Znali Inkové tajnou techniku, jak „změkčit“ kameny?
Schopnost jihoamerických kultur zpracovávat kámen a stavět zdi, schopné odolat nepřízni přírody po celá staletí, udivuje laiky i odborníky už dlouho.
Tradiční archeologie argumentuje klasickými kamenickými postupy a tisíciletou zkušeností lidí v práci s tímto materiálem. Každý kontakt s touto technologií však uvádí v úžas nadšence i odborníky. Čas od času se vynoří zprávy a hypotézy o tom, že tu musela zafungovat nějaká jiná, neznámá technologie, umožňující zpracovávat, a také jinak dopravovat kámen z lomu na místo určení. Jaká to je technologie?
V roce 1983 španělská RTVE odvysílala televizní dokument El Otro Perú, jako součást seriálu, který uváděl známý psychiatr a badatel Jiménez del Oso. V tomto programu se zabýval jednou z největších záhad starověkého Peru, a ve které autor rozmlouval se zajímavou postavou: otcem Jorge Lira.
Španělský novinář Juanjo Pérez říká, že otec Lira, dnes již zesnulý peruánský kněz, byl jedním z největších odborníků na andský folklór. Šlo o autora nesčetných knih a článků, a především prvního slovníku z kečuánštiny do španělštiny. Otec Lira žil v malém městečku nedaleko Cuzca a Jiménez del Oso se tam vydal kvůli znepokojivému prohlášení – otec Lira tvrdil, že objevil nejlépe střežené tajemství Inků: látku rostlinného původu, která byla schopna změkčit kameny.
Ale tento příběh začal mnohem dříve…
Legendy mnoha peruánských předkolumbovských národů uvádí, že bohové dali domorodcům dva dary, aby mohli stavět kolosální architektonická díla jako Sacsayhuaman nebo Ollantaytambo. Tyto dary podle otce Liry byly v první řadě listem koky, silným anestetikem, které dělníkům umožnilo odolávat bolesti a fyzickému vyčerpání. Je to pochopitelné, jen si zkuste představit úsilí, které muselo být vynaloženo na stavbu takových památek. Druhým darem však byla rostlina s neuvěřitelnými vlastnostmi, která ve směsi s dalšími složkami proměnila nejtvrdší horniny v pastovitou a tvarovatelnou hmotu.
„Čtrnáct let,“ píše Juanjo Pérez, „otec Lira studoval legendu o starověkých Andách a nakonec dokázal identifikovat keř jotcha jako rostlinu, která byla po smíchání a ošetření jinou rostlinou a dalšími látkami, schopná přeměnit kámen na hlínu. Starověcí domorodci zvládli tuto techniku – říká otec Lira v jednom ze svých článků – a změkčili kámen na měkkou hmotu, kterou mohli snadno formovat.“
Andská efedra, rostlina, která láme kosti
Americkému průzkumníkovi a politikovi Hiramu Binghamovi, objeviteli Machu Picchu, bylo také řečeno o existenci rostliny, jejíž šťávy bylo možné změkčit kameny tak, aby do sebe dokonale zapadly. O této rostlině existují oficiální záznamy, mezi něž patří i sebrané informace od prvních španělských kronikářů. Později tuto verzi zkontroloval: „Jednoho dne, když tábořil u skalnaté řeky, pozoroval ptáka, stojícího na skále, měl v zobáku list. Viděl jsem, jak pták list vložil na kámen a klekl na něj. Pták se vrátil další den. Do té doby se na místě, kde byla čepel, vytvořila vydutina. S touto metodou vytvořil pták „šálek“, který zachytil a napil vody, které stékaly z řeky. “
Argentinský antropolog a vědec Aukanau ve svém textu věnovaném tajemství ptáka Pitiwe, a rostlině, která rozpouští železo a kámen, nám připomíná existenci rostliny, kterou Mapuche považuje za léčivou, a která roste v andských horách od Ekvádoru do Magellanského průlivu. „Botanici tomu říkají Andský Ephedra a je jednou z těch, u nichž je podezření, že jsou slavnou a vyhledávanou bylinou Inků.“
Není překvapením, že se jí instinktivně zvířata vyhýbají, protože věděly, co se s nimi stane, když ji požijí: jsou známi malí savci, kteří podlehli, oteklo jim tělo, a jejich kosti nasákly šťávami z jejich větví a listů.”
Je to hustě rozvětvený keř, jednotné větve mají až 40 cm; stonek je někdy vysoký, někdy má spletité větve. Scamiformní listy, zakroucené do uzlů. Otec Lira však zemřel v roce 1988 a tajemství skutečné látky a jejího použití si vzal do hrobu. Dosud se nikomu nepodařilo přesně identifikovat takovou podivnou rostlinu, i když řada nadšenců nabízí stále nové a nové řešené toho, co mohla být andská efedra.
Zdroj: Laklave
Obrázek: Sacsayhuaman Wall, Cusco.
Čtěte také:
