Olmékové nám zanechali tajemný disk

Během vykopávek ve starověkém hlavním městě Olméků San Lorenzo – Tenochtitlan, našli archeologové čedičový disk, na kterém jsou vyryty zřejmě orlí drápy, a sochu jaguára s otevřenou tlamou a se zkříženýma předníma nohama.

Tyto artefakty jsou zatím v této kultuře naprosto ojedinělé.

V mexickém státě Veracruz v lokalitě olméckého obřadního centra v městě San Lorenzo – Tenochtitlán, byly nalezeny dva předměty, vytvořené asi před 3000 lety. K nálezu došlo nedaleko od Palacio Rojo (luxusního Rudého paláce) – sídla olméckých vládců. V současné době je odkryto asi 25 procent z celkové plochy palácového komplexu.

V dohispánské době byly na území dnešního státu Veracruz čtyři indiánské kultury. Huastec a Otomi žily na severu, Totonac – v severní a centrální části státu. Olmékové, zástupci jedné z nejstarších kultur v Americe, ovládali jižní část současného státu Veracruz. Zástupci tohoto národa obývali pobřežní pláně oblasti současných států Veracruz a Tabasco (jihovýchodně od Veracruzu) někdy mezi lety 1000 až 300 let př. n.l.

Archeologové objevili několik olméckých center v Veracruzu, včetně San Lorenzo a Tres Zapotes. Tato sídliště byla pravděpodobně během rozkvětu této kultury nejvýznamnějšími ceremoniálními centry pro celou Střední Ameriku. Z tohoto důvodu, mnoho antropologů považují olméckou kulturu jako zdroj pro řadu následných středoamerických kultur. San Lorenzo – Tenochtitlan, starobylé hlavní město Olméků, začalo být budováno kolem roku 1800 před naším letopočtem, a vrchol jeho prosperity bylo v období 1400 – 1000 před naším letopočtem.

V tomto období se město rozkládalo na ploše 2200 m2, a mohlo v něm trvale bydlet tisíc, možná dokonce 1200 obyvatel. Dnes je San Lorenzo – Tenochtitlán souhrnné označení pro tři rozsáhlá archeologická naleziště – San Lorenzo Tenochtitlan a Potrero Nuevo. Mimochodem, tento Tenochtitlán nelze zaměňovat s hlavním městem Aztéků, který se nacházel na místě dnešního Mexico City.

„San Lorenzo bylo nepochybně nejneobvyklejší ze všech předkolumbijských kulturních center v Novém světě,“ říká doktor historických věd, profesor Ústavu archeologie RAV Valerij Guljajev, expert na starověké civilizace. „Všechny budovy a zařízení se skrývají uvnitř hliněných kopců, které stály na plochém vrcholu planiny, zvedající se ze savany do výšky téměř 50 metrů. Během období dešťů se celá okolní rovina naplní vodou, ale jen náhorní plošina San Lorenzo stála v nádherném osamocení uprostřed zuřících živlů. Příroda záměrně vytvořila bezpečné útočiště pro člověka.“

Ukázalo se ale, že alespoň horních šest nebo sedm metrů planiny se všemi svými hřebeny a roklemi – je dílo lidských rukou. Je to překvapivě, protože bez technických prostředků byla doslova přemístěna hora zeminy. To je jedna ze záhad tohoto národa.

Pro olméckou kulturu jsou charakteristické čedičové sochy hlav, z nichž některé váží asi 40 tun a mají výšku až 3 metry.

Tyto kolosální hlavy jsou i zde. Čedič byl dopravován z 80 kilometrů vzdáleného lomu a podle některých vědců byl přivážen na saních. V mnoha olméckých sídlištích stály pyramidové kopce. Olmékové se zabývali pěstováním plodin a rybolovem. Kolem roku 300 před naším letopočtem olmecká civilizace zaniká, ale proč se tak stalo, je stále nejasné.

Archeologické vykopávky odhalily ještě další úžasnou zvláštnost. Když množství kamenných soch, nalezených dříve nebo během současných vykopávek, byly zaneseny na mapu, vznikly řady, orientované ve směru sever – jih. Kromě toho, každý monument v San Lorenzo byl úmyslně rozbit nebo poškozen, ale poté položen na speciální podklad z červeného štěrku a pokryt silnou vrstvou zeminy a domovního odpadu.

Podle deníku El Universal Veracruz, archeologové našli čedičový disk o průměru 61 cm, na kterém jsou vyryty dva obrazce, jež by mohly představovat orlí drápy. Jeho účel nebo smysl je neznámý. Byla také nalezena poškozená socha, vážící 300 kg, znázorňující jaguára s otevřenou tlamou s překříženýma předníma nohama, z nichž jedna je poškozená. Lze předpokládat, že tyto artefakty mohly patřit některému význačnému obyvateli města.

Během vykopávek v Rudém paláci archeologové objevili v obývacích a skladových prostorách neúplné nebo poškozené sochy z čediče. Vzhledem k tomu, že tento materiál pocházel z velmi vzdálených oblastí a byl velmi cenný, tak ho Olmékové nevyhazovali, ale použili k vytvoření nových uměleckých děl.