Jak to bylo s křišťálovými lebkami?
Podle klasické legendy ji našla Anna, dcera F. A. Mitchell-Hedgese (1882-1959) v Lubaantum v Belize, když prováděl vykopávky v mayských sídlištích. Dostala název „lebka zkázy“.
Prý existuje 13 křišťálových lebek. Legenda říká, že pokud se všech 13 lebek spojí dohromady, vydají lidstvu veškeré vědění. Problém je jen v tom, že se tak mělo stát již v roce 2012, kdy končil cyklus mayského kalendáře.
Je třeba říci, že Mitchel-Hedges s archeologií neměl nic společného. V podstatě jen raboval a kradl.
Lebka byla nalezena 1.1.1924 – na Nový rok. Měl to být dárek?
Mitchell-Hedges se o ní při odjezdu z Lubaantumu v roce 1926 nezmínil ani slovem. Dle nejnovějších výzkumů ji koupil.
Výzkumy, které byly prováděny, dělali lidé, kteří patřili mezi příznivce dcery Hedgese.
Později se lebka zkoumala v laboratořích firmy Hewlet Packard. Provedl se benzyl-alkoholový test na určení, zda je lebka skutečně křišťálová. Dále se hledaly stopy po brusných nástrojích – bez výsledku.
Pro vyznavače hnutí New Age, vyznávající spiritualismus a alternativní životní styl se lebka stala uctívanou relikvií.
Anna Mitchell Hedges (1907-2007) až do své smrti nepřestávala tvrdit, že její historka o lebce je pravdivá. Byla iniciátorkou natočení filmu o Indianu Jonesovi (USA, 2008), který již během prvního víkendu vydělal 120 milionů dolarů… Upřímně řečeno, byla by hloupá, kdyby tvrdila opak ! Vydělávala na tom, že se stáří křišťálu nedá určit běžnou uhlíkovou metodou.
Ovšem zjistilo se, že křišťál pocházel z Madagaskaru, což byla francouzská kolonie. Lebku udělal nebo nechal udělat pařížský klenotník Boban. O koho šlo?
Eugene Boban (1834-1908) byl obchodník se starožitnostmi, vlastník dvou lebek. Pobýval v Mexiku od roku 1857, kde ho fascinovaly lebky Aztéků a Mayů. Po návratu si otevřel v Paříži starožitnictví. Jako jeden z prvních artefaktů se v jeho nabídce objevila křišťálová lebka, kterou po čase získal francouzský cestovatel, který ji později daroval muzeu Trocadero v Paříži. Bylo z toho velké pozdvižení…
Netrvalo však dlouho a objevila se druhá lebka. Přesněji v roce 1881 a její cena byla stanovena na 700 dolarů. Boban se tedy přestěhoval do New Yorku, kde ji prodal legendárnímu obchodníku Tiffanymu, který ji po 10 letech prodal britskému muzeu. Obě lebky se tak ocitly v muzeích, a obě byly přisuzovány Aztékům.
Podle stop na lebkách se surový křišťál nalézal na Madagaskaru nebo v Brazílii, ale nikdy ne ve Střední Americe. Tím se prokázalo, že obě lebky jsou padělky.
V roce 1992 byla do Smithsonianova ústavu (národní museum historie) ve Washingtonu dopravena další lebka (od anonymního dárce). Další podobnou lebku má muzeum ve Velké Británii, a také v Paříži.
Zdroje:
