Tajemné rituály v mayských jeskyních

Uvnitř obří vápencové jeskyně již tisíce let prší. Voda ze špiček stalaktitů pomalu kape a stéká do řeky, protékající jeskyní. Při postupu hlouběji do jeskyně je voda hluboká 160 cm a hladina dosahuje až k samotnému ústí. V obrovském prostoru jsou světlomety, podobné hvězdám ve tmě. Pod vodou drobná ryba občas zkusí zakousnout se do vaší nohy. Jeskyně Actun Tunichil Muknal je dnes v přírodní a archeologické rezervaci a byla plná nejen různých předmětů, ale i lidských obětí.

Mayové věřili, že jeskyně, zejména ty, které vedou hluboko do podzemí, jsou vstupem do Shibalby, podsvětí se zlými bohy. Proto ve strachu z nich se je Mayové pokoušeli uklidnit a naklonit si je různými oběťmi. Většinu Belize, která se nachází ve střední Americe, zaujímají hory s jezery a lagunami. Na jihu země jsou pohoří, téměř tam nejsou žádné osady. Jeskyně Actun Tunichil Muknal však není někde daleko v útrobách hor, ale nedaleko města San Ignacio. Nicméně až do osmdesátých let 20. století o ní lidé neměli ani tušení…

Jeskyně

Asi 300 m v jeskyni postupujete po kluzké římse až vejdete do velkého prostoru. Na zemi jsou stovky starověkých oranžových a černých keramických váziček, velikosti tenisových míčků. Mezi nimi jsou rozptýlené malé obsidiánské nástroje, kamenné figurky a pyritová zrcadla. Když vystoupáte po schodech do malé místnosti, skryté vysoko nad dnem jeskyně, světlo osvětlí lidskou kostru, ležící na zádech, s otevřenými ústy, žebra pokrytá kalcitem. Jsou to pozůstatky asi dvacetileté ženy, známé jako Krystalová dívka. Byla obětována starověkým mayským knězem jako součást náboženského rituálu před více než 1000 lety.

Tajemství jeskyní

Za posledních 50 let bylo ve Střední Americe objeveno mnoho rituálních struktur. Některé jeskyně, jako je Actun Tunichil Muknal nebo Křišťálová hrobka, obsahují zbytky lidí nebo zvířat, jakož i keramické hrnce, hudební nástroje, šperky, drobné sochy a kosti rejnoka, které byly použity pro krvavé rituály. Jiné obsahují tajemné kamenné struktury: oltáře, sádrové platformy, chodníky a pomníky. V některých jeskyních je každá místnost osazena těmito strukturami – což je překvapivé vybavení v absolutní tmě. Nicméně otázka zní: proč si Mayové volili temné jeskyně?

Téměř všechny oběti se nacházejí v “temné zóně“ jeskyní, daleko za “zónou soumraku“ (části jeskyní, osvětlených rozptýleným světlem). Proč Mayové sestupovali do těchto hlubokých prostorů? V některých případech se jejich rituální prostory nacházely až po několika kilometrech cesty, nebo po průchodu podzemní řekou, nebo po strmých útesech, případně sestupovali do stísněných chodeb a tak archeologové mají přístup do některých těchto míst pouze po lanech. 

Místní nadšení jeskynní archeologové se snaží vyřešit záhady těchto tajemných podzemních artefaktů. Tráví již několik desetiletí procházením jeskyní, lezením po horách a hledáním odpovědi na jednu otázku: co přimělo Maye nabízet oběti bohům na tak temných a odlehlých místech? Byla to snaha nabídnout bohům ty nejúžasnější tajemné scenérie? Nebo měla samotná cesta ke svatyním symbolizovat obtížnost pozemské pouti? A nebo to bylo celé jinak a my jen tápeme v nevědomí?

Zdroj: archiv autora