Kamenné koule z Kostariky

Jihozápadní Kostarika je domovem více než 300 kamenných koulí, které zde zanechali dávní obyvatelé. Neznámý účel vyvolal množství fantastických domněnek. Co se o nich skutečně dnes ví?
V roce 1930 bagry při rozšiřování banánových plantáží narazily na kamennou kouli o průměru 2 m. A pak následovaly další a další nálezy, některé o průměru pouze několika centimetrů, jiné až několik metrů.
Ihned poté se v regionu Las Bolas vyrojily fantastické domněnky. Jsou to starobylé a magické relikvie, prý staré tisíce let, zhotovené za pomoci kouzelných lektvarů, a jsou prý naplněné zlatem.

A tak se v koulích hledal poklad a některé z nich byly zničeny. Ovšem bezvýsledně.

Některé si vzali na své zahrady příslušníci bohaté elity, naštěstí některé byly ponechány na místě nebo uloženy v Museo Nacional de Costa Rica (Kostarické Národní muzeum). (1)

Dodnes bylo nalezeno více než 300 kamenných koulí v Diquís Delta (2) a na Isla del Cano.

Diquís Delta je místo dnes již zaniklé Diquís kultury (3)

Některé z těchto koulí jsou vyrobeny z pískovce a vápence, zbytek je z gabro, což je vyvřelina, chemicky podobná čediči. (4)

Obří starobylá kamenná koule se poprvé dostala do populární kultury ve filmu „Dobyvatelé ztracené archy“, kdy dobrodruh – archeolog Dr. Indiana Jones se pokusí vzít sošku zlatého idolu z chrámu v Peru. Snaží se nahradit modlu s pytlíkem plným písku o stejné hmotnosti, aby nespustil zrádný mechanismus proti zlodějům, ale ten se přesto uvede do pohybu a za Jonesem se kutálí gigantická kamenná koule. Ukázalo to sice spjatost koulí s kultovní úlohou, ale jinak v žádném případě to neznamená odhalení jejich skutečného účelu.

Mýty

Některé z mýtů o koulích jsou bizarní. Třeba, že koule pochází z Atlantidy, nebo že šlo o kuličky pro hru obrů.

Existuje jen několik mýtů, které si zasluhují zvláštní zmínku a pozornost.

První z nich, jak již bylo uvedeno, uvádí, že uvnitř koule je velké bohatství.

Nebo že koule byly vytvořeny za pomocí lektvaru, který měl schopnost změkčit skálu, což ji umožnilo vytvarovat do dokonalé koule.

Někteří badatelé říkají, že na koulích jsou petroglyfy, vyryté nebo vyleptané symboly, které mohou být vidět až po polití vodou.

Myšlenka využití lektvaru, který změkčuje skálu, je často podporována tvrzením francouzského archeologa Josepha Davidovitse (5). Ten se snaží dokázat nejen že kvádry v egyptských pyramidách jsou umělé (6), ale že i staří Inkové mohli za pomocí kyselin, odvozených od místních rostlin, těžit i tvarovat velké kameny pro své stavby.

To by sice mohlo platit na vápenec, který by reagoval na kyselinu stejným způsobem, jako na tabletu antacidu (7) žaludeční kyseliny. Jenže většina koulí v Kostarice jsou z gabro, materiálu, tvořeném silikátovými minerály, bohaté na hořčík a železo, z nichž žádný by nebyl reaktivní vůči kyselinám.

Nejhouževnatější mýtus je o jejich perfektním kulatém tvaru. Pochází z tvrzení, že starověké národy měly nějaké tajné znalosti, které jim umožňovaly dělat něco dokonale, což až teprve v nedávné době jsme byli schopni zopakovat moderními vědeckými postupy.

I když kamenné koule jsou vzorem neuvěřitelného řemeslného zpracování kamene, je rovněž zcela zřejmé, že nejde o dokonalé koule. Dokonce i povrchní kontrola fotografií ukáže stopy nástrojů. Je pravda, že koule mírně změnily svůj tvar v průběhu času v důsledku eroze.

