Starověcí Peruánci uctívali kult lišky

Američtí vědci objevili v roce 2011 v Andách sochu, která vznikla před 4000 lety. Zdá se, že se jedná o nejstarší sochu na území Jižní Ameriky – předtím za nejstarší byly považovány sochy ze starověkého obřadního místa Chavín de Huántar, které jsou ale o téměř tisíc let mladší. Tato socha byla vytvořena lidmi, kteří zřejmě uctívali kult lišky.

 Zdá se, že archeologové z University of Missouri objevili nejstarší sochu v Americe. Ačkoli, abych byl dokonale přesný, nejedná se o plnohodnotnou sochu, ale o bustu. Zobrazuje muže, hrajícího na dechový nástroj podobný trubce. Mimochodem, socha je vyrobena velmi elegantně, zejména, poloha každého prstu na rukou hráče je vidět ve všech detailech.

Vedoucí výkopových prací, profesor Robert Benfer nevylučuje, že tato socha zobrazovala celou lidskou postavu, jen se časem nohy sochy zlomily a v současné době mohou být na jiném místě.

Je třeba podotknout, že v roce 2004 narazila Benferova skupina ve městě Buena Vista v Peru (přibližně 30 mil severně od Limy) na pozůstatky starověké struktury. Pod tlustou vrstvou písku, půdy a skalních úlomků byla jednoduchá obdélníková konstrukce, jejíž výška nepřekročila 10 metrů. Po radiokarbonové analýze objektů nalezených v chrámu a jeho okolí (zbytky bavlněné tkaniny vyrobené z větviček rituálních nádob a hůlek) se ukázalo, že jejich stáří je více než 4000 let.

Vědci se okamžitě rozhodli, že chrám není zasvěcen někomu, ale lišce – našli v místnosti kamennou desku s reliéfním obrazem zvířete. Tento předpoklad byl potvrzen nálezem uvnitř chrámu: obrovský antropomorfní disk (to je v podstatě lidská tvář s očima a ústy), představující obraz Pachamama, boha země a sklizně (viz. úvodní obrázek). Oslavy, které mu byly věnovány, se konaly vždy 21. června v den první sklizně. Zajímavé je, že vedle této obrovské hlavy byly postavy, které připomínaly lišky.

Po první sérii nálezů však nadšení vědců neopadlo a od roku 2007 pokračují ve vykopávkách. Několik let výzkumu nedávalo žádné významné výsledky, ale na jaře roku 2011 se štěstí opět na archeology usmálo. Byla nalezena druhá maska Pachamama (opět ve společnosti dvou lišek) a také busta hudebníka, kterého vědci nazvali „trumpetista“.

Podle profesora Benfera tento objev vědcům dává představu o tom, jak se konaly tajemné starodávné náboženské obřady. Tady je scéna z reálného života. Maska se dvěma liškami po stranách zřejmě symbolizuje zimní slunovrat, když začalo období dešťů v Andách. V tento den, podle tehdejších zvyklostí, bylo nutné zahájit setí, protože semena zasazená před dnem slunovratu prostě nevyklíčila. Svátek začal slavnostním ceremoniálem kněží vstupujících do chrámu za doprovodu hudby. Byl to tento hudebník, který zřejmě doprovázel průvod duchovenstva a byl zvěčněn v chrámu Lišky před 4000 lety.

Benfer také říká, že posledně nalezená maska, ačkoliv podobná obrazu Pachamamy na starší masce s ním není totožná. Jak bylo uvedeno výše, symbolizuje zimní slunovrat, zatímco první maska je symbolem letního slunovratu. Podařilo se to zjistit na základě jejího božského výrazu – oči novější masky jsou pokryty, což znamená nejkratší den světla v roce, a ta předchozí je má naopak široce otevřené.

Ale proč je Pachamama vyobrazena ve společnosti lišek? Archeologové říkají, že symbolizuje skutečnost, že po celou dobu od června do prosince na obloze v Mléčné dráze byla vidět tmavá skvrna (mezihvězdná oblast), kterou obyvatelé And nazývali „liškou“. Faktem je, že v astronomii Indiánů Jižní Ameriky hrály velkou roli nejen souhvězdí, ale i tmavé skvrny na Mléčné dráze. Domorodí obyvatelé Peru si stále pamatují na mýtus spojený s touto mezihvězdnou skupinou.

Podle nich, jakmile liška našla silné lano, hodila ho přes temné místo k obloze a vyšplhala tam. V nebi našlo toto malé, ale chytré zvíře mnoho jedlých rostlin, které se rozhodlo vzít na zem. Na zpáteční cestě však liška spadla na zem a zemřela.  Rozptýlená semena rostlin však na novém místě vyklíčila, a od té doby už lidé nezažili hlad – podařilo se jim využít velkorysý dar nesobecké lišky. To je důvod, proč v době, kdy se liška objevila v oblasti Mléčné dráhy, si prastaří Peruánci okamžitě vzpomněli na tento příběh a spěchali, aby tento čin uctili náboženským obřadem.

Úcta k lišce však zřejmě neměla pouze mytologické, ale i velmi reálné důvody. Faktem je, že jihoamerické lišky (Pseudalopex griseus), na které se v přísném slova smyslu odkazuje, protože v těch časech už v lesích nebyly lišky, očividně pomohly starobylým farmářům nalézt místa vhodná k pěstování rostlin. Jak víme, v Andách je poměrně sucho, a není tam tolik oblastí, kde podzemní voda vyvěrá na povrch. A právě lišky žijí na takových místech (protože cítí blízkost podzemních vod). Není divu, že v této vyprahlé oblasti, kde se hojně vyskytují dešťové srážky jednou ročně, si místní obzvláště cenili lišku. V biotopech lišek byly vybudovány vodní kanály a vznikly osady.

Starověcí obyvatelé And tak velmi ctili lišky a postavili na jejich počest chrámy, které zdobily sochy. Zřejmě sochy nalezené Benferovou skupinou jsou nejstarší v Jižní Americe. 

Dříve patřilo prvenství sochám ze starobylého města Chavín de Huantar. Osada, zvaná Chavin de Huantar, nacházející se vysoko v Andách severně od Limy, byla postavena asi před třemi tisíci lety. Toto zvláštní město vzniklo na místě obklopeném zasněženými vrcholky a ledovci. K němu vedla cesta, která se nachází v nadmořské výšce 4100 m, vstup do města byl možný prostřednictvím tunelu, kopaného v horách. Jednalo se výhradně o náboženské centrum – kde kněží uctívali velkou kočkovitou šelmu. Řada vědců se domnívá, že to byl jaguár, jiní poukazují na to, že v Andách žádný jaguár není a považují toto zvíře za pumu.

Obraz impozantní velké kočky je v Chavínu doslova na každém kroku. Izotopová analýza umožnila zjistit, že nejstarší z nich byly vyrobeny před 3000-2800 lety. Nejzajímavější z těchto soch je monolitický totem, zvaný Lanzón. Tato socha, instalovaná v podzemí pod hlavním chrámem, má tvar kopí a pravděpodobně fungovala jako zastrašující humanoidní tvor s lidským tělem, obličejem jaguára a hadími vlasy na hlavě. Jako nějaký druh Medúzy.

Nyní je jasné, že Chaviniáni nebyli prvními lidmi, kteří začali stavět chrámy v Andách. Po tisíc let před nimi byla tato místa obývána farmáři – uctívači lišek, kteří zde vytvořili první svatyně s velmi zručně vytvořenými sochami. Na konci druhého tisíciletí před naším letopočtem byli tito mírumilovní lidé zřejmě dobyti militantními obyvateli Chavínu (všude ve Střední a Jižní Americe božstvo koček symbolizovalo lov a válku, připomínající přinejmenším Olméky nebo středoamerické Aztéky), který zřejmě zničili i chrám v Buena Vista. 

Hrůzný jaguár zmizel spolu s tajemnými obyvateli Chavinu na samém konci prvního tisíciletí před naším letopočtem a mýtus o statečné lišce, která zachránila lidi před hladomorem, žije dodnes. Nemohlo to být jinak, protože konstruktivní práce vždy zvítězí nad násilím a ničením. Stává se to všude, dokonce i v drsných středních Andách …

Zdroje:

1] Евсеев, A.: Читайте больше на https://www.pravda.ru/mysterious/1078776-buena_vista/  Древние перуанцы поклонялись лисе. 31.05.2011. Online: https://www.pravda.ru/mysterious/1078776-buena_vista/