Haiti jako synonymum chudoby a nepokojů

Neovladatelnost tohoto národa, který se osamostatnil v roce 1804, je dlouhodobým problémem. Atentát na prezidenta Jovenela Moise, který byl ve středu 07.06.2021 brzy ráno prošpikovaný kulkami ve svém bydlišti, nebyl jediným atentátem na politického vůdce v historii karibského národa.

Po násilné revoluci proti Francii, kterou vedl Toussaint-Louverture (1743-1803), vyhlásilo Haiti v roce 1804 nezávislost, a stalo se první černou republikou. Od té doby se země ponořila do sociálního a rasového rozdělení, které trvá dodnes.

Zavraždění prezidenti

Jean-Jacques Dessalines (1756 – 1806), jeden z vůdců revoluce, byl prvním vládcem Haiti, když se prohlásil za císaře. Přijal různé politické programy – represe proti bílé populaci a mulatům. Odhadem zemřelo asi 3 000 lidí. V roce 1806, pouhé dva roky po nástupu k moci, byl Dessalines zavražděn při lidové vzpouře. Cincinnatus Leconte (1854 – 1912), pravnuk Jeana Jacquese Dessalinese, vládl na Haiti od 15. srpna 1911 až do 8. srpna 1912. Zemřel po výbuchu v Národním paláci. Ačkoli se hovořilo o nehodě, vždy se šířily pověsti, že se jednalo o úmyslnou událost.  Podobný osud utrpěl i prezident Jean Vilbrun Guillaume Sam  (1859 – 1915), který v roce 1915 zastával úřad sotva čtyři měsíce. Po provedení řady autoritářských opatření nařídil popravu více než 150 lidí ve věznici, což vedlo k povstání obyvatel. Uchýlil se na francouzské velvyslanectví, ale povstalci vnikli do budovy a zavraždili ho. Jeho tělo bylo rozřezáno.

23 pokusů o převrat

Haiti bylo zemí sužovanou bídou, násilím, přírodními tragédiemi a politickou nestabilitou. A ve 20. a 21. století tomu nebylo jinak. V letech 1945 až 2019 bylo provedeno ne méně než 23 pokusů o puč, z nichž 15 se uskutečnilo!

Jedním z nejvýznamnějších okamžiků bylo, když se Francois Duvalier (1907 – 1971), známý jako „Papa Doc“, prohlásil za celoživotního prezidenta. Jeho předsednictví je připomínáno jako vláda teroru způsobená tajnou policií – známou jako Tontons Macoutes – která eliminovala nepřátele režimu. V roce 1986, během lidového povstání, uprchl do Francie. Jeho nástupcem byl jeho syn Jean-Claude Duvalier  (1951 – 2014), „Bébé Doc“, který použil stejnou těžkou ruku jako jeho otec.

V roce 1990 se Jean Bertrand Aristide (1953) stal prvním prezidentem, který byl demokraticky zvolen, a byl svržen pučem v roce 1991. Po odchodu do exilu se do země vrátil o sedm let později. K prezidentskému úřadu se vrátil v roce 2001 a v roce 2004 pod tlakem USA rezignoval a opustil Haiti.

Expanze USA v regionu

20. století je poznamenáno expanzí a vlivem Spojených států v latinskoamerickém regionu, z něhož Haiti neuniklo. Washington zasáhl v karibské zemi třikrát (1915-1934, 1994-1995 a 2004). Vedoucí představitelé USA ospravedlnili tyto intervence tvrzením, že hledali hodnotu demokracie, respektu a sociálních hodnot v tomto národě. Existuje však mnoho analytiků, kteří potvrzují, že jejich přítomnost na haitském území zhoršila situaci v zemi.

„Haiti je experimentální laboratoř, ve které nejsou brány v úvahu potřeby obyvatel.“

Po odchodu prezidenta Jean-Bertranda Aristida v roce 2004 přistáli v zemi americké jednotky. O několik měsíců později se Rada bezpečnosti rozhodla nahradit je delegací mírových sil OSN, která zůstala do roku 2017 a která kromě toho, že nedokázala stabilizovat zemi, nebyla bez kontroverze s vážnými obviněními ze sexuálního zneužívání.

Podle názoru novináře a politického analytika Alexandra Anfrunse bylo Haiti „obsazeno OSN a koalicí zemí“, která provedla „skutečnou invazi“. Kromě toho se domnívá, že národ „je experimentální laboratoří, v níž nejsou brány v úvahu potřeby populace“.

V lednu 2010 zemětřesení situaci ještě zhoršilo, když se přehnalo velkou částí Haiti. Katastrofa, při které podle různých odhadů zemřelo 100 000 až 316 000 lidí. V současné době země trpí hlubokou krizí násilí, kterou prohlubují územní boje mezi  ozbrojenými gangy, které soupeří o kontrolu nad nejchudšími čtvrtěmi v Port-au-Prince.

Ekonomika a společnost

V této souvislosti nebyl možný jeho ekonomický rozvoj. Národ – s velkými nerovnostmi mezi venkovem a městem – má 11,26 milionu obyvatel a podle Světové banky zůstává 60% neboli 6,3 milionu chudých a 24%, tj. 2,5 milionu, je v situaci extrémní chudoby.

„Hospodářskou situaci na Haiti je třeba analyzovat s přihlédnutím k historické perspektivě. Není to chudá země náhodou. Byla ochuzena záměrně a zejména využíváním struktur neokolonialismu,“ tvrdí Anfruns.

„Haiti – jedna z mála zemí na světě, která dosud nedostala vakcínu proti Covidu 19.„

HDP země – podle indexu lidského rozvoje na 170 z 189 – se v roce 2020 snížilo o 3,8% s pandemií koronavirů, což zhoršilo již tak slabou ekonomiku a politickou nestabilitu. Panoráma, která přiměla mnoho Haiťanů emigrovat hlavně do sousední země, Dominikánské republiky, ale také do USA, Kanady a Francie, bývalých metropolí.

Politolog znovu opakuje, že existuje „účelové pozadí“ a že existují „země zapojené tak, aby se lidé nerozvíjeli a aby haitské elity sloužily americkému imperialismu“.

Podle jeho názoru prozatímní předseda vlády Haiti Claude Joseph „je v úzkém kontaktu“ s ministrem zahraničí USA Antoniem Blinkenem „s osobou, která byla proškolena pod rouškou CIA“. „Elita, která po atentátu (na Moïse) v současné době převezme otěže, bude udržovat stejnou politiku, která uvrhuje obyvatele Haiti do extrémní chudoby,“ uzavírá politolog.

Zdroje:

[1] Haití, más allá del asesinato de Jovenel Moïse: una historia de pobreza, golpes de Estado y magnicidios. 08.07.2021. rt.com. Online: https://actualidad.rt.com/actualidad/397258-haiti-historia-pobreza-golpes-asesinatos