Chavín de Huántar: Své největší tajemství stále ukrývá

Chavín de Huántar – tunely, kamenný totem zvaný Lanzón a protiteroristická operace na japonské ambasádě. Jak to spolu souvisí? Pojďme se na to podívat v této výpravě, kterou jsme před časem uskutečnili.

Vyrážíme brzy ráno z horského města Huaraz (nalézá se v provincii stejného jména, regionu Ancash, ve výšce 3052 m.n.m), směrem k našemu tajuplnému cíli – chrámu v Chavínu. Směřujeme k vesnici Catac a odtud pojedeme dále do hor. Projíždíme nádhernou krajinou pohoří Cordillera Blanca (Bílé Kordilery), které svým umístěním dávají hlavnímu městu regionu zvláštní ráz. Ne nadarmo se místu říká peruánské Švýcarsko. V dálce vidíme zasněžené vrcholky hor a tak se těšíme, že bude na co koukat. Někde tam v dálce je i nejvyšší hora Peru, legendární Huascarán. (6768 m n.m.)

Po nějakém čase zastavujeme poblíž laguny Querococha, kde si dáváme asi 15 minut pauzu a od místních lidí nakupujeme něco na zahřátí. Je nám docela zima. Querococha je pouze jedním z přibližně 400 jezer údolí nazvaného Callejón de Huaylas, [1] ale nabízí nádherný výhled na pohoří Cordillera Blanca. I když jsme pouhých 57 km od Huarazu, příroda kolem vyzařuje zvláštní osobité kouzlo. Laguna leží blízko silnice, ve výšce 3.980 m.n.m, kterou dále pokračujeme do Chavínu.

Kamarád Jorge, který cestuje s námi, nám cestou ukazuje skalní prohlubeninu, která svým tvarem připomíná mapu Peru. Nejdřív to tak nevypadá, ale jak se autobus přibližuje a otáčí, z určitého úhlu proláklina mapu Peru skutečně připomíná a tak všichni fotí jako o závod.

Samotná obec Chavín de Huántar se nachází ve správní oblasti stejného jména, v provincii Huari. Archeologický komplex se pak nachází na soutoku řek Huacheksa a Mosna v horním povodí řeky Marañón, který fungoval již dávno před příchodem Inků jako spojovací bod na cestě z pobřeží do džungle. To vedlo k jeho růstu a významu při dodávkách a přepravě zboží.

Jak došlo k objevu?

V roce 1616, Antonio Vázquez de Espinosa [2] vytvořil první popis chrámů podle výpovědí místních obyvatel. Až daleko později, v roce 1873 navštívil místa italský cestovatel Antonio Raimondi, [3] kterého chrámy velmi zajímaly, ale byl to také on, kdo si stěžoval, že osadníci používají stavby jako kamenolom pro stavbu svých domů. Díky němu došlo k osvětě a o místě se začalo mluvit i v odborných kruzích. O deset let později, v roce 1883, německý antropolog Ernst W. Middendorf, [4] prozkoumal místo objevení velkého schodiště vedoucí k Chrámovému náměstí nazvanému Plaza Mayor. Od roku 1919 zde prováděl průzkumy peruánský archeolog Julio C. Tello, [5] který pomohl k většímu věhlasu místa. Dnes je Chavín považován za jedno z nejstarších sídel peruánské kultury, které dalo velmi pravděpodobně vzniknout dalším andským civilizacím.

Uvnitř chrámu

Jedna z prvních hypotéz (A. V. Espinoza, pozn. T.S.) říká, že Chavín bylo místo starodávných vědců, kteří sem pravděpodobně přišli z velkých dálek, aby uctívali místní bohy. Chavín není jen svatyně, ale celkem jde o oblast rozdělenou do celkem 17 ha. A jako téměř u všeho v Peru, prozatím byly prozkoumány pouze 3 ha. Dnes je Chavín (3177 m.n.m) jednou z 12 památek světového kulturního dědictví UNESCO, které Peru nabízí. Nachází se 462 km od Limy a jen 86 km od města Huaraz. Doba jeho osídlení se datuje přibližně mezi roky 1500 a 300 před n.l. a dá se zařadit do tzv. základní teokratické kultury, podobně jako kultura Olmécká.

Nejimpozantnější stavbou komplexu je zcela určitě Templo Mayor, vynikající příklad stavebního umění obyvatel té doby. Zjistilo se, že samotný Chavín obývalo jen několik kněží. Většina lidí, kteří přišli do chrámu, byli poutníci, kteří přicházeli s nabídkami ke svým bohům. Lidé z této kultury měly na svou dobu vysoce rozvinuté zemědělství, jejich hlavním zdrojem potravy byla kukuřice, stejně jako dýně, různé boby, brambory, quinoa [6] a arašídy. Jejich hospodářská zvířata byla klasická andská, jako lamy, alpaky a morčata.

