Záhada kamenů otce Nazaria

K umírající ženě spěchá kněz. Musí spěchat – vždyť nelze dopustit, aby zbožná žena opustila tento svět bez duchovní útěchy a posledního pomazání před skonem. Konečně je u nemocné staré ženy, jíž zbývají poslední minuty života. Kněz v rychlosti připraví vše na svatou zpověď, a z brašny vyndavá posvátný olej. Sklání se nad umírající, aby vyslechl její poslední slova, a smířil ji s Bohem. Žena ho však překvapí – namísto vyslovení svých hříchů, podle obvyklé osnovy, přerývaně vypráví udivenému knězi o jakési indiánské kamenné knihovně, ukryté kdesi v horské jeskyni… 

To je pouze část příběhu, který začal před 150 lety, a je doslova vědeckou detektivkou – až do dnešních dní. Katolický kněz José María Nazario se poté vydal do Hadích hor poblíž města Yauco v Portoriku, a skutečně podle slov umírající ženy našel zmiňované místo. Pod zemí, ukryto pod břidlicí, se skrýval tunel s jeskyní. Uvnitř byl Nazario ohromen nálezem velkého množství artefaktů s vyrytými znaky.

Zároveň kněze zaujala obrovská obtížnost, s jakou byly tyto předměty do jeskyně poskládány, neboť některé vážily více než tunu. Rozhodl se, že všechny artefakty přestěhuje, a proto si najal místní obyvatele, kteří mu kameny pomohli přesunout do jeho domu. Bylo jich úctyhodných 800 kusů!
Tam provedl prvotní výzkum, a porovnal kameny s podobnými objekty z jiných zemí. Tato sbírka je dnes známá jako kameny otce Nazaria (španělsky: Piedras del Padre Nazario) nebo také jako Agüeybanáská knihovna (španělsky: Biblioteca de Agüeybaná).

Otec Nazario, který měl jisté zkušenosti se studiem starověkých věd, vzhledem k jeho duchovnímu formování na univerzitě v Salamance, dospěl k závěru, že tyto kameny obsahují staré hebrejské písmo, a že se tedy pravděpodobně vztahovaly k deseti ztraceným kmenům Izraele. Začal se tedy domnívat, že někteří lidé z kmenů dorazili do Portorika, a naučili místní Indiány kmene Taino psát abecedu na kameny! 

Jenže tato interpretace se už tehdy nelíbila mnohým badatelům, a kněz byl obviněn z falšování kamenů. Sám zemřel téměř v zapomnění v roce 1919, aniž by roušku tajemství poodhalil. 

Po smrti otce Nazaria byla většina kamenů uložena v Institutu Portorikánské kultury (ICP), další byly odeslány do zahraničních institucí v New Yorku, Španělsku nebo Paříže. Během 80. let sbírka přilákala historika jménem Salvador Tío, který se pokusil přesvědčit různé instituce k prostudování artefaktů. Vzhledem k tomu, že pravděpodobnost, že se někdy záhada původu kamenů vyřeší, se zdála velmi nízká, akademický zájem po několik desetiletí klesal, dokud je poprvé v roce 2001 nespatřil Reniel Rodríguez Ramos, tehdy ještě jako student.

Ten si při příležitosti 180. výročí narození faráře Nazaria, už jako archeolog na portorikánské univerzitě Utuado, znovu položil zásadní otázku – pochází sbírka skutečně z předkolumbovské epochy, a nebo se jedná o moderní padělek? Po sadě analýz a testů dnes tvrdí, že sbírka enigmatických figurek, věnovaných knězi jeho umírající opatrovnicí v roce 1870, mohou být skutečně artefakty neznámé ztracené civilizace, která mohla žít v Portoriku téměř až před 3000 lety!

Nic takového, jako těchto 800 figurek, nebylo v Americe, ani kdekoli jinde, nikdy nalezeno. Sošky jsou většinou antropomorfní, a nesou nápisy petroglyfů, které vypadají jako jakékoli známé systémy psaní, včetně mayských nebo aztéckých, vysvětlil Ramos. Pokud je tedy fakt, že sbírka skutečně pochází z doby předkolumbovské, a nejedná se o moderní padělek, pak zde máme novou záhadu, která otevírá teorii, že sošky jsou jako poslední duchové – pozůstatky neznámého národa.

