Proč nemůžeme vyřešit záhadu polygonálního zdiva v Peru

Polygonální zdivo je druh zdiva s použitím polygonálních kamenů, přitlačených na sebe, které jsou spojeny v libovolných úhlech. Právě tento druh inckého zdiva použitý v Peru vyvolává mnoho otázek.

Podle oficiální verze se předpokládá, že polygonální zdivo v Peru bylo vyrobeno pomocí mechanického zpracování kamenů a individuální úpravy bloků.Tvrdí se, že před stovkami let stavitelé polygonálního zdiva s téměř holýma rukama a improvizovanými nástroji stavěli velkolepé stavby, včetně četných teras jako lze vidět u inckého města Machu Picchu. Bloky, ze kterých bylo zdivo postaveno, mají výrazné rozdíly – zpracování je velmi hrubé a nepřesné, s mnoha mezerami, což dodává hlavní hypotéze optimismus.

Ale to vše se mísí s velmi kvalitní prací. Osoba se stavebním vzděláním může určit, že ruční opracování je velmi problematické. Polygonální zdivo je nejsložitější technologií, kterou ani dnes nezvládne každý inženýr, i za pomoci high-tech zařízení. Na mnoha archeologických nalezištích v Peru je zdivo výrazně odlišné, a aplikace různých technologií je viditelná pouhým okem.

Navíc mechanický způsob zpracování není schopen dosáhnout takové ideální přesnosti, jakou jsou některé kameny zhotoveny. V tomto případě se tvrdí, že kameny byly vyleštěny, že tehdejší lidé měli mnoho času a podobně. To jsou ale naprosto nemožné věci, které musí být zřejmé každému odborníkovi.

Zároveň je třeba pochopit, že když jsou kameny obdélníkové, je mnohem snazší je umístit, ale i v tomto případě existují obrovské mezery v mnoha archeologických nalezištích na světě. Peruánské objekty, mnohem složitější a vysoce kvalitní, mají přesnost opěry zdiva ideální.

Přesná metoda použitá Inky je záhadou. Vědci vysvětlují, že při stavbě měst nebyly použity žádné špičkové technologie. Bylo by to možné vysvětlit jen za předpokladu, že kameny byly původně tvárné a měkké, nějak jako beton a teprve po ustavení ztvrdly na dnešní kámen. 

A co je nejdůležitější, neexistuje pravidelná  struktura. Nejsou zde stopy po nástroji, stopy po švech. Jak mohli změkčit takový materiál, není známo. Neexistují žádné syntetické kameny, ale tvrdí se, že jsou rozhodně přirozené. Samotné bloky jsou vypouklé. Zdivo používané Inky nemá žádné základy! Jakoby bylo použito něco na způsob betonu – váha mnoha bloků je několik tun, je zde perfektní zkosení, základna bloků je velmi silná, a náročná je i samotná konstrukce zdiva.

Jak byly bloky sestaveny, není tedy vůbec jasné. Tajemství polygonálního zdiva dosud nebylo vyřešeno a nevíme, kdy a jestli vůbec se podaří toto tajemství odhalit. Proto i nadále tajemné ruiny kdesi v Jižní Americe nám milovníkům záhad nedají spát.

Zdroje:

[1] Почему мы не можем разгадать тайну полигональной кладки в Перу. 25.12.2020. zen.yandex.ru. Online: https://zen.yandex.ru/media/zona_51/pochemu-my-ne-mojem-razgadat-tainu-poligonalnoi-kladki-v-peru-5fe63985de81402ba8c9324a