno již mohlo soutěžit na světových trzích s těmi nejlepšími vzorky z Británie a Nového Zélandu.

Indiánské území se začalo rychle plnit ovčími farmami. Jenže pak se ukázalo, že přeživší Indiáni brání chovu ovcí ještě víc než těžbě zlata – byli zkrátka nuceni lovit ovce, protože jejich lamy byli vyhnány ze svých bývalých pastvin. Argentina si nechtěla nechat ujít zisk z prodeje užitečné vlny, a rozhodla se zbavit obtížných  Indiánů – vláda v podstatě vyhlásila začátek politiky genocidy. Farmáři a Popper, tedy brzy začali cílevědomě masivně vyhlazovat původní obyvatelstvo. Je pravda, že to zpočátku nebylo příliš úspěšné. Ale Onové postupně vymírali. Pokud je nezabili zemědělci, zemřeli v důsledku epidemií zavlečených chorob nebo jednoduše na alkohol, který, jak víme, přišel do jejich zemí s bílým mužem.

Obr. Několik fotografií pořízených během expedice rakouského etnologa Martina Husindeho v letech 1918 až 1924. Poté proběhl poslední známý rituál zasvěcení Selknamů:

Poslední zástupce národa Ona zemřel v roce 1974, a dnes se ví jen o několika desítkách mesticů. To je vše, co zbylo z tisíců lidí tohoto dávného národa. Jejich jazyk v současné době ovládá pouze jedna osoba – předposlední zemřela na konci dvacátého století. Samotný Popper, který je nejvíce ze všech vinen vyhlazením těchto neškodných lidí, zemřel v roce 1893 ve věku pouhých 35 let. Byl nalezen mrtvý v hotelovém pokoji v Buenos Aires. Podle některých zpráv ho někdo otrávil. Ale kdo, a za co přesně, není známo.

Za Popperův odkaz jsou považovány dobré mapy jižního cípu pevniny, vylepšený design bagru pro těžbu zlata a numismatická rarita – mince, ražené jeho těžařskou společností, které byly nějakou dobu v oběhu v samotné Argentině.

Zdroje:

[1] Stěhule, T.: Zmizelí domorodci z Ohnivé země. Záhady života, 12/2020. Str. 38-39. ISSN: 1804-9265