V Cuzcu byly objeveny podzemní stavby

Mezinárodní tým archeologů před časem objevil v peruánském městě Cuzco komplex podzemních staveb. Jak prohlašují badatelé, tímto objevem by se mohla potvrdit starobylá legenda, podle níž pod bývalou inckou metropolí existuje dvoukilometrový podzemní tunel, jenž spojoval chrám Slunce s pevností Sacsayhuamán.

Podle stejné legendy Inkové ukryli v této tajné galerii poklady, původně uložené v jejich chrámech, aby je uchránili před vypleněním španělskými dobyvateli. „Nalezené struktury se nacházejí v podzemí kláštera Santo Domingo, který dobyvatelé vybudovali na troskách inckého chrámového komplexu Coricancha, jenž zahrnoval i chrám Slunce.“ upřesnil španělský badatel Javier Sierra.

Vědci při pátrání použili radarový systém, jehož pomocí byl zjištěn prostor ve čtyřmetrové hloubce, v prostoru mezi oltářem a prvním a druhým sloupem v Santo Domingu – dva až tři metry široké galerie. V oblasti muzea, v areálu kostela a jeho obvodu, byly zjištěny zdi, sklepy, dutiny či komory a další malé geometrické útvary, které, pokud archeologové někdy dostanou povolení od katolické diecéze, budou prozkoumány. Mohly být chodby Coricanchy za dob Inků spojením do dalších svatyní v Cuzcu i jinde?

Radarový systém zachytil komplexní drenážní síť v hloubce asi 1,5 metru pod prvním ambitem a dokonce i rozměrnou inckou komoru pod klášterní branou, která směřuje k postrannímu portálu koloniální budovy.
Jeden příběh vypráví, že prý v roce 1920 se v tomto labyrintu ztratili dva chlapci. Po týdnu se objevil jen jeden – zraněný a nepříčetný. Když po týdnu zemřel, svíral v ruce klas kukuřice z ryzího zlata. Pravda nebo lež? Když do Peru dorazili Španělé, padly jim do rukou velké spousty drahých kovů a drahokamů, avšak značná část uměleckého pokladu, který dobyvatelé dokonce i viděli na vlastní oči, záhadným způsobem zmizela. Zmizely poklady v podzemních labyrintech?

Říká se, že Ïnkové na počátku jejich věku objevili prehistorické stavby záhadného, tisíciletí starého superměsta, na jehož troskách vybudovali Cusco. A součástí tohoto města měly být i podzemní labyrinty z prehistorických dob, nazývané „chinkanas“. Tyto „chinkanas“ jsou o celá tisíciletí starší než incká říše. Jsou to ve skalách uměle vyhloubené štoly a tunely, které se kříží, kroutí, odbočují, a vinou se do všech směrů nad a pod sebou. Jenom znalci se odváží do těch podzemních kobek, dokonce kronikář Inka Garcilaso de la Vega si troufl pouze tak daleko, kam dosahovalo denní světlo. Bohužel, některé vstupy do tunelů byly v minulosti navždy uzavřeny z bezpečnostních důvodů.[1]

Působivá incká svatyně Kenko, je zvláštně tvarovaná skála, s mnoha schodišti a plošinami, ležící kousek nad Cuzcem. Je to podivný monument, určený pro venkovní náboženské rituály starých Inků. Několik kilometrů odsud existuje další místo, které vypadá velmi podobně jako Kenko. Existuje zde průchod, kterým se v minulosti dalo vstoupit do sítě podzemních tunelů. Schody, které vedou do neznáma…

Vypravila se tam řada odvážlivců, kteří se však nikdy nevrátili. I v tomto případě byl vchod navždy uzavřen.

Cuzco, které v kečuánském jazyce znamená „pupek“ leželo skutečně v samém středu incké říše. Ve 30. letech 16. století ji zcela rozvrátili španělští dobyvatelé vedení Franciscem Pizarrem.

Toto staré indiánské hlavní město, mělo před příchodem Španělů přes sto tisíc obyvatel. Některé zdroje hovoří až o tři sta tisících obyvatelích. Má tedy dost důvodů k tomu, svá tajemství stále skrývat.

Zdroje:

[1] Inca Garcilaso de la Vega. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Inca_Garcilaso_de_la_Vega