Výjimečným aspektem Chavínu je přítomnost několika galerií, postavených na několika úrovních uvnitř budov. Jedná se o vnitřní prostory, postavené plánovitě včetně komplexního odvodnění, větrání a osvětlení. Ve většině případů primárním úkolem těchto prostor bylo sloužit jako jeviště pro obřady omezeného charakteru, kterého se mohly zúčastnit jen vyvolení kněží a lidé. V jiných případech galerie sloužily jako úložný prostor pro obětiny a rituální předměty, jako jsou mořské mušle (pututos), [7] které byly kontinuálně používány v nejrůznějších obřadech konaných v Chavínu.

Zajímavé je sloupoví při vstupu do hlavní svatyně. Vstup má dva válcové kamenné sloupy, které drží římsu, jejíž jižní polovina je vytvořena z bílého kamene, zatímco severní je vytvořena z černého kamene. Význam můžeme hledat v dualitě, nebo lépe v existenci dvou světů. Sloupy na sobě mají vyryté obrazy antropomorfního bájného ptáka, samici na severu a samce na jihu. Ve viditelné části římsy jsou vyřezány postavy sedmi ptáků od jihu k severu a přesně tolik i v opačném směru. Takže je zde zastoupen mužský a ženský princip. Tyto sloupy vyjadřovaly vstup do jiného světa. Sloupoví patřilo k poslednímu úseku obřadního obvodu, který začal na ceremoniálním náměstí (Plaza Mayor), a poté již pokračoval v prostorách svatyně.

Vodní kanály

Chavín měl složitý systém kanálů, který byl schopen účinně odvádět prosakující dešťovou vodu. Hlavním z nich byl tzv. Skalní kanál (Canal Rocas), který přiváděl vodu z nejvyšších budov až do řeky Mosna. [8] Také se uvažuje nad teorií, že tyto kanály mohly sloužit k tajnému přemisťování osob a existují důkazy o tom, že mnohé rituální předměty byly ukládány v kanálech jako oběti, které mají být odneseny vodou. Všechny monumentální domy a svatyně mají vybudovaný drenážní systém, z nichž mnohé dosud nebyly objeveny.

Tunely a záchranná akce na japonském velvyslanectví

Těším se, až uvidíme legendární tunely pod komplexem. Je to něco, o čem jsme si povídali celou cestu a rozvíjeli teorie, k čemu a jak fungovaly. Ale popořadě.
Po vstupu do podzemního komplexu si uvědomíte, že se jedná o složitou síť podzemní chodeb, které byly osvětleny sporadicky na několika místech. Celé to působilo zvláštní mystikou. Když ten labyrint vidíte na vlastní oči, téměř se vám zatočí hlava, když si představíte, jak těmi místy procházeli před tisíci lety kněží a prováděli věci, o jejichž smyslu nemáme ani ponětí.
Právě tyto tunely se staly inspirací pro jednu z nejpůsobivějších akcí na záchranu rukojmí v Peru. V roce 1997, v akci nazvané “Operace Chavín de Huántar”, 140 příslušníků peruánských speciálních sil vstoupilo na japonskou ambasádu v Limě, právě tunelem, s cílem zachránit rukojmí, vězněných na ambasádě po dobu 126 dní čtrnácti členy teroristické skupiny MRTA. [9]

Ale to, co vám vyrazí dech, se nachází až na samém konci labyrintu. Jedná se o obrovský kamenný totem, zvaný Lanzón. Je vysoký 4,54 metrů, do kterého jsou vyřezány podoby antropomorfních bohů. Lanzón je umístěný několik metrů pod zemí a je k němu přístup jedinou úzkou chodbou. Hlava Lanzónu, znázorňuje kočkovitou šelmu, pravděpodobně jaguára a je třikrát větší než jeho tělo. Figura má i vlasy, které ovšem nahrazují hadi. Kromě uvedeného má také velké zuby, drápy na rukou a nohou a obrovské náušnice.

Říká se, že poutníci, kteří přišli do Chavínu, před vstupem do bludiště chodeb, pili ve velkém množství nápoj z kaktusu San Pedro (populární halucinogenní kaktus). Jakmile byli uvnitř, ve světě polostínu, byli vedeni zvukem vody, která byla vypouštěna systémem bran a navozovala tak zvuk, podobný řevu jaguára. Ten zvuk je pomalu vedl labyrintem až k samotnému konci, kde se setkali tváří v tvář s velkým monolitem – Lanzonem, skrz jehož vysoké reliéfy kněží té doby prolévali krev zvířecích obětí.

