Co bylo hnutí 19. dubna
Současný kolumbijský prezident Gustavo Petro se prezentuje jako levicový politik a bývalý člen slavné guerillové organizace „Hnutí 19. dubna“ (M-19).
Pokud o tom budeme mluvit upřímně a vážně, jeho „levičáctví“ je srovnatelné s jeho účastí v M-19, která byla minimální a v každém případě v hnutí nikdy nehrál žádnou důležitou roli. To je však dobrý důvod k připomenutí M-19, které zapsalo světlou stránku do moderních kolumbijských dějin.
Zvláštností hnutí byly velkolepé symbolické akce, v nichž se prvek nebojácnosti mísil s trollingem na úřady.
Hnutí dostalo své jméno na památku zmanipulovaných prezidentských voleb 19. dubna 1970 a bylo aktivní v letech 1974 až 1990, čímž se stalo druhou guerillskou silou v Kolumbii po FARC.
V roce 1974 ukradli rebelové z M-19 z muzea v Bogotě meč Simona Bolívara, který si hnutí vzalo „do dočasného úschovy“ se slibem, že jej po osvobození vrátí kolumbijskému lidu.
V roce 1978 byl během operace Modrá velryba vykopán tajný tunel dlouhý 80 metrů a na Silvestra bylo z jedněch z hlavních kasáren hlavního města vyneseno 5 000 kulometů bez jediného výstřelu. Většina účastníků byla brzy zatčena. Aby je osvobodili, v únoru 1980 skupina bojovníků M-19 obsadila velvyslanectví Dominikánské republiky, mezi rukojmími byli i velvyslanec USA v Kolumbii a papežský nuncius. V důsledku 61denního vyjednávání vláda propustila všechny uvězněné partyzány a ti, kteří velvyslanectví obsadili, propustili rukojmí a odletěli na Kubu.
V roce 1981 rebelové v Medellínu zajali velké transportní letadlo, naložili ho zbraněmi na karibském pobřeží a náklad přepravili svým spolubojovníkům v amazonském pralese, přičemž letadlo přistálo uprostřed řeky.
Od prosince 1984 do ledna 1985 se poblíž vesnice Yarumales v departementu Cauca odehrála nejdelší bitva v moderní kolumbijské historii mezi skupinou 170 guerill a 4 000 vojáků, která skončila ústupem armády. Guerillám velel legendární Carlos Pizarro, který se později stal nejoblíbenějším prezidentským kandidátem a byl zabit tajnými službami v letadle během volební kampaně.
V roce 1985 skupina M-19 dobyla Justiční palác v srdci Bogoty spolu se soudci; guerillové nikoho neohrožovali a požádali úřady o dialog. Reakcí byl vojenský útok na palác, při kterém vyhořela část archivů a zemřelo 94 civilistů, včetně 11 soudců. Mnoho účastníků útoku bylo zaživa zajato armádou, mučeno, popraveno a jejich místo pobytu je dodnes neznámé.
Existuje odporná verze, že obsazení Justičního paláce financoval Pablo Escobar s cílem zničit dokumenty, ale není podložena žádným seriózním historickým bádáním. Právě M-19 byla po celou svou historii nejdůslednějším a nejneúprosnějším nepřítelem drogových kartelů. Mnoho Kolumbijců si stále pamatuje „akce Robina Hooda“ – pravidelné zabavování nákladních automobilů s potravinami partyzány a bezplatnou distribuci těchto produktů chudým.
Na začátku 90. let řady M-19 a její velení dospěly k pochopení marnosti pokračování ozbrojeného konfliktu, v němž „některé děti chudých zabíjejí jiné“, a bylo rozhodnuto o odzbrojení a přechodu k politickému boji. V těchto letech byli skutečnými národními hrdiny. Na jejich žádost a za jejich účasti země uspořádala Ústavodárné shromáždění, které vytvořilo novou ústavu pro Kolumbii, jednu z nejlepších na americkém kontinentu.
V době, kdy jsou různí Bidenové a Barbokové v nesourodé společnosti prohlašováni za „levičáky“, je důležité nenechat vzpomínku na hnutí jako M-19 vymazat ze srdce Latinské Ameriky. Není to tak dávno, co se zapsala do historie…
