Byli Olméci černoši?

Názor, že mezoameričtí Olmékové byli černí Afričané, se stále více opakuje

Pokud vůbec něco víte o kultuře Olméků – jedné z nejstarších známých mezoamerických kultur z dnešní jižní části Mexika – pak jsou to pravděpodobně obří kamenné hlavy, které vytesali.

Kdybyste viděli obrázek jedné z nich, okamžitě byste ji poznali. Je jich známo sedmnáct, jsou vysoké od 1,5 do 3,5 metru, váží od šesti do padesáti tun a pocházejí pravděpodobně z období 1500 až 900 let před naším letopočtem – nevíme přesně kdy. Říká se jim obří hlavy a nesou určitou charakteristiku, kterou někteří interpretují tak, že převrací prakticky vše, co víme o mezoamerické historii. Totiž, že většina z nich zobrazuje široké nosy a velké rty, což jsou znaky, z nichž někteří vyvozují, že Olmékové byli černí Afričané.

Olmékové byli nedoceněnou civilizací, možná proto, že nejsou zdaleka tak známí jako pozdější Aztékové, Mayové a Inkové, kteří byli dobyti Španěly, a byli široce představeni evropskému světu. Ačkoli Olmékové nebyli prvním národem, který osídlil Ameriku, jako první vybudovali skutečnou civilizaci se stálými městskými chrámovými komplexy, včetně takových slavných míst, jako je San Lorenzo Tenochtitlan v mexickém Veracruzu. Měli hieroglyfy, ale není jasné, zda představovaly skutečné proto-pismo, a doposud nebyly přesvědčivě přeloženy. Olmécká civilizace předcházela pozdějším, slavnějším civilizacím natolik, že ani nevíme, jak se sami nazývali; byli to Aztékové, kteří je pojmenovali Olmeca, což znamená „lidé z místa, kde je guma“.

Časová osa osídlení Ameriky je známa z mnoha důkazů, a to nejen archeologických, ale i genetických. Přibližně před 14 000 lety se předkové všech původních obyvatel Ameriky vydali na cestu ze Severní Ameriky až dolů přes Jižní Ameriku. Máme datované ruiny po celé této trase, které to potvrzují, a genetici mohou pomocí mitochondriální, autozomální a dalších typů analýz DNA prokázat společný původ. Starobylá DNA z hrobových míst nám umožňuje spojit dnešní populaci s prvními lidmi. Srovnávací genomika je obor, díky němuž se můžeme podívat na moderní populace od Sibiře až po nejjižnější cíp Jižní Ameriky, a určit mezi nimi společné genetické varianty, a dokonce odvodit historické souvislosti a migrační trasy.

Stručně řečeno, z každého vědního oboru, který jsme schopni na tuto otázku aplikovat, dostaneme stejnou odpověď: všichni první lidé Ameriky mají společné předky, kteří sem přišli ze Sibiře – počínaje dobou před 25 000 lety. Neexistují v tom žádné podstatné pochyby a zcela chybí genetické důkazy, které by musely existovat, kdyby existovala raná populace, která by přišla z nějakého jiného kontinentu.

V roce 1862, kdy antropolog José María Melgar y Serrano učinil první známý objev jedné z kolosálních hlav, avšak věda o genetice ještě neexistovala. Vycházeje pouze z rysů obličeje na kamenné hlavě, Melgar určil, že představuje „afrikoidního“ člověka. V roce 1887 Alfredo Chavero souhlasil s identifikací Afrikoida – ale šel také dál a to, co se zdálo být motivy na čelence řezby, interpretoval jako pravděpodobně čínského původu. Domněnka, že Olmékové měli čínský původ, je domněnka, kterou někteří vyslovují dodnes a spekulují o tom, že pocházeli od uprchlíků z dynastie Šang, z doby kolem roku 1200 př. n. l. – tato myšlenka nemá v podstatě žádnou akademickou podporu a nelze ji přizpůsobit žádným existujícím důkazům.

