Sexualita ve starověkém Peru

Téměř ve všech velkých univerzálních kulturách byla sexualita posvátným motivem úcty a hluboké úcty, protože představovala skutečné tajemství jejich existence, tedy života, kontinuity lidského druhu a nejvyšší moc, která čelí smrti.
Této znalosti si starověcí Peruánci cenili; sloužila jako dokonalá osa a hnací síla pro postupný proces formování velkého spirálového základu jedné z nejvýznamnějších kultur lidstva. Sexualita starověkých Peruánců se dodnes nedočkala seriózního zacházení ani studia ze strachu z moralizující a idealistické kritiky.

Zevallos Quiñones (1985) píše:

„Musíme odložit stranou podvědomý tlak našich židovsko-křesťanských představ a studovat materiály takové, jaké skutečně jsou: archeologické dokumenty ze zaniklé společnosti. Pro žádného historika starověkého andského člověka není spekulativní tvrdit, že téměř veškerá mytická aktivita byla spojena s dosahováním sociálních a ekonomických výhod. Je proto důležité objasnit, že sexualita předincké a incké kultury měla velký význam a byla asimilována do magicko-náboženských hodnot jejich ideologické struktury.“

Umění kultury Moche (100 př. n. l. – 700 n. l.), vyjádřené v tzv. erotických huacos, údajně odráželo scény z jejich každodenního života, ale nedávné studie ukázaly, že všechny zobrazené činnosti měly posvátnou nebo rituální funkci.

Archeolog Christopher Donnan naznačuje, že by mohly zobrazovat rituální praktiky, které se odehrávaly v ceremoniálních kontextech:

„Je pravděpodobné, že erotická aktivita zobrazená v umění Moche je jednoduše součástí rituálu a velmi odlišná od každodenní sexuální praxe.“

Existují také vyobrazení lidí, zapojených do sexuálních aktů, které nevedou k oplodnění, jako je anální sex, orální sex a masturbace. Tyto rituální sexuální praktiky symbolicky spojují svět živých se světem mrtvých.

Tyto praktiky pravděpodobně souvisejí s obdobím obrácení pořadí v zemědělském kalendáři, kdy starověcí Peruánci rozpoznávali přítomnost svých předků v pozemském světě prostřednictvím dešťových srážek a vody přítomné v řekách.

Checan

Checan je jazykový výraz kultury Moche, což znamená láska. Don Rafael Larco Hoyle, inspirovaný tímto hlubokým slovem, poprvé v historii peruánské archeologie vydal krásnou knihu s názvem „CHECAN,“ ve které prostřednictvím stovek historických fotografií posvátné keramiky odhaluje erotický sexuální život mužů a žen této velkolepé kultury.

V tomto smyslu Checan odráží část ohromné milostné architektury kultury Moche (kterou je třeba ještě hodně hlouběji prozkoumat).

Dokazuje, že lidé kultury Moche věděli, jak vytvářet, praktikovat a reprezentovat svou sexualitu, zkoumali a objevovali každý centimetr svého těla, aby dosáhli větších pocitů a potěšení, a z každého sexuálního setkání udělali úspěch, sdílené vyvrcholení, štěstí naplněné potěšením.

V rámci univerza sexuálních reprezentací byly nalezeny mužské a ženské pohlavní orgány, znázorněné nezávisle v každé keramice. Poté, s mistrovským rozvojem sochařství, byly v tělesném kontextu identifikovány reprezentace falusů a vulv, jejichž reprezentace byly vždy záměrně neproporcionální a především se je snažily přehnaně zdůraznit ve vztahu k lidskému tělu. Nakonec byla prakticky znázorněna rozmanitá sada sexuálního styku.

Sexuální reprezentace se však neomezovala pouze na muže; zahrnovala také zvířecí svět s rozmanitými reprezentacemi obrazů žab, psů a veverek; stejně jako rostlinný svět, jako je humanizovaná nebo božská kukuřice a hlízy; bohové také plodí, dokonce znázorňují pumu při pohlavním styku.

Jinými slovy, jednalo se o kosmogonickou rovnováhu, sjednocenou ústřední myšlenkou reprodukce neboli plodnosti, v níž člověk nebyl izolovanou nebo oddělenou bytostí, ale spíše dalším prvkem v rámci animistické a teogonické koncepce kultury Moche.

Láska a sex byly tedy prezentovány jako transcendentální pocity a praktiky, které přesahují denaturalizaci, jež nás ponechává na nižší úrovni.

Obr.: Muzeum Larco, Lima.

Zdroj: Enrique Vergara Montero: Sexo en los Moche. Trujillo, 2013