Mochikové: Stavitelé hliněných pyramid
Kultura Mochica nebo Moche (čti Moče) je předkolumbovská kultura, pověstná svoji keramikou a architekturou, která byla vždy považována za to nejlepší, co starověké Peru nabízelo. A přes to všechno zůstává širší veřejnosti tak málo známá. Kultura Moche se nacházela podél severního pobřeží Peru, vznikla a rozvíjela se přibližně mezi lety 100 a 700 n.l. .
Jednalo se o civilizaci podobného typu jako byla kultura Nazca, která zabírala jižní pobřeží Peru. Mochikové se chronologicky situují mezi kultury Chavín (ranná epocha) a Chimú (pozdní epocha). Historicky patří do období zvaného jako „řemeslné“ nebo období „velkých stavitelů měst“, které trvalo až přibližně do roku 700 našeho letopočtu. Název označuje pracovitý a kreativní charakter této společnosti, která vytvářela vynikající keramiku, zobrazující každodenní život a náboženskou víru té doby, a jejichž zlatnické dovednosti udivily i pozdější Inky. Mochikové se usadili na severním pobřeží Peru, mezi údolími Lambayeque, Jequetepeque, Chicama, Moche a Huarmey.
Teorie o této kultuře se pomalu vyvíjí a mění, hlavně kvůli objevu nových archeologických lokalit, jako je Dáma z Cao (La Dama de Cao) a nebo Pán ze Sipánu (Señor de Sipán), jehož hrob byl objeven nedaleko města Chiclayo. Tento objev způsobil velký ohlas ve světě a nález hrobu je srovnáván s nálezem hrobu faraóna Tutanchamóna v Egyptě. Ve městě Chiclayo je postavené muzeum zlata (v podstatě je to obrovský trezor), kde jsou k vidění všechny nálezy z hrobu Pána se Sipánu.
Výborní zpracovatelé kovů
Mochikové byli zkušení zpracovatelé kovů. Podařilo se jim objevit vlastnosti zlata, stříbra a mědi, a vyvinuli techniky těžby nerostů, tavení a chemického ošetření.
Pracovali i s řadou složitých slitin – používali chrom, rtuť, bronz, uměli pozlatit měď i stříbro. Ovládali celou řadu dalších činidel, jako jsou kuchyňské soli, dusičnan draselný, hliník, draslík, sírany, atd. Vyvinuli metody tavení, rafinace, svařování kovů, laminace kovů, atd. S tím vším byli schopni produkovat celou řadu každodenních předmětů, jako jsou šálky, talíře, kleště, mušle, ozdoby, jako náhrdelníky, medaile, náramky, náušnice a další ozdoby do uší, rtů a nosu. Vyráběli také zbraně, jako jsou nože a šipky, i chrániče různých typů. Používali je také k výrobě náboženských předmětů – masky pro náboženské rituály a dokonce i ke zhotovení hudebních nástrojů, jako jsou bubny a flétny.
Pověstná keramika
Dekorativní motivy jejich keramiky byly velmi různorodé. Najdeme zde zvířata, rostliny, scény z každodenního života (tématem sexu jsou pověstní) nebo mytologie močických bohů. Jejich keramika vynikala nejlepší kvalitou napříč všemi dávnými předkolumbovskými kulturami a mohla být srovnávána snad jen s řeckou keramikou. Keramika byla primárně červená nebo výjimečně oranžová a v některých případech dokonce černěná kouřem.
Organizace společnosti
Organizace národa Mochiků by se dala popsat jako teokraticko-militaristický stát. Neexistovala u nich žádná ústřední vláda, ale byla to skupina nezávislých vládců, kdy každý z nich ovládal jedno nebo více pobřežních údolí. Vojáci užívali zvláštní status profesionální armády, která byla vytvořena pro kontrolu územní bezpečnosti a politickou nadvládu. O tom svědčí vojenské komplexy, strategicky umístěné v údolích a také rozsáhlé zdi, které obklopovaly každé království. Hlavním centrem říše bylo údolí Moche.
Expanze na cizí území probíhala prostřednictvím dobyvačných válek a nová území byla propojována sítí silnic. Všeobecně se věří, že jejich silnice a systém zastávek byly inspirací pro pozdější sítě inckých silnic.
Postavení vládnoucí vrstvy bylo inspirováno říší zvířat:
Cie-Quich (reprezentován jako jaguár) – byl vládcem či králem jednoho nebo mnoha pobřežních údolí.
Alaec -byl podřízen rozhodnutí vládce Cie-quiche.
Kněz – (reprezentován liškou) – měl velkou moc napříč celou populací Mochiků a byl oprávněn k vykonávání náboženských rituálů.
Lidé – (reprezentováni jako ještěrky) farmáři, rybáři, obchodníci a řemeslníci.
Ekonomika
Ekonomika Mochiků byla založena na dominanci v zemědělství a stavebních technikách. To prokazovali mimo jiné výstavbou umělých zavlažovacích kanálů, které dodnes stále existují v údolí Chicama. Jako hnojivo používali guáno (trus mořských ptáků) při výsadbě kukuřice, fazolí nebo brambor. Dále pěstovali dýně, arašídy a sázeli ovocné stromy. Na lov ryb využívali zvláštní rákosové čluny tzv. „caballitos de totora“. Tato metoda lovu ryb dodnes přetrvává v severních oblastech Peru. Nárůst populace Mochiků vedl k budování velkých staveb, vodohospodářských projektů jako kanál La Cumbre, který se využívá dodnes nebo akvadukt Ascope.
Architektura
Jako základní prvek pro své stavby používali jílové bahno a konstrukce z nepálených cihel tzv. adobe. Mochikové postavili obřadní střediska a chrámy (kde žila elita), administrativní centra, řemeslné dílny a celou řadu obydlí pro populaci. Obřadní střediska byla složená z několika platforem navrstvených na sobě. Byla zasvěcena uctívání bohů a jako výzdoba byly použity nástěnné malby. Proto dnes, když se odkryly části pyramid, objevily se nádherně zachovalé malby. Mochikové totiž vždy danou vrstvu překryli novou sérií cihel a tím zakonzervovali malby až do dnešních dní.
Pyramidy a paláce bylo možné postavit jen s využitím velkého množství lidí a válečných zajatců. Tehdejší architekti také uměli použít kámen jako stavební prvek, ale hlavně pro budování základů stěn a teras. Nejtypičtější geometrickou strukturou reprezentačních chrámů a obytných prostorů byl obdélník.
Typy architektury:
Monumentální architektura: Byly to ceremoniální a administrativní chrámy. Např.: Huaca de la Luna a Huaca del Sol o kterých budu psát níže.
Vojenská architektura: Velké obranné stavby zdí a pevností ze směsí kamene a nepálených cihel adobe.
Běžná architektura: Využívala se v osadách jako obydlí pro populaci.
Nejvýznamnější stavby Mochiků tak jak je nazýváme dnes:
Huaca de la Luna – byla zasvěcena bohyni Shi, ženě boha stvořitele. Můžete zde vidět fresky na „zdi mýtů“.
Huaca del Sol – zasvěcena bohu Stvořiteli (Aia Paec). Tato pyramida byla z velké části zničena evropskými dobyvateli při hledání zlata.
Huaca Cao Viejo – nalézá se v archeologickém komplexu El Brujo. Lze zde spatřit nástěnnou malbu „tanec vězňů“.
Señor de Sipán – v současné době jsou nálezy z hrobky Pána ze Sipánu v Muzeu Tumbes Reales de Sipan v Lambayeque.
Chrámy (Huacas)
Jedna z legend praví, že za dávných časů našli dva bratři malého dvouhlavého hada, kterého si nechali na hraní. Tento had však nebyl obyčejný had, ale byl to démon, který rostl dnem za dnem daleko rychleji, než běžná zvířata. Když had dosáhl velikosti člověka, vesničané donutili bratry se ho zbavit, protože ohrožoval nejen životy domácích zvířat, ale také samotné sousedy. Sice neochotně, ale přesto bratři vedli hada k moři, kde ho pod falešnou záminkou opustili.
Had, když si uvědomil, že byl opuštěn, začal se vracet po cestě zpět do domu bratrů. Na své cestě požíral vše, včetně mužů a velkých zvířat, a získával stále větší a větší velikost. Jeden z vesničanů naštěstí hada zahlédl v dálce a zalarmoval celou vesnici. Všichni její obyvatelé se dali na útěk, až se dostali na úpatí hory nyní známé jako “cerro Blanco”.
V okamžiku, kdy se dvouhlavý had dostal až k hoře a chystal se pohltit vesničany, hora otevřela své útroby a vesničané se zde mohli schovat. Když nebezpečí po nějaké době pominulo, vesničané se mohli opět vrátit. Jako vzpomínka na tuto událost protíná horu černá čára jako jizva.