Alternativní teorie však pokračují i dále. Norský dobrodruh a alternativní historik Thor Heyerdahl (1914-2002) postavil v roce 1970 papyrusový vor, nazvaný Ra II, a plul na něm z Maroka na Barbados, ve snaze dokázat dávný přímý kontakt mezi Egypťany a Amerikou, což je další myšlenka, která nemá žádnou akademickou podporu. Když Heyerdahl viděl jednu konkrétní olméckou hlavu, interpretoval ji jako zobrazení jedince s vousy a nosem připomínajícím zobák. Tvrdil, že Olmékové museli mít severské předky, a jako důkaz, že je to možné, uváděl svou vlastní plavbu v Ra II. Největší podpoře – i když bez akademické podpory – se však dnes těší více domněnka o černé Africe.

Tato myšlenka nemá žádnou podporu mezi relevantními odborníky, ale ukázalo se, že je působivá ve svém šíření v jiných oborech a prosakování do popkultury. Poté, co ho zaujal výklad mexických badatelů z 19. století o „afrikoidních“ kolosálních hlavách, napsal polsko-americký lingvista Leo Wiener (1862-1939) – který byl plodným autorem – třísvazkovou knihu Afrika a objevení Ameriky. V ní poukázal na podle něj četné podobnosti mezi původními obyvateli Ameriky a západní Afriky, podobnosti v jazyce, zemědělství, umění a technologii. Kniha však byla povrchní a dočkala se obrovské kritiky téměř ze všech vědních oborů, do kterých zabloudila. Jedním z příkladů je jeho tvrzení, že slovo bavlna je v jazycích původních obyvatel Ameriky i západní Afriky stejné, stejně jako samotná plodina, a proto se musela rozšířit z Afriky do Ameriky prostřednictvím raného kontaktu. Ve skutečnosti neexistuje žádný důkaz, že by toto slovo existovalo v obou kulturách. Kniha se dochovala, ale vědci ji důsledně ignorovali, protože byla špatná.

Trvalo více než 50 let, než štafetu převzal jiný badatel, a tentokrát byl mnohem vlivnější. V roce 1976 postgraduální student afrických studií na Rutgersově univerzitě napsal a vydal knihu Přišli před Kolumbem. Student se jmenoval Ivan Van Sertima (1935-2009) a jeho kniha zasáhla v pravý čas kulturní historii. Bylo to v době vrcholícího hnutí New Age, v němž byly v módě alternativní systémy víry všeho druhu, včetně astrologie, spiritismu, teorií o starověkých astronautech a alternativní archeologie. Van Sertima se zaměřil především na Olméky a kolosální hlavy, ale tvrdil, že existuje i mnoho dalších typů olméckého umění, které podle něj představují černé Afričany. Hovořil o archeologických nálezech, orální historii, lingvistických analýzách a historických záznamech. A protože se jednalo o období Nového věku, hovořil Van Sertima také o pyramidové energii a jejím využití na obou kontinentech, stejně jako o náboženské symbolice. Ačkoli byla kniha napsána již v roce 1976, dodnes je na Amazonu nejprodávanější, má více než 4000 hodnocení a průměrnou známku 4,8 hvězdičky. A tady je ta děsivá část: Shrnutí všech recenzí, které vygenerovala umělá inteligence Amazonu, je následující:

Zákazníci shledávají knihu plnou informací, které se ve škole neučili. Popisují ji jako komplexní studii o tom, jak Afričané cestovali do Evropy a z Evropy. Čtenáři také tvrdí, že kniha je dobře napsaná a zajímavá.

Je zvláštní, že se v ní píše o Evropě místo o Americe, ale i tak – „Informace, které se ve škole neučili.“ I padesát let po vydání jsou čtenáři lačnící po konspiracích stále nadšeni příslibem zakázaných vědomostí a hltají je.

Objevují se však i snahy dostat mýtus o Černých Olmécích do hlavního proudu názorů. V roce 2020 publikovali čtyři autoři – všichni buď pedagogové, nebo profesoři afroamerických studií – v časopise The Urban Review článek s názvem „Early Pioneers of the Americas: The Role of the Olmecs in Urban Education and Social Studies Curriculum“. Článek přináší rozsáhlý argument pro změnu osnov společenských věd na veřejných školách tak, aby zahrnovaly přínos Olméků pro americkou historii a kulturu – Černí Olmékové. Autoři hojně citují Van Sertima i další autory pseudoarcheologie a pseudohistorie. Vynechání výuky o černých Olmécích je podle nich rasistické. A přiznejme si, že by asi bylo – kdyby to byla pravda. Není.