I tvrzení, že koulích jsou rytiny a petroglyfy, které lze vidět pouze v dešti, je v rozporu s tvrzením, že koule mají dokonalý kulový tvar.

I když voda je používána pro zviditelnění rytin na skalách, dnes na koulích nejsou po nějakých rytinách ani stopy. Je možné, že původně mělké petroglyfy mohly být ztraceny následky času a eroze.

Možné vysvětlení a archeologické výzkumy

Předpokládá se, že koule byly vyrobeny domorodými národy předkolumbovské Kostariky, v rámci kultury Diquís. První byly vyrobeny kolem roku 600, a pokračoval až do roku 1000, tedy jejich výroba se zastavila ještě před příchodem Španělů. Představují působivý příklad řemeslné dovednosti lidí v tomto regionu ještě před kontaktem s Evropany, stejně jako pyramidy Mayů nebo horská města Inků.

Jedním z důvodů tajemnosti těchto koulí je právě jejich spojení s kulturou Disquís, která, na rozdíl od Mayú nebo Aztéků, brzy vymřela. Takže ohledně jejich původu a původního účelu není možné čerpat z ničeho jiného, než z mýtů a legend.

Dále výzkumu jejich původu, výroby a původního účelu bránila skutečnost, že jejich výskyt byl na soukromých pozemcích, určených k pěstování ovoce a banánů. Mnoho kamenných koulí bylo odstraněno z místa, kde byly nalezeny, o nějakém systematickém archeologickém výzkumu v místech nálezu nemohlo být ani řeči. Tak došlo ke zničení veškeré nálezové situace, ztrátě informací o jejich původu a umístění v širším kontextu.

Naše současné chápání toho, jak byly koule vyrobeny, je zdánlivě jednoduché, ale o nic méně působivé. Domorodé společnosti, pracující bez kol nebo tažných zvířat, přepravovali kamenné kusy do 15 tun a otesávali je do kulového tvaru bez kovových nástrojů. To vyžadovalo vysokou úroveň organizace, mnoho času a řemeslné dovednosti.

Jenže proč to dělali? Jedním z nejslibnějších vysvětlení bylo, že měly být uspořádány tak, aby napodobily hvězdy na obloze, být jakousi pozemní mapu vesmíru. Petroglyfy na koulích (tedy pokud tam byly) mohly obsahovat informace o hvězdách, souhvězdích. Ale stejně tak je možné, že koule jsou symbolem společenského postavení pro bohaté a mocné, stejně jako dnešní bohatí Kostaričané, kteří si koule vzali domů.

Nejlepší způsob, jak odpovědět na tyto otázky je pečlivé pokračující studium a také ochrana všech zachovalých artefaktů.

Lidé v moderní Kostarice jsou hrdí na dědictví, které jejich kamenné koule představují. A mají plné právo být hrdí, koule představují jeden z pozůstatků kdysi impozantní a vyspělé kultury v regionu.

Problém nastává, když jsou koule prezentovány jako nějak magické nebo mystické, ať už z poctivého přesvědčení, nebo jako způsob, jak nalákat turisty do této oblasti. Naštěstí, s podporou Museo Nacional de Costa Rica, koule z Disquís Delta byly zaneseny na seznam světového dědictví UNESCO v roce 2014.

Odkazy

(1) http://www.museocostarica.go.cr/
(2) http://en.wikipedia.org/wiki/Stone_spheres_of_Costa_Rica
(3) http://en.wikipedia.org/wiki/Diquis_culture
(4) http://cs.wikipedia.org/wiki/Gabro
(5) http://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Davidovits
(6) -r-: Umělý kámen v pyramidách. ZaZ, 20.7.2014 
(7) http://cs.wikipedia.org/wiki/Antacida