Cestovatel říší pohádek

Neexistuje snad žádná jiná jihoamerická země, která tolik přitahuje dobrodruhy a snílky, jako je Peru. Je to země nádherné přírody, tajemných památek, pohnuté historie, ale i celé řady záhad. Není proto divu, že ti, kteří do této země jezdí častěji, předávají své zážitky a postřehy ostatním různými způsoby. Nejde o to, co tam ti lidé skutečně dělají – ať již pomáhají v dobrém nebo jen cestují. Jde pouze o to, jak informují širokou veřejnost.

Někteří píší knihy, internetové blogy, pořádají přednášky. Ovšem úroveň je bohužel různá a fakta často velmi překroucená a doplněná hypotézami vydávanými za pravdu.
Jedni přináší postřehy z cest, jiní přibližují místa, kam se většina Čechů za celý svůj život nedostane. A další se pohybují na vlně domnělé spirituality, pavěd a pseudozáhad. Taková přednáška proběhla v jedné plzeňské knihovně dne 17.1.2017. Přednášející se rozhodl, že bude předkládat šokující informace a přitom míchat realitu se smyšlenkami.
Vybral několik míst, vděčných lokalit, velmi dobře známých i laikům. Fotografie krásné krajiny a památek uspokojí i ty náročnější diváky, to se autorovi musí nechat. Horší už to bylo s obsahem. Přednášející často spojoval fakta s nepodloženými věcmi, aniž by na to publikum předem upozornil!

O historii daných míst se divák nedozvěděl téměř nic. Přitom vzhledem ke vzdálenosti, odlišným kulturním tradicím a historické odlišnosti, právě na toto by mělo být dbáno. Místo toho se dozvěděl plno různých nepodložených smyšlenek. Však se také přednášející chlubil, že jeho cílem je předkládat informace nové, vždyť ten tradiční výklad vědců je nudný a často chybný! V Peru je prý celá historie lidstva jako na dlani. Přednášející chtěl jistě zdůraznit, že dříve lidé nebyli hloupí a že v celé řadě případů, bychom si z jihoamerických předků, měli vzít příklad. To má do jisté míry pravdu, ale k A je také nutné říci B.
Při přednášce se divák nestačil divit. Protože přednáška byla dlouhá, tady je jen několik nejpikantnějších ukázek:
Přednášející hovořil o megalitických stavbách. Ty však v Peru nikdy nebyly. Megalitické stavby tvořila “megalitická civilizace”, která existovala v Evropě a okolí v eneolitu, neolitu až v době bronzové. Dále zde padla hypotéza tzv. plastických kamenů. Velké kameny v Peru byly prý původně tekuté. Prý se našel lektvar, který po nalití na skálu způsobil její změkčení. Škoda, že neuvedl, v čem byla tato geniální kyselina přechovávána…
Je pravda, že místní legendy zmiňují existenci záhadné tekutiny. Stačí zajít do knihovny. Hovoří o tom také britský cestovatel P. H. Fawcett ve svých zápiscích. Do dnešních dní se ale nikomu nepodařilo skutečně prokázat, že taková tekutina existovala. To by bylo třeba, aby cestovatel také zmínil. Nejen vydávat legendy za pravdu.
Další samostatnou kapitolou byly údajné křišťálové lebky, o kterých divák dostal sáhodlouhý výklad. Přednášející se tím zařadil po bok tzv. ctitelů lebek, kterých na světě existují tisíce. Bohužel pro něj, věří nesmyslu. Lebek existuje několik, ale vědci se shodují, že ani jedna lebka nepochází z žádného archeologického naleziště a jedná se o falzum. Dokumenty jsou veřejně dostupné, stačí prohledat internet.
Má stále jistý půvab předkládat různé jihoamerické filozofie, a podobně jako v 70. letech hnutí hippies obrátilo pozornost na rozličné exotické domorodé kultury, dnes se na vlně popularity nesou různé systémy a la New Age, plné prány, ley lines atd.. Co na tom, že se z vědění Inků téměř nic nezachovalo. Kromě několika obřadů neznáme víc. Co na tom, že například znalost kipu byla záhy po conquistě potlačena. Tohle ale zřejmě není podstatné vědět. Do předkládaných bajek by to nijak nezapadlo…

Další fantaskní informace byly jen stokrát řečené a zase vyvrácené teorie z nejohmatanějších záhadologických brožurek a nebo internetu, které však jsou již většinou dávno na smetišti názorů.
Co dodat?

Přednáška vedle pěkných fotografií překonala rekord v počtu vyslovených fantasmagorií za 2 hodiny. Kdyby se alespoň cestovatel obtěžoval podotknout, že se u řady myšlenek jedná o pouhé hypotézy. Bohužel, ani toho se diváci nedočkali. Odcházeli tak s přesvědčením, že Peru je země zázraků, kde se dějí téměř nadpřirozené věci. To bylo politováníhodné.
A na úplný závěr je třeba doplnit, že podobní pohádkáři musí vždy počítat s tím, že člověk v obecenstvu, obeznámený s peruánskými reáliemi, schopný klást otázky na odborné úrovni, se stane nečekanou minou, skrytou v trávě…

Zdroje:
National-Geographic – Tajemství křišťálových lebek. Podvod nebo opravdová záhada ? (online)

Přečti si také:  Sexuální otrokyně v peruánské sektě ?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*