Když lidé viděli, že tato hora je magická a bůh jim pomohl ukrýt se zde před hadem, postavili k jeho cti chrám, který je nyní známý jako Huaca de la Luna (pyramida Měsíce).
Legenda a kultura Moche:
Měsíční pyramida (Huaca de la Luna) je pyramida, která se nachází v severním Peru, v provincii La Libertad, asi 5 km jižně od města Trujillo. Je vzdálena pouhých 500 metrů od pyramidy Slunce (Huaca del Sol), postavené později. Mezi oběma chrámy stálo město.
Huaca de la Luna je mistrovským dílem lidského tvůrčího génia. Jejích 12 tisíc metrů čtverečních, s polychromovanými nástěnnými malbami, je vynikajícím příkladem technologie výstavby za využití nepálených cihel – adobe, ve které právě kultura Moche dominovala. Bohatá ikonografie a estetika má výjimečnou světovou hodnotu, dokonce si troufám tvrdit, že podobná stavba, co do složitosti a designu nástěnných maleb nemá ve světě obdoby.
Dohromady tohle všechno představuje pozoruhodné svědectví o kulturních tradicích Moche, kdy pyramida symbolizuje politickou moc prostřednictvím náboženských představ, a kde chrám, nejposvátnější místo mezi člověkem a jeho bohy je spojen s posvátnou horou jako vchod do světa bohů a samotného božství. V architekturách pyramid Slunce a Měsíce můžeme poznat, jaká byla
tato společnost, s jejich městy, chrámy, kanály a farmami, umístěnými na vyprahlém pobřeží v úzkém pruhu mezi Tichým oceánem a pohořím And. Měsíční chrám je architektonický komplex, skládající se ze dvou posvátných budov ve tvaru komolého jehlanu, nazvaného Starý a Nový chrám. Jsou postavené výhradně na ploše, kam mohli vstoupit jen privilegované osoby, a to s cílem buď uctívat své bohy nebo obětovat svůj život.
Naproti tomu Huaca del Sol (sluneční pyramida), je stavba postavená spíše pro administrativní účely. Skládá se ze stupňovité pyramidy, která je 43 metrů vysoká. Má 5 velkých teras, největší z nich má 80 metrů na délku, a to na 228 dlouhém, 136 širokém a 18 metrů vysokém základě. Je zakončena pyramidou 23 metrů vysokou, která má čtvercový půdorys o straně 103 m. Huaca byla administrativním politickým centrem této kultury a obydlí pro vyšší vrstvu společnosti.
Španělská invaze v této oblasti vedla k částečnému zničení pyramidy. Při hledání zlata, Španělé odklonili řeku a poškodili tak její důležité součásti. Jeden badatel z Trujilla[1] prokázal, že v 16. a 17. století se prodávaly podíly v tomto „dolu“ na zlato. Za jediný rok, odtud vydolovali přes tři tuny zlata. Archeologové budou mít v budoucnosti mnoho práce. Na rozdíl od pyramidy Měsíce chybějí na průzkum pyramidy Slunce peníze. Jen pro dodatek a pro představu její velikosti – na výstavbu se použilo dle odhadu více jak 140 milionů cihel adobe.
Ovšem jsou zde i otazníky. Příčina zmizení kultury Moche někdy kolem období 600 až 700 n.l. není známa, ale mohla být způsobena suchem, které trvalo asi 30 let na konci šestého století, následovaného obdobím záplav způsobených jevem El Niño (toto bylo identifikováno meteorology podle tloušťky ledu v Andách). Dosud jsem nenapsal nic o obřadech Mochiků a jaký význam měl pro ně jejich bůh Aia paec. O tom zase někdy příště. Zánik kultury Moche znamenal zásadní obrat rovnováhy sil v Peru od severního pobřeží na jižní vysočinu.
Zdroje:
[1] Jorge Yevallos Quinoñes, Huaca y Huaqueros en Trujillo (Trujillo, 1994)
Cultura Mochica. Cultura Mundial. Online: http://www.culturamundial.com/2010/05/cultura-mochica.html
Huaca de la Luna. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Huaca_de_la_Luna
Huacas del Sol y de la Luna. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Huacas_del_Sol_y_de_la_Luna
Mitología moche. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Mitolog%C3%ADa_moche
Čtěte více také na http://www.zahadyazajimavosti.cz/
