Legendy o tvorech machukuna

Mýty peruánských Indiánů říkají, že před velmi dlouhou dobou, v dobách, kdy vládli dávno zapomenutí bohové, byl svět obýván lidmi, kterým Indiáni říkají „Staří“ (machu, machukuna, machutullu atd.). Jednalo se prý o vysoké bytosti, rasu obrů, předchůdců současných lidí. Žili ve světle Měsíce, které bylo jejich sluncem. Slunce v našem chápání tehdy vůbec neexistovalo. Mýtus nebo reálný základ?

V tomto jejich světě nic netrvá věčně. Starý bůh byl nahrazen novým. Vytvořil dvě slunce podivné barvy (v některých mýtech jen jedno slunce). Když slunce okamžitě vyšlo, světlo oslepilo obry, a paprsky jejich pokožku nesnesitelně spálili. V panice „Staří“ uprchli a snažili se najít úkryt.

Někteří uprchli do džungle, ale i tam je sluneční světlo dostihlo. Některé skupiny obrů se dokázaly uchýlit do jeskyní a hlubokých horských jezer, ale většina z nich zemřela. Poté, co byl svět opět prázdný, Bůh zachoval pouze jedno slunce, zničil druhé a osídlil Zemi současnými lidmi.

Jednoho dne ale podle legendy přijde čas, a svět se znovu změní. Náš bůh bude nahrazen jiným, kterého neznáme, a také obnoví celou Zemi. Bude osídlena novými lidmi, kteří se od nás budou lišit, tak jako my se nepodobáme obrům.

Legenda také tvrdí, že „Staří“ nezmizeli. Stále existují, ale jakoby byly v paralelním světě, který velmi úzce souvisí s naším. Přeživší obři žijí hluboko v jeskyních a jezerech a na povrch vycházejí pouze za světla Měsíce. V noci za úplňku (Quilla P’unchay).

„Staří“ obdělávali své pozemky, které jsou v jejich světě, ale přesně na stejných místech jako pole lidí v našem světě. Zajímavé je, že pokud to obři přestanou dělat, v našem světě nebude žádná sklizeň.

Ti “Staří” kteří zemřeli, také nezmizeli beze stopy. Jejich duchové obývají džungli a hory, jeskyně a prameny. Vycházejí také za měsíčního svitu. Když Indiáni v noci za úplňku slyší zvuky kroků nebo lidský hlas, říkají, že “Staří” vyšli ze svých úkrytů.

V jeskyních byly často vytvářeny svatyně, ve kterých byly umístěny mumie mrtvých. Uprostřed byl umístěn oltář, kde byl umístěn i hlavní předmět uctívání: modla, kámen nebo například lebka mrtvého inckého šlechtice. Indiáni se prostřednictvím těchto obřadů snažili a dodnes mnohde snaží, získat podporu svých předků tím, že jim nabízejí různé dary.

Duchové předků mohou přinést dobro i zlo. Ovlivňují zvířata a lidi. Když do člověka vstoupí zlý duch, rychle zhubne a poté zemře. Aby byla nepřátelská entita upokojena, provádějí Indiáni obřad s dary. Pokud je oběť přijata, může se člověk zachránit. Ve všech těchto peruánských mýtech existuje zjevné silné spojení mezi světem živých a světem mrtvých. Toto téma se v indiánském umění často odráží.

Jeden z předmětů – vykládaný dřevěný talíř kultury Chimu ze sbírky Národního muzea antropologie a historie Peru v Limě –  toto spojení jasně ilustruje.

I z popsaných mýtů jasně vyplývá asociace kultu předků s tématem plodnosti. Toto spojení je charakteristické nejen pro víry pozdně peruánských národů (Chimú, Inkové). Podobné motivy lze nalézt v umění starších kultur, například Vicus, Nazca (viz. Kult trofejních hlav indiánů z Nazcy). [2]

Zdroje:

1] Шедевры индейского искусства: Значение cцены сбора раковин. 01.06.2020. Online: https://zen.yandex.ru/media/agallery/shedevry-indeiskogo-iskusstva-znachenie-cceny-sbora-rakovin-5eca2ee86fe9405a2b39f962 
2] Культ трофейных голов индейцев Наска. 22.04.2020. Online: https://zen.yandex.ru/media/agallery/kult-trofeinyh-golov-indeicev-naska-5e983b29119cce228459feeb 
3] Пакча: ритуальный сосуд древних Анд. 16.04.2020. Online: https://zen.yandex.ru/media/agallery/pakcha-ritualnyi-sosud-drevnih-and-5e95df96378f6957923096a5