Machu Picchu: nepříjemné otázky k oficiální historii

Celý svět ví, že Machu Picchu je obdivuhodný světový skvost. Nachází se v sedle mezi dvěma horami – Machu Picchu a Huayna Picchu – a tyčí se asi 800 m nad údolím řeky Urubamba. Cesta nahoru vede po moderní klikaté cestě, vytesané do strmého úbočí hory, kam turistický autobus vystoupá asi za 15 minut. Před stavbou silnice byla jediná přístupová cesta vedoucí přes hory po tzv. Incké stezce.

Další možností je vyšplhat se nahoru rovnou z městečka Aguas Calientes. Tuhle variantu, jít tak trochu po stopách Inků, jsme zvolili i my. Odvrhl jsem možnost pohodlně se vyvézt nahoru klimatizovaným autobusem, a tak jsme šli, k částečné nelibosti manželky právě touto cestou. Cesta pěšky trvá téměř dvě hodiny strmého stoupání. Sáhli jsme si tím trochu na dno svých sil, a když jsme konečně vystoupali nahoru, mohl jsem ždímat tričko, navíc s představou, že mě čeká dalších minimálně pět hodin v incké citadele. Ale pojďme se podívat na to co na Machu Picchu zcela nezapadá do výkladu všudypřítomných průvodců.

Svaté město Inků je známo všem, a je považováno za dobře prostudované. Proto se zde nechci zabývat jeho podrobným popisem. Tady, stejně jako v Ollantaytambo, je evidentní přítomnost tří technologií zpracování kamene. Incké zdivo z “rozbitého – rozdrobeného “ kamene je přítomno všude a převážná většina budov byla vyrobena touto technikou, včetně obvodových stěn, postavených za pomocí velkých, ale špatně opracovaných balvanů (obr. 1 – 4).

Ale zdá se mi, že v Machu Picchu je na některých místech stavební technika o malinko pokročilejší než v Ollantaytambo, zejména v takzvané palácové části komplexu (obr. 5-6). Tato část se velmi podobá některým palácovým stavbám v Cuscu (i když ani tak nedosahuje jeho kvalit).

V ostatních čtvrtích města jsou tyto stavby mnohem jednodušší (obr. 7 a 8).

Centrum Machu Picchu, abych tak řekl, jeho srdce, představuje skupina chrámových budov (obr. 9), vyrobených technikou kyklopského zdiva, za pomoci polygonálních (několikaúhlových) bloků a obrovských opracovaných monolitů (obr. 10 – 13). Jsou soustředěny v blízkosti vysokého skalnatého „odlehlého místa“ , na kterém se nachází „sluneční kámen“ nebo Intihuatana (obr. 14).

Tento monolit (obr. 14) se nazývá také “Sluneční hodiny” a průvodci podrobně vysvětlují, jak je orientovaný na různé body v okolí, a jak souvisí s body východu Slunce v určité dny. Monolit Intihuatana je vyroben stejnou technikou tzv. „vyřezávaných balvanů“, s jakou se lze setkat i v Ollantaytambo. Vede k němu navíc několik schodů, vytesaných do skály stejnou technikou (obr. 15).

Vyvstává otázka, proč je zbytek výstupu na toto místo proveden ve formě normálního schodiště z kamenných bloků? Podobné schody jsou také na několika jiných místech této památky, a vždy jsou vázány na tzv. „vyřezávané balvany“ (obr. 16, 17).

Unikátní stavba se nachází ve spodní části chrámového okrsku – takzvaný „chrám Slunce“. Půlkruhová (jediná v Machu Picchu!) budova, částečně z kyklopského zdiva, vetknutá  do mateřské skály (obr. 18) a ostře vystupující na pozadí okolních budov, byla postavena kolem „vyřezávaného balvanu“, jehož funkční účel prostě není jasný (obr. 19) …

A přímo pod skalnatým základem této věže v jeskyni je další jedinečná místnost (obr. 21).

A znovu – vyřezávaný monolit a fantastické zdivo z tvarovaných (!) bloků, vetknutých do skalních záhybů, a poskládaných bez malty (obr. 22). Vypadá to, jak by tu lidé nepracovali s žulou, ale s plastelínou. To je pravděpodobně to, co fascinuje všechny návštěvníky. Je možné, že Inkové pracovali s technologií změkčování kamenů? Psal jsem o tom v jiném článku.[1]

Vědci nazývají toto místo různě – „hrobka krále“ nebo „chrám mrtvých“ nebo jen jako „chrám Pachamamy“ („matky Země“). A i zde jde o něco jiného, co pozorovatele překvapí. Uvnitř tohoto do skály vyřezaného chrámu, v jeho samém středu, je další vyřezávaný monolit (obr. 23). A co je zajímavé, tento design má téměř podobný vzhled jako Intihuatana! Máme tedy o čem přemýšlet. Pokud je Intihuatana pokládána za “sluneční hodiny”, těžko může někdo tvrdit, že další sluneční hodiny budou umístěny ve skalnatých jeskyních!?

