Jak vypadá obyčejný den pěstitele kávy?

V České republice milujeme kávu a v některých aspektech se přibližujeme k Itálii, kde pití kávy hraje velmi důležitou roli. Ale co se skrývá za samotnou produkcí? Zajímalo vás někdy, jak vypadá takový běžný den obyčejného pěstitele kávy? Pravda je, že každý farmář má možná trochu jiné tradice a postupy, ale v základu jsou všechny kroky podobné. V následujícím článku se podíváme do Střední Ameriky, na běžný den paní Miriam a její rodiny v Kostarice.

05:20 – Vstávat! Začínáme.

Miriam vstane, otře si oči, aby se co nejrychleji probudila, a vejde do kuchyně. Dá  na sporák hrnec s typickým jídlem, zvaným gallo pinto (rýže a fazole), které večer předem uvařila. Na další plotnu dá plnou konvici s vodou na čaj. Při zvuku píšťalky z konvice, která oznamuje uvařenou vodu, vstává její manžel Manuel, jejich dcera María José, a také syn Kristian.

05:30 – Snídaně a odchod do práce

Rodina se sejde kolem malého kulatého stolu, který stojí v rohu kuchyně. Snídají gallo pinto spolu se smaženými vejci, grilovanými sýry a tortillami. Miriam nalévá teplou vodu do tradičního kávovaru. V něm se voda postupně změní na hustou, tmavou kávu. Síla a vůně kávy spolehlivě probere i ty, co se dosud zcela neprobudili.

Každý si obuje boty a zkontroluje, že žádná část jejich pokožky není vystavena slunci. Miriam pomáhá, zatímco María José hledá repelent proti komárům. Celá rodina si dává šály přes hlavu, stejně jako klobouky, které chrání zadní část krku před spáleninami a hmyzem. Pak si všichni připevní k pasu koš (do něj budou sbírat kávové třešně) a nastoupí na korbu malé dodávky, připraveni na ranní sběr.

06:00 – Začátek sběru

Zatímco ranní rosa stále leží na větvích okolních stromů, rodina se blíží k plantáži. Zaparkují dodávku u silnice a pozdraví skupinu zemědělských dělníků, kteří už na ně čekají, a jsou připraveni začít pracovat. Ve skupině jsou čtyři členové rodiny z místní domorodé komunity. Když je sklizeň v plném proudu, potřebuje rodina každou ruku, aby sklidili kávové třešně dřív, než budou příliš zralé.

Každý sběrač má přidělenou svoji řadu kávových keřů, které jsou velmi úzké. Je nepsaným pravidlem, že pouze jedna osoba sbírá jednu řadu najednou, aby se zabránilo míchání kávy z různých částí plantáže. Tento postup je více organizovaný, a hlavně je zabráněno konfliktům mezi sběrači.

Jelikož jsou sběrači placeni podle odevzdaných malých bedýnek (ta může být kovová nebo dřevěná, a zároveň je používaná k měření objemu kávy), vědí, že ti, kteří si vybírají řady s nejvíce zralými třešněmi, mají výhodu. Z tohoto důvodu jsou řady vybírány náhodně.

Sběrači se pohybují po úzkých řadách, vybírají třešně z tzv. vandolas (větve plné třešní). Vandolas jsou nakloněny svojí hmotností zralých třešní, které se sbírají odspodu směrem k horní části rostliny.
Šířka každé řady závisí na regionu, kde se káva pěstuje, na rozmanitosti rostlin a podle historie farmy. Většinou však měří stěží jeden metr. Některé farmy, kde pěstovaly kávu i předchozí generace, nemají tyto řady definované, protože rostliny rostly tam, kam zrovna spadly kávové třešně. Farma Miriam však prošla obdobím restrukturalizace, kdy byly rostliny, staré až šedesát let, odstraněny. Zdejší řady jsou proto dobře organizovány.

Jakmile jsou všechny vandolas rostliny obrány, s výjimkou špatných nebo zelených třešní, sběratel přejde k další rostlině.

10:30 – Oběd

Protože všichni začali pracovat velmi brzy, je také nutné se brzy najíst. María José, která nedávno přejala roli Miriam při servírování oběda, křičí „¡Comida!“ (Jídlo!). Všichni šplhají po horském pozemku až ke starému dvousetletému stromu. Sedí v jeho stínu a obědvají. Dnešní jídlo je tortilla, rýže, fazole, smažené banány a smažené vejce, vše zabalené v banánovém listu.

14:30 – Sběr skončí výplatou

Po obědě se všichni vrací znovu do práce. Mezi řečmi a smíchem, a sporadické odpočinkem se koše pozvolna naplňují čerstvě nasbíranými červenými třešněmi. Pokaždé, když je koš naplněn, je odnesen a vyprázdněn do pytle. Všichni sběratelé také nesou malou tašku pro nezralé třešně, které sebrali omylem, spolu s jakýmikoli dalšími předměty, které mohou zničit celkovou kvalitu kávy.

