Tradiční nástroj amazonských divokých kmenů
Kmen Bora Bora žije v deštných pralesích u řeky Amazonky mezi státy Peru a Kolumbie. Přibližný počet obyvatel kmene je dnes přibližně asi 1 500 lidí. Melodie, kterou hudebních nástroj Manguare vydává, pokládá mnoho amazonských kmenů za slova a obyvatelé kmene Bora Bora tento bubnový jazyk donedávna běžně využívali.
Vědci tento smyšlený jazyk prostudovali a zjistili, že je velmi podobný mluvenému projevu. Hudba napodobuje rytmus a tempo vět, samotné údery se sčítají do slov a zvuk vyjadřuje intonaci.
Manguare je spojovacím prvkem kmene, s nímž komunikují celé vesnice na vzdálenosti až 20 km. Není to tak dávno, co tento podivný nástroj byl společným vlastnictvím každé místní rodiny. Kdokoli na něj mohl hrát a přenášet tak informace pomocí této melodie. Každý rozuměl jazyku bez větších obtíží – byl nedílnou součástí života lidí, stejně jako je pro nás český jazyk.
Vědci se však domnívají, že se blíží konec využívání bubnů. Celkem totiž zůstalo pouze 20 těchto nástrojů a místní na ně nehrají tak často, jako tomu bylo před několika desítkami let. Hudební jazyk byl nahrazen běžnou španělštinou.
Členové Bora Bora stále častěji používají tento nástroj pro zábavní a administrativní účely. Manguare slouží jako zdroj hudby na pozadí různých akcí nebo je využíván náčelníky k posílání důležitých zpráv. Dříve mohli i obyčejní sousedé komunikovat pomocí bubnu, aniž by museli opustit své domovy.
Obvykle byly s pomocí Manguare vyjádřeny požadavky, že je třeba něco udělat. Byly jím oznamovány zprávy o kmenových svátcích nebo informace, že do vesnice přišli cizinci. Jeden úder do bubnu se rovná jedné slabice. V průměru pomocí 60 úderů vytvořil hráč větu, která se skládala z 15 slov.
Vědci tvrdí že srovnání záznamu hry na Manguare a ústní konverzace obyvatel kmene Bora Bora ukázaly, že hudba téměř úplně kopíruje tempo a odstíny projevu majitele nástroje. Můžeme si jen přát, aby se tento nástroj udržel ještě dlouho a nové generace s ním navazovaly na kulturu svých předků.
