Operace Eichmann a nacistické podsvětí v Argentině

11. května 1960 večer v 19:35 zastavilo v Garibaldiho ulici, v Buenos Aires auto izraelské tajné služby Mossad. O přibližně 35 minut byl na stejném místě zadržen dosud nejvýše postavený nacista třetí říše – Adolf Eichmann. Ten zde žil pod krycím jménem Ricardo Klement. [1] Samotný únos a jeho chirurgické naplánování včetně únosu do Izraele, je dodnes učebnicový příklad špičkové práce tajné služby, kterou Mossad je.
O samotné akci v Argentině se napsala celá řada knih, já však vyzvednu jen jednu. Jmenuje se Dům v Garibaldiho ulici [2] a napsal ji Isser Harel, [3] hlavní organizátor celé akce. Jednalo se o vskutku schopného člověka, neboť právě on stál za zrozením izraelské tajné služby, která se tak stala celosvětově uznávanou a respektovanou organizací, vybudovanou po válce v podstatě od nuly.
Soudní proces s Eichmannem je nejlépe zdokumentovaným případem, který nám díky tomu dává nahlédnout do agendy tohoto nacistického úředníka, pracujícího pro nejhorší zločinnou mašinérii všech dob s hodinářskou precizností. Avšak podívejme se, co se dělo poté, co byl Adolf Eichmann chycen.
Druhý den po únosu se Argentina probudila do ospalého rána a místní nacistické kruhy prozatím neměly ani zdání o tom, co se stalo. Izraelští únosci správně předpokládali, že rodina nepůjde na policii, a jestli ano, rozhodně to nebude hned. Mnohem pravděpodobnější bylo, že se obrátí na přátele z mokré čtvrti a budou využívat osobních známostí a kontaktů na policii a nebo ve vládě, na základě čehož by mohlo proběhnout pátrání, které však nikdy nepřekročí nápadnou mez. To se potvrdilo a k žádné velké oficiální akci na hledání Eichmanna nikdy nedošlo.
Jak později vypověděl Eichmanův nejstarší syn Nicolas pro německý týdeník Quick:
“12. května jsem stál na lešení se šroubovákem v ruce, když přiběhl můj bratr Dieter a bez dechu na mě volal: ‘Táta zmizel!’ Šroubovák mi vypadl z ruky. Hned jsem si

pomyslel: Izraelci! ” [4] Je vidět, že v těch letech panoval mezi místní německou emigrací strach z odvety, která byla nejpravděpodobnější právě ze strany Izraele. To byla totiž jediná země, která s nacisty nedělala žádné dohody a kšefty, na rozdíl od některých jiných.
Dále pokračuje: ”Cestou jsme se zastavili u jistého důstojníka SS, jehož jméno nemohu uvést. Byl to otcův nejlepší přítel. Řekl nám, že musíme uvažovat prakticky. Že existují tři možnosti: otce zadržela policie pro takový či onaký přečin, například pro opileckou výtržnost; byl zraněn při nějaké nehodě a leží teď v nemocnici a nebo mrtvý v márnici; třetí možnost je, že se ho zmocnili Izraelci.
Dva dny jsme ho hledali na policejních stanicích, v nemocnicích a márnicích. Nadarmo, jak je netřeba dodávat. A tehdy jsme pochopili, že ho drží v zajetí. Jedna perónistická mládežnická skupina [5] se nabídla, že nám bude pomáhat. Chvílemi se kolem našeho domu srocovaly davy lidí, jednou přijelo na tři sta motorkářů. Pročesávali jsme v okolí každou píď země, hledali jsme stopy zápasu. Jak čas ubíhal, a k ničemu to nevedlo, rozhořčení stoupalo. Padaly bláznivé návrhy. Vůdce té skupiny nám nabízel: ‘Pojďme unést izraelského velvyslance. Odvezeme ho za město a tam ho budeme mučit, dokud se váš otec nevrátí domů.’ Zavrhli jsme takový postup. Někdo chtěl vyhodit do vzduchu izraelské velvyslanectví. Ani tento záměr nebyl schválen.”

Jak je z textu zřejmé, v Argentině měli nacisté té doby pozemský ráj, avšak i tak žili v neustálém strachu z dopadení. Aniž by se kolem celého případu zvedla nějaká velká vlna publicity (v místním tisku se například o zmizení Eichmanna nepsalo), rodina dostala podporu od celé řady “přátel” a sympatizantů. Jak dále vypověděl Nicolas, jeho matka s nejmladším synem dostali k dispozici bezpečný dům, který jim poskytl rodinný přítel, bývalý esesák. Další z rodinných přátel, rovněž od SS, zorganizoval síť kontrol v přístavech a na letištích. Na všech důležitých místech, včetně křižovatek a ulic hlídkoval někdo od nacistické sítě. To byla pomoc od těch “malých ryb”.

“Velké ryby”, a můžeme se jen dohadovat, kdo mezi ně všechno patřil, práskli do bot a dali Argentině sbohem. Přemístili se do pro ně další a vstřícné země – do Paraguaye. Je známo, že první nacistická strana, které vznikla mimo Německo, vznikla počátkem 20. let právě zde.
Akce však byla velmi dobře naplánována, Eichmanna nebylo snadné vypátrat a tak ho agenti Mossadu 20. května 1960 mohli naložit v převlečení za člena posádky do letadla a odvézt k soudu do Izraele. Po odsouzení k trestu smrti, byl jeho popel vysypán do moře.
Krátce po únosu argentinské ministerstvo zahraničí doručilo do Rady bezpečnosti OSN protestní nótu o závažném porušení suverenity. Argentina získala podporu ze strany mnoha mezinárodních organizací, ale Izrael nikdy neměl v úmyslu chyceného nacistu vrátit zpět. To způsobilo problémy mezi Argentinou a Izraelem, protože šlo ze strany Izraele o jasně nezákonný únos bez povolení argentinské vlády. Přesto tisíce pozůstalých a svědků nacistických zvěrstvech tento čin uvítalo. 

Dokument o životě a honu na Adolfa Eichmanna (youtube):

Zdroje:

[1] Únos Adolfa Eichmanna. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Únos_Adolfa_Eichmanna
[2] Isser Harel. Dům v Garibaldiho ulici / Mosad: Operace Eichmann. Originální název: The House on Garibaldi Street. 2008. ISBN: 978-80-7335-150-2
[3] Iser Har’el. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Iser_Har’el
[4] tamtéž jako [2]
[5] Juventud Peronista. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Juventud_Peronista