„Vyřezávané balvany“ jsou rozptýleny po celém Machu Picchu. Napočítal jsem jich celkem 5. V jednom případě takový monolit leží jednoduše na zemi na nejvyšší plošině památky, a je považován za “pozorovací stanoviště”. Tento kámen se nazývá “obětním oltářem.” (obr. 24).

Místní průvodci vysvětlují, že prstenec, vyřezaný z pevného těla monolitu, sloužil k uvázání oběti. Vše je jasné a jednoduché. Není jasné jen to, proč obětní oltář nebyl na centrálním náměstí, ale na vyhlídkové plošině, kde sloužili strážci, a odkud přicházeli lidé po Incké stezce. Je bokem všeho dění…

V jižní části památky, v tzv. „Keramické čtvrti“, jsou další tři „vyřezávané balvany“. Dva z nich (obr. 25 a 26) jsou obklopeny zbytky inckých budov, tj. můžeme bezpečně předpokládat, že tyto kameny měly pro Inky nepochybnou hodnotu.

Účely tohoto zpracování není jasné a není znám kult, který by toto vysvětloval. Marně hledám logiku ve způsobu tvorby skalnatých výchozů a balvanů. Odpověď nenacházím. Stejná technologie zpracování kamene je také přítomna na řadě míst této památky.

Na obrázku 27 je  tzv. „Chrám Kondora“, jehož stěny jsou opět vetknuty do skály, a na úpatí chrámu je nízký kámen s vytesanou hlavou kondora (obr. 28).

Další z důležitých věcí, které je třeba si všímat, je použitá technika. Týká se výroby kamenných bloků a monolitů ke stavbě budov. Podle oficiální verze byly kameny zpracovány na místě a pomocí jednoduché technologie, za pomocí dřevěných válečků byly transportovány na místo stavby zdí. V samém středu Machu Picchu se nachází rozpadající se velké žulové balvany, což  se považuje za lom, který dodával materiál pro stavbu (obr. 29). Všechno se zdá být jasné a jednoduché, pokud se s tímto vysvětlením spokojíte, a nebudete si s tím příliš lámat hlavu. 

Z výše uvedeného snímku je patrné, že území „lomu“ není příliš velké. V knihách se proto nazývá jen jako „pozůstatek lomu“. Ale pokud se jedná o zbytky, tak proč je Inkové zanechali doslova pár metrů od chrámového okrsku? Pokud mohli vyřezávat, vytesávat, přepravovat a stavět monolity vážící desítky tun, proč by tedy zahodili stavební odpad poblíž posvátné oblasti města?

Kromě toho fotografie také jasně ukazuje, že žulové bloky „lomu“ jsou na místě rozházeny, jako by po nějakém násilném zhroucení. Navíc na mnoha místech jsou zespodu podepřeny velké žulové bloky zdivem z hrubě opracovaného kamene (obr. 30). Ale proč? Proč se tím někdo namáhal právě v kamenolomu?

Prošel jsem téměř celý „lom“ a hledal stopy po zpracování těchto bloků. Nic jsem nenašel. Na hranici „lomu“ je jediná deska se zjevnými stopami techniky štípání. Musí ji navštívit všechny výletní turistické skupiny a průvodci říkají stále stejnou povídačku, a to, že Inkové vyřezali drážky v desce bronzovými dláty, kam vložili dřevěné klíny, a poté desku rozlomili teplou a studenou vodou. Nedaleko leží odštípnutý kousek se stopami drážek. Ano, ale proč na všech ostatních balvanech není ani stopa po čepu nebo tam není vůbec žádný vryp? A pokud opracujeme žulu bronzovými dláty, pak s objemem zpracovaného kamene, který je v Machu Picchu, by možná celá Incká říše měla být zaměstnána  jen a pouze odléváním bronzu a výrobou dlát. A to je nesmysl.

Pokud jde o dopravu, vyvstává ještě jiná otázka, která mě napadla už při návštěvě Ollantaytambo. Jak můžete pohybovat vícetunovými bloky na dřevěných válcích na horských svazích o sklonu 50-60 stupňů? To nikdo nezvládne.

Můj osobní závěr…

Pokud se nad tímto místem skutečně zamyslíte, snadno se přesvědčíte, že situace v Machu Picchu je stejná jako v Ollantaytambo: Inkové postavili své Posvátné město na místě mnohem starodávnější svatyně, kterou mohla využívat více než jedna předchozí civilizace. A co je nejdůležitější: tyto civilizace byly ve svých schopnostech mnohem lepší než Inkové. Možná jim tím Inkové vzdávali jistý hold, kdy svoji civilizaci stavěli na roveň té neznámé, starší, které se chtěli co možná nejvíc přiblížit.

Machu Picchu patří mezi sedm nejvýznamnějších divů světa a pravděpodobně nás nikdy nepřestane překvapovat. O ostatní divech světa si můžete přečíst v následujícím článku 7 divů světa. [2]

Zdroje:

[1] Stěhule, T.: Mohla rostlina změkčit kámen?. tom-stehule.com. 23.01.2021. Online: http://tom-stehule.com/2021/01/23/mohla-rostlina-zmekcit-kamen/
[2] Průvodci CK SEN a Fellner, P.: 7 divů světa. cksen.cz. 08.08.2022. Online: https://www.cksen.cz/blog/7-divu-sveta/