Hodiny běží, a když dělníci uslyší známé „Ya, vamos!“ (jdeme!), všichni se vydávají směrem do kopce, s pytlem zralých třešní. Sběr pro dnešek skončil, je čas platit.

Sběrači postupně sypají třešně do malých kovových bedýnek, která slouží k měření objemu kávy. Do bedýnky se vejde přibližně 10-12 kg třešní. Nálada je povznesená, a jeden sběratel za druhým, přichází se svým pytlem, naplní bedýnku, a pak sypou její obsah do zadní části dodávky. Všichni ostatní vykřikují počet krabic, které si každý člověk shromáždil. Každý sběrač má svědky, když Kristian sedne a zapíše čísla vedle jejich jména. A vítězem dnešního sběru je Ana Lucia, která nasbírala celkem 20 krabic.

Jakmile byly všechny třešně zváženy, a tašky a koše byly vyprázdněny, Miriam zaplatí každému sběrači podle Kristianových poznámek. Ve městě Tarrazú činí průměrná mzda za bedýnku 2 USD.

15:30 – Zpracování

Před několika lety si rodina Miriam splnila malý sen. Rozhodli se, že budou zpracovávat veškerou svou sklizeň doma, místo toho, aby ji poslali na zpracování do místního družstva.

Dodávka se zastavila ve dvoře, kde je také umístěn velký dřez se sifonem a trychtýřem. Nasypali kávu do fanegy (stará španělská a portugalská jednotka objemu), boxu, do kterého se vejde najednou 20 bedýnek. Celkem tedy asi 200-230 kilogramů kávových třešní. Dnešní tým nashromáždil dohromady 5,5 fanegas.

Po vyložení celé dodávky, María José přiskočí k vodní nádrži a otevře kohoutek. Voda se přes potrubí recirkuluje, aby se během celého procesu znovu použila. Kristián a Miriam jsou poblíž drtiče (rozvlákňovacího stroje) a kontrolují, zda se správně oddělují pouze zrna. Tento stroj oloupe třešně, ale přesto zůstává trochu dužiny přitomno.

Existující potrubí spojuje sifon a drtič. Když se třešně dostanou do drtiče, jsou automaticky odděleny podle hmotnosti. Některé plody (třešně, které jsou lehčí z důvodu poškozených zrn), těžké kameny a bahno jsou odděleny od kvalitních třešní ve dvou oddělených potrubích. Odtud jdou do dvou různých pytlů.

Dobré, kvalitní třešně, na druhé straně, procházejí strojem na rozmělnění. Miriam sedí před strojem a vybírá plody, která nebyly úspěšně odděleny. A když je nádoba na zrna naplněna, Kristian ji přemístí do sušárny.

Mezitím Manuel vyprázdní sušičku, která byla plná kávových zrn, jež sem byly umístěny před dvěma týdny. Přitom také prohrabuje zrnka, aby se ujistil, že všechny jsou suché, nebo případně, aby byly vystaveny přímému slunci. Celá rodina ví, jak je to důležité, a proto to dělají čtyřikrát denně. Je nutné, aby suchá kávová zrna znovu nenavlhla. Pak teprve Manuel rozloží čerstvě zpracovanou mokrou kávu na prázdné podložky tak, aby začaly schnout, a celý proces se opakoval.

18:30 – konec pracovního dne

Při západu slunce, a po umytí nového kávového přírůstku se Miriam vrací do kuchyně, aby pro svou rodinu připravila večeři. Manuel a Kristian zatím shromáždí veškerou zbylou dužinu, extrahovanou z kávových zrn, a nechávají ji v zadní části dodávky. Ta bude použita  na farmě jako organické hnojivo. Vůně buničiny je však pro rodinu příliš pronikavá, a tak ji raději ihned vyvezou ze svého dvora místo toho, než aby čekali až na příští ráno. Když se Manuel a Kristian vrátí, rodina se shromažďuje v kuchyni, aby se mohla navečeřet. Připojují se k nim a proberou několik veselých událostí z pracovního dne. Konečně, poté, co jsou všichni umytí, Miriam a Maria Jose ještě dokončují přípravu snídaně a oběda na další den. Světla zhasnou a i když je pouhých 8 hodin večer, celá rodina spí za účasti cvrčků, zpívajících na jejich dvorku. Zítra budou muset začít zase brzy pracovat.

Zdroje:

[1] Un Día Cotidiano en la Vida de un Productor. perfectdailygrind.com. 16.03.2018. Online: https://www.perfectdailygrind.com/2018/03/un-dia-cotidiano-en-la-vida-de-un-productor/