Sůl nad zlato

To není jen název staré české pohádky. Sůl byla nikoli náhodou nazývána jako “Bílé zlato”. Sůl pro svou nepostradatelnost pro lidský organismus byla vždy strategickou surovinou. Ložiska soli a střediska její výroby byly vždy pečlivě chráněnými obchodními centry starých civilizací. A taky patřičně bohatými, stejně jako stezky, po nichž se sůl dopravovala ke spotřebitelům. Připomeňme jen Solné údolí kolem rakouského Hallstattu, od kterého má své jméno významná halštatská kultura starých Keltů (7. -5. stol. př.l.). [1] Nejinak tomu bylo v Jižní Americe.

Maras je dnes zapomenuté malé městečko ležící západně od Cusca.[2] Bylo osídleno v koloniálních časech, když tehdejší občané Cuzca museli odejít z paláců Inků v Cuzcu a přestěhovali se do jiných měst v okolí, jako byla Mara. Město se nachází ve výšce 3300 metrů nad mořem, na rovině, která byla v minulosti náhorní plošinou s překrásným výhledem na zasněžené vrcholky.

Na severozápad od tohoto města se nacházejí solné pánve tzv. “salineras de Maras”, jejichž panorama zná téměř každý. Z obce se na místo dá dostat jak pěšky po stezce, tak i autem.

Předpokládá se, že solné pánve byly původně postaveny civilizací Wari, která předcházela civilizaci Inků. Později Inkové spatřili v soli ekonomickou příležitost a rozšířili slané pánve po celé hoře. Můžeme se jen domnívat, zda strategické solné doly a hlavní město incké říše Cusco bylo ve vzájemné blízkosti pouhou náhodou?

V následujícím krátkém dokumentu se můžete k solným dolům vypravit sami. Jedná se o několik tisíc malých nádrží s přibližnou plochou kolem 5 m². Slaná voda je přiváděna do pánve, kde se odpařuje a zůstává sůl v podobě krystalů. Když se voda odpaří, lidé z místních komunit pečlivě oškrabují krystaly soli z hliněných okrajů. Když jsou všechny krystaly odstraněny, nádoba je znovu naplněna slanou vodou. Tato technika je po staletí stále stejná a byla praktikována již dlouho před příchodem Inků. Každá pánev je vlastněna a dobývána místní rodinou z komunity obce Maras a sůl je sbírána a prodávána v místních obchodech nebo v blízkých městech. Sůl je dnes dodatečně jodifikována podle státních norem. Kromě chloridu sodného tato sůl obsahuje i další minerály, jako je vápník, železo, hořčík, zinek a měď.

Návštěva solných pánví se dá spojit s návštěvou nedaleké “incké laboratoře” Moray,[3] která se nachází poblíž. Obě místa jsou velkým zážitkem, s celou řadou nevyřčených otázek.

Zdroje:

[1] Doba halštatská. Wikipedia. Online: https://cs.wikipedia.org/wiki/Doba_hal%C5%A1tatsk%C3%A1
[2] Maras, Peru. Wikipedia. Online: https://en.wikipedia.org/wiki/Maras,_Peru
[3] Moray (Inca ruin). Wikipedia. Online: https://en.wikipedia.org/wiki/Moray_(Inca_ruin)