Znamení smrti starých Aztéků

Aztécká kultura byla velkolepým koktejlem toho, co už prošlo dříve, za téměř 3000 let středoamerického  života. S Aztéky archeologie konverguje k historii, protože mnoho Španělů psalo to, co viděli na vlastní oči v desetiletích po dobytí. Jeden – Fray Bernardino de Sahagún – byl neobvykle pilný.[1]  Jeho monumentální popis aztéckého života, od výchovy dětí po biografický popis bohů, je nejúplnějším pojednáním o kultuře Nového světa z koloniálního období.

Sahaguinův intimní pohled na Aztéky jim dal slávu, která je v rozporu s relativně krátkým obdobím jejich nadvlády nad starověkým Mexikem. Protože kořeny aztécké kultury sahají až do tisíciletí středoamerických dějin, poskytují aztécké zvyky archeologům mnoho poznatků při interpretaci pozůstatků nálezů dřívějších civilizací.

Jako první bod je třeba si uvědomit, že život Aztéků – člověka i národa – byl zcela ovládán náboženstvím. Možná víc než kdokoli jiný ze starověkého lidu střední Ameriky se Aztékové považovali za bezvýznamné bytosti, vydané na milost vrtošivému vesmíru. Jejich náboženství se nám z dnešního pohledu zdá neuvěřitelně komplexní. Osobní a národní bohové byli bohatí, a každý měl víc než jednu identitu a funkci v nadpřirozené hierarchii.

Druhým bodem je fakt, že války byly v zásadě rituální války. Kromě toho, že si válkami podrobovali národy a získávali zajatce, vzdávali tímto způsobem i hold svým bohům poskytnutím tisíců obětí, jejichž tlukoucí srdce byla vytržena z jejich těl na oltáři ve městě Tenochtitlánu. Asi každý zná film Apocalypto z roku 2006, kde se celá scéna točí kolem rituální popravy zajatých členů malého kmene. [2] Jen krev člověka, byla nejvhodnější potravou pro slunce. Stravování lidského masa oběti, které často následovalo poté, byla více společenská událost než kanibalismus.

Kalendář přinesl do této zaběhlé struktury náboženství a rituálu astrologii a astronomii. Akt zrození umístil jednotlivce nově do “okna”, které v čase rozhodovalo o štěstí nebo smůle. Ačkoli aztécká víra nikdy nedosahovala extrémní posedlosti časem, která byla tak příznačná pro dřívější mayskou kulturu, systémy byly značně podobné. Aztécké měsíce poznamenaly speciální obřady a nový ceremoniál ohně – rituální podívaná, která vyžadovala lidskou oběť a vznícení plamene v roztrhaném těle oběti – oslavila velký cyklus 52 let, který symbolizoval smrt jednoho života a Aztékové doufali, že příroda dá další.

Aztékové oslavili svůj poslední nový ohnivý ceremoniál v roce 1507. Poté se nad jejich říší počaly stahovat mraky, a začala se objevovat zlověstná znamení. Sahagún zaznamenal aztécké legendy: “… předzvěst se poprvé objevila na nebi v podobě plamene, ohnivý jazyk, jako by sprchoval světlo úsvitu. Vypadalo to, jako by to probodávalo nebesa. … “  Napsal také o podivném ptákovi, který byl později chycen na jezeře Texcoco: “Na jeho hlavě bylo něco jako zrcadlo – kulaté, kotoučové a jako kdyby bylo propíchnuto. V něm bylo možné spatřit nebesa … hvězdy. 

A když uviděl Moctezuma hvězdy, pochopil to jako nejhorší znamení. … A když podruhé hleděl na hlavu ptáka, dál, byl uchvácen tím, co vypadalo jako řada lidí, přicházejících hromadně, přicházejících jako dobyvatelé, přicházejících ve válce. Jelen je nesl na zádech. Potom svolal astrology a mudrce a řekl jim: Nevíte, co jsem viděl, jako by se někde hromadilo množství lidí? A když se chystali odpovědět, to, na co se podívali, zmizelo. Nemohli nic říct.“

Další znamení se objevila v posledních letech před rokem 1519: chrám zničený náhlým požárem, další bleskem s hromy, kometa, nevysvětlitelné vlny na jezeře, ženský hlas sténající: “Moji milovaní synové, kam vás vezmu?“ Ve světle skrytého pesimismu aztécké mentality, ztělesněného v tragické a meditativní postavě císaře Montezumy II, naklonilo poslední z těchto znamení váhy směrem ke hrozící zkáze.

Rok Ce Acatl (stejné označení se opakovalo každých 52 let), předpovídané roční jméno návratu Quetzalcéatla, se objevilo v roce 1519. Z východu se šířily pověsti čtyřnohých příšer s lidskými těly vyrůstajícími z jejich zad, o neporazitelných cizincích se smrtícími zbraněmi, kteří pocházely z velkých domů na moři, a silného vousatého vůdce. Vracel se Quetzalcóatl, jak slíbil? Příchod neznámých mužů se přesně shodoval s věštbou o návratu boha Quetzalcoatla. Bílá pleť, vousy a nadpřirozené zbraně Španělů přesně odpovídaly indiánské legendě. Montezuma, uvažující o znameních a zvláštních nových událostech, váhal, až bylo příliš pozdě. 

Aztécký kalendář
Aztécký kalendář, nebo také Aztécký sluneční kámen (Piedra del Sol) shrnuje jejich křehký vesmír. Monolit ve tvaru disku, jehož velikost souvisí s časovým uspořádáním, pohybem hvězd a cykly měsíců koncipovanými mexickou kulturou. Ve středu monolitu je vyřezána tvář Tonatiuh, kterou Aztékové znají jako pátého solárního boha (jeho jméno znamená tona: slunce, tiuh: go) a který byl vůdcem nebe. Kolem něj jsou čtyři předchozí Slunce neboli světové epochy, každá zničená. Kalendář se skládá z 365 denního kalendářního cyklu zvaného xiuhpohualli (počet let) a 260 denního rituálního cyklu zvaného tonalpohualli (počet dní). Piedra del Sol byla objevena 17. prosince 1790 a jedná se o blok olivínového čediče o průměru 3,60 metru a tloušťce 122 centimetrů. Celková hmotnost monolitu je kolem 24 tun.

Zdroje:

[1]  Bernardino de Sahagún. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bernardino_de_Sahagún 
[2] Gibson, M.: Apocalypto. Drama / Dobrodružný / Thriller / Akční / Historický, USA, 2006, 133 min. Online: https://www.csfd.cz/film/221334-apocalypto/prehled/