Kipú – tajemné písmo či počítačový kód?
Psal se konec 16. století. Na částí území Jižní Ameriky vládli španělští dobyvatelé. Jednou se na cestě tří Španělů, pospíchajících za svými povinnostmi, objevil starší Indián.
Soudě podle obleku byl příslušníkem místní šlechty. Když uviděl cizince, snažil se něco schovat pod oděvem. Ale Španělé to zpozorovali a bez skrupulí mu to vzali. K jejich překvapení se jim v rukou objevil svazek různobarevných provázků posetých svázanými uzlíky.
Když si je prohlédli, zeptali se Indiána, co to má znamenat. Indián jen důstojně odpověděl: „Zde jsou zapsány všechny činy dobyvatelů — jak špatné, tak i dobré.“
Tato odpověď spustila něco, co málem zničilo všechna kipu. Španělům se odpověď příliš nelíbila, Indiána surové potrestali za jeho údajnou drzost a tajemné uzlíky se rozhodli zničit. Označili uzlíky za objekt pohanského uctívání, začali je sbíral a pálit. Španělé bylí sice sami přesvědčeni, že kipu je důležitou informací, ale protože se jim nepodařilo nic rozluštit, chtěli ho alespoň zlikvidovat.
Žádný div, že se jim nepodařilo písmo přečíst. Také Inkové méli specialisty — ochránce kipu, kteří s neuvěřitelnou rychlostí přebirali prsty uzlíky a luštili informaci, kterou obsahovaly.
A tehdy se mezi Evropany objevila legenda, ve které se vypráví, že kipu není nic jiného než prokletí vítězů, vytvořené vynalézavými Inky, jako pomsta za zničený stát. Postupně se pak ale všichni uklidnili tím, že kipu je jen dekorativní prvek oděvu, v krajním případě primitivním systémem počítání.
Plánovité studium kipu začalo až v roce 1923, kdy se uzlíky začal zabývat historik L. L. Locke. Ten naprosto zavrhl tvrzení o dekorativnosti kipu. Díval se na uzlové písmo jako na způsob předávání matematických faktů a uplynulo ještě několik desítek let, než byl jeho názor překonán.
Každá barva v „písmu“ kipu měla svůj význam, ale ten se měnil i v závislostí na „ústředním námětu“ celého kipu. Jestliže v něm byly zaneseny výsledky sčítání lidu, které Inkové důsledně jednou do roka prováděli, pak měly tytéž barvy jiný význam než na kipu zaznamenávajícím těžbu drahých kovů nebo soupis zbraní.
Nyní mnozí učenci předpokládají, že barevné provázky Inků se postupně vyvíjely do složitého systému trojrozměrného písma (podobně dnešnímu slepeckému písmu).
Dnes se v muzeích a jednotlivých kolekcích nachází šest set uchovaných exponátů starého kipu. Někteří archeologové předpokládají, že asi 20 procent z nich nesloužilo k počítání. Ještě v roce 1981 vyslovili předpoklad, že kipu je zvláštní forma písma. Podle předpokladů vědců obsahuje asi jeden a půl tisíce jednotek informací — jednotlivých znaků. Je to o něco více než sumersko-babylonské klínové písmo a téměř dvakrát víc než egyptské hieroglyfy nebo hieroglyfy Mayů.
Matematici vymezili, že při vytváření kipu užívali Inkové binární soustavu podobnou té, která dnes tvoří základ soudobých počítačových jazyků. Cožpak představitelé starých civilizací vytvořili provázkový počítač? Učenci také předpokládají, že pokud je kipu skutečné formou písma, tak nepředstavuje obyčejnou hovorovou řeč, ale je něčím na způsob notového zápisu nebo jakéhosi počítačového kódu.
Rozšifrování kipu by představovalo pro učence určitě unikátní možnosti k podrobnému studiu historie a kultury říše Inků, která dodnes zůstává jednou z nejtajemnějších civilizací. Proto pokusy pokračují.
Čtěte víc:
Vajkrt, Miloš: Kdo byli Inkové? Futura, Praha 2009