Ovšem teorie otce Nazaria, že se jedná o sošky jednoho z deseti ztracených izraelských kmenů, se neuchytila. „Deset kmenů? Ne, ne, “říká Ramos a vysvětlil, že Chris Rollston, odborník na starověké jazyky Levantu, včetně hebrejštiny a féničtiny, potvrdil, že tu a tam lze pozorovat zdánlivé podobnosti v symbolech, ale struktura systémů psaní je zásadně odlišná. Nápisy na soškách obsahují vždy alespoň 15 až 20 různých symbolů, vyrytých v různých uspořádáních: “Narazili jsme na systém poznámek, který nebyl dosud zdokumentován“, řekl Ramos.

Agüeybanova knihovna je pravá!

Na základě spolupráce profesora Ramose, provedli experti z Izraele a Spojených států molekulární analýzu asi 20 kusů kamenů v laboratoři materiálů na univerzitě v Haifě. Ta prokázala, že jedinečné objekty jsou skutečně starožitné a nikoli falešné, což doložili částečně vytvořenou patinou na jejich povrchu. Laboratoř také zjistila stopy červené barvy a zlaté dekorace, což oznámila doktorka Iris Groman-Yaroslavsky, která pracovala na nálezech spolu s profesorem Ramosem. Doktorka Yaroslavsky určila, že symboly na kamenech byly vyrobeny přinejmenším v předkolumbovských dobách, a že byly vystaveny po dlouhou dobu působení vlivů počasí.

Pravlast záhadné Chupacabry

Portoriko bylo první, kde se objevilo záhadné zvíře, které doposud nikdo neznal. Chupacabra neboli „kozí upír“ je nejčastěji popisována jako bytost 1 – 1,7 metrů vysoká s obrovskýma rudýma očima, silnýma zadníma nohama, ostny na zádech, dlouhým jazykem, tesáky a drápy. Útočí na kozy, ale i drůbež, saje jim krev a trhá vnitřní orgány. Z Portorika přišly první zprávy o objevení záhadného zvířete z oblasti měst Ponce, Arecibo a Dorado.  I když šlo zřejmě o omyly a působení klasických predátorů, strach vykonal své a tak se záhadné zvíře nějakým způsobem z ostrovního Portorika dostala přes moře na americký kontinent – ale záhadně vždy jen do španělsky hovořících zemí… 

“Uvnitř symbolů byla zaznamenána vysoká úroveň zvětrávání, což je chemická transformace, kterou hornina prochází, pokud je vystavena po delší dobu přírodním živlům. Kdyby byly kameny vyrobeny otcem Nazariem, o kterém víme, že je po dlouhou dobu schovával doma v krabicích, nebyly by uvnitř symbolů tyto stopy patrné“, řekl k provedené analýze Ramos a dodal, že Yaroslavsky „podrobně vyhodnotila jednotlivé kusy kamenů, a zjistila, že nástroje, použité k jejich výrobě se nezdají být kovové, jak se původně očekávalo, kdyby byly kameny vyrobeny v poslední době. Naopak se zdá, že byly vyrobeny z kamenných nástrojů, zejména z pazourku!“

Na základě analýzy izotopů a určení chemických vlastností bylo dále zjištěno, že artefakty byly vyrobeny z kamene, pocházejícího z Hadích hor. I když tyto testy nemohou kategoricky tvrdit, že artefakty jsou místní, faktem zůstává, že podobná hornina je k dispozici pouze v blízkosti místa nálezu a nenachází se nikde jinde v Portoriku, tvrdí profesor.

Bylo provedeno pět zkoušek radiokarbonového datování sazí, impregnovaných v petroglyfech, které podpořilo starověký původ kamenů, s datovým rozsahem do období 900 př.n.l. – 900 n.l. I když se jedná o širokou časovou osu, v každém případě se stále pohybujeme v předkolumbijské epoše, zdůraznil Ramos.

Lidské osídlení Portorika se datuje až do období 6 000 let. Jinými slovy, místní populace předcházela určenému stáří figurek nejméně o 3 500 let! První karibští osadníci připluli lodí z pevniny, možná z Belize nebo Venezuely. Zjevně to byli lovci-sběrači, kteří neměli potřebné hrnčířské dovednosti, a používali kamenné nástroje. Později, kolem roku 600 př.n.l. až 300 n.l., dorazili a usadili se zde obyvatelé Venezuely nazývaní Saladoidi, kteří přinesli hrnčířské dovednosti, zemědělské techniky a zvířecí obřady. Není známo, jak vycházeli s domorodými Portorikánci.

Kdo tedy na této časové ose vyřezal tajemné figurky? Nevíme, a tak otázky stále zůstávají. Rozpětí datování uhlíku je široké a jediným referenčním bodem je styl řezby a nápisy, které nemají žádnou paralelu s tím, co už známe. Nevykazují žádné známky toho, že jsou produktem deseti židovských kmenů, Féničanů, Řeků nebo jiných starodávných Levantinů, které se ztratily. Ani se nezdají být podobné ničemu pocházejícímu z pevninské Jižní Ameriky. Zdá se, že byly skutečně vyrobeny neznámou civilizací.

Také už se nikdy nedozvíme, proč byla sbírka pohřbena před staletími, a byla známá pouze jediné rodině, která zmizela s poslední starou ženou po roce 1870. Rodríguez Ramos však spekuluje, že vzhledem k tomu, jak je tato sbírka jedinečná, nebyly artefakty produktem široce rozšířeného kultu.

„Dokážu si představit něco na způsob svitků od Mrtvého moře, které byly také uloženy na skrytém místě, a věděli to pouze někteří lidé, kteří se o ně mohli postarat,“ odhaduje.

Jednoznačné je nyní pouze jejich stáří, které je určeno částečně patinou na jejich povrchu, která se musela utvořit přírodními procesy po dlouhé, dlouhé roky během jejich uložení v podzemním úkrytu. Ramos se jako vědec zdráhá riskovat silné tvrzení, že tyto podivné artefakty byly vyrobeny neznámou civilizací. A tak šibalsky tvrdí toto: “Byly vytvořeny jiným způsobem. Když se na ně podívám … okamžitě řeknu – jinak. Nemohu říct, že je vytvořila ztracená civilizace, ale mohu říci: Ruce, které je vytvořily, se lišily od rukou, které vyráběly jiné artefakty v Portoriku.“

Co bude dál?

Rodriguez Ramos se pustil společně se svými kolegy, doktorkou Yaroslavsky a lingvistou Rollstonen do psaní vědeckého článku, s úmyslem jej publikovat v odborném časopise. „Jsou to přesvědčivé studie, které společně s těmi, které popisují provedenou radiokarbonovou studii, poskytují nezvratné informace o stáří sbírky. Kromě toho jsou v souladu s tím, co zjistili i ostatní vědci, kteří prokázali, že kameny byly autentické. Jako další krok bude připraven fotografický katalog sbírky kamenů, které bude k dispozici na webových stránkách univerzity v Utuado. Případní badatelé se tak budou moci zapojit do objasňování původu této záhady.

Deset ztracených kmenů Izraele

Deset severních kmenů Izraele – Rúben, Dan, Neftalí, Gád, Ašer, Isachar, Zabulon, Manases, Efraim, částečně Lévi – Šimeon obývalo původně jih země. V roce 722 př. n. l. byly vyhnány mimo svá území a pravděpodobně se ztratili ve směsi jiných národů. Nicméně tento proces vedl k vytvoření celé řady vzájemně podobných legend o jejich návratu. Jedna z nich hovoří o tom, že tyto kmeny přežily daleko na východě, kde nikým nerušeny zachovávají Boží zákon, a jsou pod přímou ochranou boha. Na konci všech věků prý vyjdou ze své země a budou se podílet na obnově Izraele v duchu Božích zásad. Téma ztracených kmenů zpracovávají např. apokryfní spis 4. kniha Ezdrášova 13,40-50 nebo africký církevní otec Commodianus (žil ve 3. -4. století.) Na těchto vratkých základech je postaveno i náboženství Církve Ježíše Krista Posledních dní, nebo-li jinak – Mormonů.

Radioteleskop v Arecibu 

V Portoriku u městečka Arecibo se v údolí mezi několika kopci nachází jeden z největších radioteleskopů na světě. Byl postaven v 60. letech minulého století a dlouho byl se svým průměrem paraboly – 300 metrů – největším na světě. Překonal ho až sovětský radioteleskop RATAN 600 na Kavkaze v 70. letech, a v roce 2016 čínský FAST, který je dvojnásobně velký. Radioteleskopy jsou využívány k výzkumu vesmíru, i k programu CETI/SETI, tedy k hledání mimozemských civilizací. Jen v letech 2007 – 2012 bylo současně na dvou teleskopech (v Green Bank v Západní Virginii a v Arecibo na Portoriku) zachyceno celkem 17 podivných signálů, které vycházely ze zdroje, který se nalézá asi 3 miliardy světelných let od Země, někde v souhvězdí Vozky. Dosud není jasný původ těchto signálů. Není vyloučen ani jejich umělý původ – tedy, že pochází od daleké mimozemské civilizace. Radioteleskop si zahrál také ve filmu “Kontakt” (1997), “Zlaté oko” s legendárním Jamesem Bondem  (1995), nebo v seriálu “Akta X.” (1993).

Zdroje:

[1] Stěhule, T.: Kameny otce Nazaria. Záhady života, 04/2020. Str. 20-23. ISSN: 1804-9265