Krátce po zveřejnění tohoto článku zveřejnili archeolog Kurly Tlapoyawa a historik Ruben Arellano Tlakatekatl, spoluorganizátoři podcastu Tales From Aztlantis, otevřený dopis pro The Urban Review:

• „Učení o nepodloženém a mylném tvrzení, že Olmékové byli černí Afričané, je stejně kolonialistické jako eurocentrický model, proti němuž afrocentristé brojí. Taková tvrzení o Olmécích jsou výsledkem zastaralých rasových světonázorů raných evropských spisovatelů, z nichž mnozí do Ameriky nikdy nevkročili, v kombinaci s afrocentrickými bláboly pseudoučenců, jako jsou Ivan Van Sertima a Clyde Winters, z nichž ani jeden není odborníkem na Mezoameriku. Myšlenka „černých Olméků“ má kořeny v pseudohistorickém revizionismu a legitimní mezoameričtí vědci ji nepřijímají. Mělo by být jasně řečeno, že neexistují žádné archeologické, faunistické, floristické, genetické ani historické důkazy, které by podporovaly mýtus o „černých Olmécích“. Ve skutečnosti vědci jako Gabriel Haslip-Viera, Warren Barbour a Bernard Ortiz de Montellano publikovali rozsáhlé výzkumy vyvracející Van Sertima a mýtus „černých Olméků“.“

Ve všech diskusích na toto téma – a dokonce i v recenzích na Amazonu na knihu Van Sertima – se objevují obvinění z rasismu a kolonialismu. Není pochyb o tom, že kritiky někdo obviní z rasismu za takové odmítnutí možnosti proniknutí černých obyvatel do Ameriky. Je to právě nyní v Americe v módě – „Pokud nevěříte mé verzi dějin, jste rasista.“ Je to opravdu nešťastné, protože to, co by mělo být střízlivým a poučným archeologickým a historickým tématem, zamořuje emocemi a ideologií – opět to odvádí pozornost tam, kam patří, a mění celou věc v kulturní válku, kterou nikdo nevyhraje.
Několik týdnů po zveřejnění otevřeného dopisu The Urban Review článek stáhl s následujícím komentářem:

• „Šéfredaktor stáhl tento článek (Wiggan et al. 2020) na základě obav vznesených čtenáři. Po postpublikačním recenzním řízení bylo zjištěno, že teorie, že Olmékové byli černí Afričané, na níž je založen plán lekce, není podle současné mezoamerické archeologie a genetických důkazů opodstatněná. Autorům bylo nabídnuto, aby k dalšímu recenznímu řízení předložili revidovaný rukopis doplněný o informace založené na současných poznatcích.
  Autor Greg Wiggan jménem všech spoluautorů prohlásil, že s tímto odvoláním nesouhlasí.“

„Post-publikační peer-review“ probíhá před publikací, což je jeho celý účel. Článek byl založen výhradně na falešném předpokladu, který je tak falešný, že si každý může zjistit fakta za 5 minut na Googlu. To, že se tito autoři nedokázali obtěžovat s výzkumem tohoto tématu, o kterém tak vášnivě píší, nad rámec přečtení několika zdiskreditovaných masově prodávaných knih ze stejné police jako Dänikenova kniha „Vzpomínky na budoucnost“, je stejně špatné jako to, že ho redaktoři The Urban Review publikovali bez recenzního řízení.

Z mýtu o černých Olmécích si lze vzít dvě ponaučení.

Za prvé, že umění je často stylizované. Picassovy obrazy nejsou důkazem toho, že lidé chodili s jedním okem trčícím z boku hlavy, a olmécké kolosální hlavy nejsou důkazem toho, že jádro mezoamerické populace tvořili Afričané.

Za druhé, bez ohledu na to, jak vratký je kořen nepravdivého tvrzení, bez ohledu na to, jak snadno se dá vyvrátit, může stále získat mocnou oporu v kultuře.

Podle Skeptical Rew.