Poutníci, kteří pod vlivem San Pedro viděli toto divadlo, byli jistě ohromeni impozantností děje. Dodnes vás v hlubinách chrámu lehce mrazí při představě osob, procházejících skrz tento funkční komplex. Místní průvodce nás ochotně zavedl do míst, kde dodnes můžete vidět pozůstatky podzemního systému, jenž byl schopen navozovat zvuky džungle. Pokud to vidíte na vlastní oči, pochopíte jak komplikovaný a složitý systém je tady vybudovaný. Věřím, že v budoucnu se o místě dozvíme další zajímavé věci, neboť archeology na místě čeká ještě hodně práce.

3 nejzajímavější věci, které musíte vidět:

Obelisk J. C. Tella
Obelisk je kamenná socha o výšce 2,52 metru v lichoběžníkovém tvaru a vyřezaná na čtyřech stranách. Tato socha představuje spojení dvou kajmanů, doplněných o zastoupení jiných prvků, jako jsou ptáci, lidé, kočky, rostliny a hadi. Jedná se o nejsložitější plastiku kultury Chavín, kvůli složitosti své ikonografické podoby.

Raimondiho stéla
Raimondiho Stéla je monolitická žulová skalní socha, která představuje boha Wiracochu. Měří na výšku 1,98 metru, na šířku 74 cm a je tlustá 17 cm. Nalezl ji u vesničanů, kteří ji používali jako stůl. Stéla je vyřezávaná pouze na jedné straně. Wiracocha je zde zastoupen jako antropomorfní kočka, se dvěma prodlouženými rameny, držícími tyč. Raimondi Stella je v současné době v Národním muzeu archeologie a antropologie v Limě. [10]

Kamenné hlavy
Jedním z nejdůležitějších aspektů Chavínu je přítomnost významného souboru kamenných soch, představujících lidské hlavy se zvířecími rysy, nazývaných „cabezas clavas“. Tyto hlavy byly původně umístěny v horní části fasády budov a byly chráněny zdobenou římsou. Hlavy jako celek, reprezentovaly transformační proces člověka na kočkovitou šelmu – jaguára, což bylo symbolicky možné provést za použití halucinogenních látek. Každá hlava je totiž malinko jiná. V muzeu kousek od památky je vidět celá řada hlav posbíraných po areálu Chavínu.

Závěr
Strávili jsme v komplexu Chavínu minimálně půl dne a stále jsme objevovali nové věci. Odnáším si odsud poznání zajímavé kultury, kde dualita hrála velkou roli ve všech aspektech. Světlo a tma. Den a noc… Kultura, která podle mě nemá ve světě obdoby. Tyto archeologické pozůstatky tvoří součást turistického trojúhelníku Peru. Společně s Machu Picchu a pevností Kuelap je Chavín místo, kde se musíte zastavit, pokud navštívíte Huaraz. Udělejte si proto čas a užijte si chrám, který byl nejdůležitějším centrem ve starých andských kulturách. Budete chodit po místech, které čekají na další objevy !

Zdroje:

[1] Callejón de Huaylas. Wikipedia. Online:https://es.wikipedia.org/wiki/Callejón_de_Huaylas
[2] Antonio Vázquez de Espinosa. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Antonio_Vázquez_de_Espinosa
[3] Antonio Raimondi. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Antonio_Raimondi
[4] Ernst Middendorf. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Ernst_Middendorf
[5] Julio C. Tello. Wikipedia. Online: https://en.wikipedia.org/wiki/Julio_C._Tello
[6] T.Stěhule: Quinoa: Legendární potrava starých Inků. 11.01.2017. Online:http://tom-stehule.com/2017/01/11/quinoa-legendarni-potrava-starych-inku/
[7] Pututu. Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Pututu
[8] Google Maps: Rio Mosna, Chavín de Huántar. Online: https://www.google.cz/maps/place/Rio+Mosna/@-9.5930803,-77.1787674,17z/data=!3m1!4b1!4m5!3m4!1s0x91a8fe15e6049c0b:0x4c09fc60819881f0!8m2!3d-9.5933162!4d-77.1762403
[9] Movimiento Revolucionario Túpac Amaru (MRTA). Wikipedia. Online: https://es.wikipedia.org/wiki/Movimiento_Revolucionario_Túpac_Amaru
[10] National Museum of Archaeology, Anthropology and History of Peru (MNAAHP). Online:http://mnaahp.cultura.pe